Komplot EU s Íránem

„INSTEX podpoří legitimní evropský obchod s Íránem, kdy se nejprve soustředí na produkty, které jsou pro íránské obyvatelstvo nejdůležitější, jako jsou léky, zdravotnické přístroje a zemědělsko-potravinářské zboží,“uvedli ve společném prohlášení ministři zahraničí Británie, Německa a Francie. V prohlášení se dále uvádí, že v delším časovém horizontu bude INSTEX otevřený i ostatním zemím, které chtějí obchodovat s Íránem. Federica Mogherini, vysoká představitelka EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a místopředsedkyně Evropské komise řekla, že INSTEX je „pro pokračování plné implementace jaderné dohody zásadní.“

Zdá se, že Federica Mogherini je silně odhodlána zajistit, aby Írán a Evropa nadále získávaly ekonomické výhody z protiprávní, nepodepsané a neratifikované jaderné dohody s Íránem. Mogherini nedávno řekla: „Kromě implementace je pro Írán zásadní součástí dohody ustanovení, které se týká zrušení sankcí souvisejících s jadernými zbraněmi. Budeme nadále pracovat na tom, abychom zachovali výhody plynoucí ze zrušení sankcí.“ „Naše kolektivní bezpečnost vyžaduje pevnou mnohostrannou architekturu pro nešíření zbraní a odzbrojení. Proto bude Evropská unie i nadále pracovat na tom, aby zachovala jadernou dohodu s Íránem,“dodala Mogherini. Mogherini také trvala na tom, že Írán jadernou dohodu dodržuje.

Není tomu tak. Ministr zahraničí USA Mike Pompeo, s odvoláním na dokumenty získané Izraelem, prohlásil, že jaderná dohoda byla „postavena na lžích„. Podle Majida Rafizadeha vedoucí Íránské organizace pro atomovou energii (Atomic Energy Organization of Iran) Ali Akbar Salehi v nedávném rozhovoru pro íránský státní televizní kanál Channel 2jasně řekl, že chatrná „jaderná dohoda“, kterou inicioval prezident USA Barack Obama, Íránu v rozvíjení jeho jaderného programu nijak nezabránila. Dr. Majid Rafizadeh zdůraznil: „Nejnovější zprávy o pokrocích v íránském jaderném programunaznačují, že Írán je na prahu modernizace své výroby vysoce obohaceného uranu, který může být použit k výrobě jaderné zbraně.“

Členské státy EU jako Francie, Německo a Británie nadále tvrdí, že Írán dohody dodržuje: tyto země chtějí s mulláhy očividně nadále obchodovat. Oficiální čísla německého Spolkového statistického úřadu ukazují, že německý export do Íránu stoupl v prvních 10 měsících roku 2018 o 4 % na 2.4 miliardy eur a v roce 2019 se u měsíčního objemu vývozu očekává průměrná hodnota 200 až 250 milionů eur. Podle agentury Reuters, dosáhl v říjnu 2018 vývoz německého zboží do Íránu hodnoty téměř 400 milionů eur, což v porovnání s říjnem 2017 představuje nárůst o 85 % a nejvyšší měsíční objem vývozu od roku 2009.

Ve zprávě německé zpravodajské služby – Spolkového úřadu pro ochranu ústavy – se také uvádí, že: „Írán nadále pokračuje ve své snaze získat technologie pro svůj program raket a nosičů řízených střel.“ Většina této činnosti se evidentně odehrávala v Německu: Úsilí Íránu o rozvoj jeho jaderného a raketového programu vyústilo podle televizní stanice Fox News v Severním Porýní-Vestfálsku v „32 pokusů o zadání zakázek… které byly určitě nebo s velkou pravděpodobností provedeny ve snaze pokročit v obou programech dál.“

Televizní stanice Fox News nedávno uvedla, že Německo nyní dokonce již odmítá zveřejňovat odhalené pokusy Íránu o získání jaderných zbraní a raketových technologií a tvrdí, že již takové statistiky nevede.

Velmoci EU zřejmě od obchodování s Íránem neodradí ani íránská snaha získat jaderné zbraně, ani otřesná bilance Íránu v oblasti lidských práv. Evropa se přitom ráda chlubí tím, že je zavázána k dodržování lidských práv. EU prohlašuje, že je „založena na silném odhodlání prosazování a ochrany lidských práv… Lidská práva jsou také základem vztahů EU s ostatními zeměmi… Politika EU zahrnuje:

• prosazování práv žen, dětí, menšin a vysídlených osob,
• bránění trestu smrti, mučení, obchodování s lidmi a diskriminaci,
• hájení občanských, politických, ekonomických, sociálních a kulturních práv,
• obranu lidských práv na základě aktivního partnerství s partnerskými zeměmi, mezinárodními a regionálními organizacemi, skupinami a sdruženími na všech úrovních společnosti,
• zahrnutí dohod o lidských právech do všech smluv o obchodu nebo spolupráci se zeměmi, které nejsou členy EU.“

Když přijde na vztah Evropy s Íránem, zdá se, že na těchto vznešených principech vůbec nezáleží. Zpráva Amnesty International o Íránu za roky 2017-2018 uvádí:

„Íránské orgány silně potlačovaly právo na svobodu projevu, sdružování a pokojné shromažďování, stejně jako svobodu náboženství a vyznání a uvěznily spoustu lidí, kteří vyjádřili svůj nesouhlas. Soudní řízení probíhá systematicky nespravedlivě. Mučení a další špatné zacházení bylo široce rozšířeno a páchalo se beztrestně. Provádělo se bičování, amputace a další kruté tresty. Zmíněné orgány podporovaly všudypřítomnou diskriminaci a násilí na základě pohlaví, politického názoru, náboženského přesvědčení, etnického původu, zdravotního postižení, sexuální orientace a genderové identity. Stovky lidí byly popraveny, někteří veřejně, tisíce dalších čekají na popravu. Jsou mezi nimi i ti, kterým bylo v době spáchání trestného činu méně než 18 let.“

Zdá se, že zneužívání jsou vystaveny hlavně ženy. Podle této zprávy:

„Ženy jsou i nadále vystaveny zakořeněné diskriminaci jak právně, tak i v praxi, včetně jejich přístupu k rozvodu, zaměstnání, rovnocenného práva na dědictví a zastávání politického úřadu, v rodině a v trestním právu… Úřady nedokázaly kriminalizovat genderové násilí… Minimální věk pro vstup do manželství je u dívek dle zákona i nadále 13 let a otcové a dědové mohou získat od soudu povolení vdát svoje dcery v ještě mladším věku. Všech 137 žen, které se zaregistrovaly jako prezidentské kandidátky, Rada dohlížitelů vyloučila. Prezident Hasan Rúhání do své vlády nejmenoval žádné ženy, i když to občanská společnost vyžadovala. Povinné zahalování (hidžáb) umožnilo policii a polovojenským silám obtěžovat a zadržovat ženy, za to, že jim kouká z šátku pramínek vlasů nebo za to, že mají silnější make-up nebo příliš přiléhavé oblečení…“

Žádná z těchto skutečností Mogherini ani ostatním očividně nevadila.

A co skutečnost, že je Írán předním státem na světě ve sponzorování terorismu? Podle nizozemské vlády zosnoval Írán od roku 2015 jen na evropské půdě čtyři teroristické útoky. Údajně je odpovědný za spáchání dvou atentátů v Nizozemí a zosnování jednoho útoku v Dánsku a dalšího ve Francii – ke kterému došlo na setkání disidentů.

Je třeba na rovinu říct, že EU se zmohla jen na minimální patetická gesta, aby tak předstírala, že se zajímá o íránský terorismus: Uvalila sankce na íránské ministerstvo rozvědky a na dva íránské státní příslušníky. Ale bude mít ta trocha státem sponzorovaného terorismu negativní vliv na obchodování mezi Íránem a EU? A na údajné zachování – protiprávní a nepodepsané – dohody s Íránem? Sněte dál.

Zdá se, že žádné porušování lidských práv, ať je jakkoliv otřesné, ani terorismus, dokonce ani vůči vlastním občanům, nebo podvádění za účelem získání jaderného potenciálu k rozpoutání útoku na Izrael, USA a nakonec ohrožení celého Západu, neodradí EU od jejího zločinného komplotu s Íránem. Zdá se, že se Evropa rozhodla kráčet do záhuby s očima otevřenýma dokořán.

Autor: Judith Bergman, překlad původního textu: EU’s Collusion with Iran

Judith Bergman je komentátorka, právnička, politická analytička a vedoucí spolupracovnice Gatestone Institute.