[ad#hornisiroka]

Několik našich letních cest jsme podnikli za farmáři a řemeslníky, kteří se svými produkty vyráží na trhy napříč republikou. A nad jejich vyprávěním, jak to chodí při kontrolách na trzích, nám zůstával rozum stát. Čerstvou zkušenost má za sebou bylinkářka Hana Urbánková. Křik kontrolora a divadýlko pro návštěvníky způsobil slovosled na její etiketě. „Naposledy kontrolorům vadilo, že na nich máme na prvním místě napsané Rodinná farma Sedmikráska, nejprve ale musí být moje jméno a pak až název firmy,“krčí rameny úspěšná bylinkářka.

Obal víc než obsah?

Koneckonců etikety Hanka Urbánková předělává se železnou pravidelností díky novým a novějším nařízením. „U nás se na obalu už nesmí použít slovo domácí. Nesmím použít spojení domácí sirup, a tak jsem ještě nevědomky psala domácí receptura. Ani to neexistuje! Musela jsem to předělat. Napsala jsem tedy tradiční receptura, a to se také nesmí. Přišla kontrola a vyhrkli na mě, jak to, že nevím, že slovo domácí a tradiční je v zakázaných slovech. Takže jsme na etiketu napsali rodinná receptura, protože slovo rodina ještě v zakázaných slovech není,“ líčí Urbánková a s nadsázkou uvažuje, že kdyby svůj sirup vařila z vraního oka, kontrole by snad beztak víc na srdci ležel text na obalu.

Paní Hanka se na trzích setkala i s agresivitou. „Jednou na mě kontrolor křičel, jak je možné, že nevím, že se nesmí o léčivých rostlinách tvrdit, že mají léčivé účinky. Věděla jsem, že to nesmím říkat o sirupu, pokud na něj nemám atest, ale že to nesmím tvrdit ani o té bylince, jejíž účinky jsou známé celá staletí, to jsem netušila. Takže jsme to museli opsat: tahle rostlina se v lidovém léčitelství používá tak a tak,“ prozradila, jak na nesmyslné požadavky vyzrála. Jenomže ne na dlouho. „Dosud to bylo v pořádku, nyní však zase řekli na trhu manželovi, že to tak nemůže být. Já ale netvrdím, že takové účinky opravdu má, ale že se tak od pradávna užívá. Věřím, že toto obhájím.“

c27f6c7f-13d7-4188-afd4-b39186e6fdec

Desetitisíce v trapu? To zvládneš, živnostníčku!

Podobné peripetie s etiketami zažil i Adam Matuška, sládek malého Pivovaru Matuška v Broumech u Prahy. „Museli jsme předělat etikety kvůli zvýraznění alergenů. To je nesmysl, každý ví, že pivo je z vody, sladu, ječmene, kvasnic a chmelu a pokud je někdo alergický na slad nebo ječmen, tak ví, že by pivo pít neměl. Obtáhnul jsem tedy ječmen a ječný slad a mám kvůli tomu ztrátu etiket v hodnotě asi padesáti tisíc korun. Etikety objednávám dopředu, vánoční i s dvouletým předstihem kvůli výhodnějšímu tisku,“ vzpomíná nejmladší český sládek.

Slovíčkařením k větší bezpečnosti

Ministerstvo zemědělství má ovšem pochopitelně pocit, že je vše v naprostém pořádku. Hlavně, že se kontroluje, postihuje a plní statistiky. A tak není divu, že tisíc a jeden předpis, stanovisko a doporučení zuby nehty obhajuje. „Nakupování potravin na trzích musí být pro zákazníky bezpečné, proto je základní zásadou jednoznačná dohledatelnost původu prodávaného zboží, ale i pěstitelů nebo chovatelů, jejichž produkty se na trzích prodávají. Zákazník musí mít dostatek pravdivých a úplných informací o zboží, které si vybírá. K tomu také pomáhají kontroly,“ tvrdil ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL) v jednom z mnoha tendenčních článků. Jak slovíčkaření přispěje k bezpečnosti nákupu, nám nejde do hlavy. 

Všechno je o lidech

Zajímavou zkušenost s kontrolou na trhu má i sklář Karel Sobotka. Svoje foukané figurky jezdí vystavovat na řemeslné i běžné trhy po celém Česku. Patří k těm šťastlivcům, od kterých kontrola odchází s nepořízenou. Vzpomínám na jednu kontrolu, přišel úředník, že u mě včera udělal kontrolní nákup. Věděl jsem to, byl to jediný člověk, který chtěl paragon. Koupil velké drahé věci, myslel jsem si, že to bude chtít vrátit. Nechtěl, to mi spadl kámen ze srdce. Ale že to sepíšeme. Zatímco to se mnou sepisoval, kolegyně vedle začala balit. Ptal jsem se ho, proč nezkontroluje také někoho jiného, proč jenom mě. Řekl mi památnou větu: Co bych si na ní vzal, papírovat bych s ní musel. U vás vidím, že je vše v pořádku, tak to sepíšeme a mám pokoj. A tady je problém. Měli by chodit po těch nepoctivých,“ říká sklář Sobotka v narážce na asijské trhovce.

Babišovy dlouhé prsty

Namísto toho, aby stát české domácí výrobce podporoval tak, jak je to zcela samozřejmé v Anglii, Rakousku, Švýcarsku a jiných zemí směrem k Atlantiku, namísto toho, aby byl šťastný, že nesedí doma s podporou a založenýma rukama, přihrává k jejich nohám jeden legislativní klacek za druhým.

[ad#velkadolni]

„Pozor na farmářské trhy, každý sedmý stánek nevyhovuje předpisům,“ píše v titulku Babišův iDnes.cz. A tak jsme se na ty předpisy podívali. A farmář aby se v tom vyznal! Jenom v červenci vydala Státní zemědělská a potravinářská inspekce 26 stanovisek, ale s upozorněním, že se vlastně nejedná o závazný výklad právních předpisů. Závazný výklad právních předpisů poskytuje pouze soud. Další podmínky stanovuje Kodex farmářských trhů, eventuálně Státní veterinární správa ČR, přičemž na sebe vzájemně odkazují ve stylu, to ne já, to on. Po hodině detektivní práce a tisíci a jednom kliknutí máte možná hlavu jako pátrací balón, ale s jistotou nebudete vědět zřejmě ani svoje jméno.

A tak pro úplnost, kromě slůvek domácí a tradiční, pusťte z hlavy ještě přívlastky pravé, přírodní, čisté, racionální nebo živé.

ZDROJ: Kateřina Hotalová, ŽL