Proč chce Pavel tak moc na summit NATO?

Milion chvilek pro demokracii svolal v tomto týdnu v Praze akci s názvem Ruce pryč od médií. Protestovalo se proti návrhu zákona o zestátnění veřejnoprávních médií. Jsou obavy o jejich nezávislost, které z některých míst zaznívají, na místě? Milion chvilek zmiňuje také v této souvislosti, že „vládní politici chtějí novým zákonem média zaškrtit a mít nad nimi kontrolu…“

„Nátlakovka.“ Že takhle neřvali, když to tu „fialovic gang“ uzavřel v roce 2022 na sociálních sítích? Že neřvou proti názorové fašizaci mainstreamových médií, která je už pár let viditelná a slyšitelná, tedy zřejmá? Víme to všichni, kteří před tím nepřivíráme oči. Milion chvilek není nic demokratizujícího, Milion chvilek je podivný nástroj financovaný z ještě podivnějších zdrojů, vedený nejpodivnějším „Skřetem“ z „divnozemě,“ nazrzlým „panem Suvenýrem.“ Vždycky se ten protivný nátlakový organismus probudí, když je třeba podpořit špinavou práci. Nikdo z těch křiklounů neuvedl, jakým způsobem jsou ohrožena ta jejich citlivá a nezávislá mainstreamová média. To, co popsala jednadvacítka šéfredaktorů před nedávnem, to je spíš žalobníčkův soupis obecných důvodů vedoucích sice k pojmenovaným, avšak neověřeným následkům. Jestli tu někdo škrtí veřejné mínění, a o to aktérům jde, aby si udrželi propagandistickou cestu významnými kanály, tak jsou to právě ta média, která „chvilkaři“ mají na erbu své „svátosti.“ Nezávislá média, která nemají sice takovou sílu, ale jsou nebezpečná z důvodů životaschopných myšlenek, zasahujících proti fašizujícímu trendu společnosti, tak ta by naopak „chvilkaři“ rádi zadusili.

Mimochodem, jakou Vy máte osobně zkušenost s nezávislostí médií, jak vnímáte svobodu slova, poté, co jste se začal politicky angažovat, teď tedy už dokonce jako místopředseda STAČILO? A v té souvislosti, co říci k Vašim současným pracovním příležitostem v kultuře, dabingu……? Změnilo se to nějak poté, co jste začal být politickyčinný….?

Nejsem pro tahle média vhodným respondentem, taková je moje zkušenost. Mám názory neslučitelné s jejich ideologií.

Teď se do mne v souvislosti s mým účinkováním na Dni vítězství, 9. května na Staroměstském náměstí, trefuje Jindřich Šídlo. Beru to pragmaticky, on je na jiném názorovém břehu, tak píše, no. Mě to nechává chladným, protože já taky píšu a taky, jako on, to interpretuji. Kde je vyšší laťka, to ať posoudí čtenář a divák. Jen opatrně dodám, že jsem byl více jak dvacet let speakerem dokumentárních filmů a dabérem s hereckou zkušeností na divadle a před kamerou dobrých 49 let. Nebudu vyjmenovávat, co psaného a uváděného a také v prodeji mám na kontě. A jen tak mezi řečí; nemám žádnou logopedickou vadu, což z té mé profesní poznámky asi inteligentní čtenář pochopí. Takže, Jindřich Šídlo vyvíjí snahu, možná si na to bere zástěru, já zase pracuji v rukavičkách, každý děláme, co máme, každý máme svoje a respektuji, když jsem z jedné veřejné profese vstoupil do jiné veřejné služby, že budu ostřelován. Přijdou jiní „mediální snajpři,“ co se budou „zastřelovat,“ já jim to už teď ani do budoucna nevyčítám. Znovu opakuji: politika je věc veřejná. To je realita.

Já jsem svoje působení v mainstreamové kultuře řízeně odstřelil ze svého života na podzim minulého roku. I když jsem věděl, co dělám, nebudu hrát hrdinu, chvíli jsem polykal „ostré šutry,“ ale zvládl jsem to, jako jiné šutry v uplynulém a úspěšném profesním životě. Jsem na to vycvičený už z toho minulého režimu, jsem silný kus a mám z toho jarmarku „veřejné idiocie“ srandu. Proto se poslední léta věnuji satiře. Kdo by v šedesáti odstřelil svůj dosavadní profesní život? No, nikdo. Já to udělal, takže jedovaté sliny a novinářská munice, která na mě míří v tuhlechvíli není zase tak šílená, zůstává to za sklem mého klidu.

Pokud jde o profesi; věnuji se tomu, co mě baví a baví to i lidi. No, kdo to má?

Vraťme se k chystaným změnám ohledně ČT a ČRo. Organizátoři úterní akce varovali mimo jiné před podobným vývojem jako v Maďarsku nebo na Slovensku. Co k tomu říci? Čeho se v této souvislosti obávat?

Co je to za vývoj? Jako, že při rozhovoru už nebudou moderátoři div mlátit hosta, svítit mu lampou do očí a pokládat mu otázky jako na gestapu? Že se budou objevovat skutečná kontroverzní témata, nikoliv se vyrábět podle jejich receptu? Že se tam nebudou péct kauzy na objednávku jako v pekárně na zlomyslnost? To jsou tedy obavy …

Úterní pochod směřoval k Českému rozhlasu. „Dnes si připomínáme mimo jiné důležitost Českého rozhlasu v našich dějinách. V roce 1945, 1968 i 1989 hrál rozhlas mnohem větší roli než „pouze” informačního média. Ale taky převzal roli hlasu odboje a boje za svobodu,“ uvedl Milion chvilek na FB. Jak vidíte v tomto směru důležitost veřejnoprávních médií dnes, kdy máme celou řadu dalších médií, jsou tady velmi využívané sociální sítě….

Když jsme u těch zmíněných výročí, Vy jste jedním z řečníků na akci Festival Dne vítězství. Jak uvádí spolek Svatopluk, „Festival je organizován dobrovolníky, kterým záleží na zachování paměti našeho národa.“ Jak je na tom tedy, podle Vás, paměť našeho národa, co se týká důležitých historických událostí? Z některých míst zaznívá, že se někdy objevuje snaha vykládat určité věci naší historie „trochu jinak“. Máte také ten pocit? Konkrétně….?

Německo chce sežrat Českou republiku, čímž pádem se musí přepisovat historie, aby nakonec nevědomá veřejnost a v budoucnu i mládež, až se dostane k volebním urnám, naházela hlasy těm, kteří žijí v historicky věhlasné myšlence Emanuela Moravce, že se totiž „Čechy rozpustí jako kostka cukru“. Přepisování historie je „užitečný“ nástroj k odevzdání národního léna a cti. Za hypotéky, kus spotřebního „žvance“ a pocit, že se mnozí mají jako v ovesném ráji, budoucí generace splynou v rýsujícím se germánsko-islámském bahně.

Pojďme na další téma. Vy jste se v jednom ze svých posledních komentářů na FB opřel do prezidenta Pavla ohledně jeho slov o „Spojených státech evropských“. Co prezidentovi v tomto směru vzkázat?

Já mu nebudu nic vzkazovat, protože on si to rozhodně nepřečte, ale lidem bych chtěl říci, že na Pražském hradě se po volbách vyskytuje houba rodu Phallus impudicus.

Prezidenta Pavla příliš nešetří ani ministr Macinka, a to v současné době například ohledně účasti na summitu NATO, kam by prezident rád jel. Vláda s tím ale podle všeho nepočítá. „Summit NATO je vrcholný politický summit. To není žádné vojenské cvičení lampasáků v záloze,“ řekl například ministr nedávno v televizní debatě s Alexandrem Vondrou. Jsou taková slova na místě? Co celkově říci na určité spory mezi ministrem Macinkou a prezidentem Pavlem. A měl nebo neměl by prezident být součástí delegace na zmíněném summitu?

O tom, kdo pojede, rozhoduje vláda. Chápu, že by se to „Dekorativnímu Péťovi“ líbilo, protože by si zachoval pověst, že ještě něco znamená, nejen jako reklamní „playboy z plakátu v cizí zemi“, ale tam se jedou politická rozhodnutí, a hlavně kšefty o tom, jak vytunelovat státní rozpočty členských zemí. Hradní „Dekor“ má asi za úkol něco dohodnout pro své zbrojní loutkovodiče. Záleží na „Svatém Andrejovi“. Jestli povolí a vezme tam bývalého, viditelného „lepšího dveřníka“ z NATO, tak ztratí nějaké procento z elektorátu. Petr Macinka je naprosto v pořádku. Politicky to mám s ním v některých věcech odlišně, což není ani omylem důvod k nesympatiím, ale jinak mu tleskám a posílám tisíc souhlasů! Jen ať tu Phallus impudicus z hradu přemístí kam patří, dohlubokého, temného lesa, jako je zapomnění samo.

Prezident má ovšem ale i dost „fanoušků“, pokud se to vůbec dá použít v souvislosti s prezidentskou funkcí. V každém případě je mezi nimi i poměrně dost umělců, a to i třeba těch, kteří byli před revolucí velkými odpůrci tehdejšího režimu. Čím si, podle Vás, prezident, i přes svou předlistopadovou minulost, jejich náklonnost získal?

Marketing, žádné kouzlo. Jeho fanoušci nejsou příznivci sexy mozku, ale sexy obrázku. Ten chlap je jen plakát a všichni, co se zněho můžou zbláznit, podlehli vhodnému marketingu. Většina z těch lidí nemá ani představu o tom, co má prezidentská osoba být zač. Dejte mu pět vět, hezky ho učešte, oblékněte, tón hlasu je prima, takový ten příjemný zvlhčující tembr, používá neformální momenty… je to prostě „udělanej“ Ken. U nás ve vsi jsem potkal minimálně pět takových lidí, co byz nich bylo totéž. Marketing je řemeslo. Kdo ho umí, ten vydělává.

Podpora umělců je součástí marketingu. Je to všechno jen divadlo o Dekorativním Péťovi a jednom velikým, krvavým kšeftu, na který byl vytipován a připravován několik let před volbami.

Budu upřímný, kdyby nebyl v té funkci a já se s ním někde potkal u stánku na klobásy, klidně bych mu ruku podal, poklábosil, protože mi osobně nic neudělal. Ale on reprezentuje mou zemi. To je setsakra rozdíl.