23.1.2026
Kategorie: Společnost1871 přečtení

Když elita ztratí stud, začne pohrdat těmi, kteří ji živili

Sdílejte článek:

D. D. KRAJČA

Když bývalý předseda vlády a ODS Mirek Topolánek napíše, že důchodci „berou mladým“ a že jejich volební chování je hrozbou, není to analýza. Je to výrok člověka, který se od reality běžného života vzdálil natolik, že už v ní nevidí lidi, ale čísla a překážky.


Tihle lidé však nejsou žádná statistická chyba systému. Jsou to dělníci, technici, zdravotní sestry, prodavačky, řidiči, učitelé, lidé ze střední třídy, bez nichž by žádný stát nikdy nevznikl a už vůbec by nefungoval. Celý život pracovali, odváděli daně, platili sociální a zdravotní pojištění a přijali nepsanou společenskou smlouvu, že až zestárnou, stát je nenechá spadnout na dno. Ne proto, že by si něco vynutili, ale proto, že si to odpracovali.

Často se s despektem opakuje, že důchodci volí Andreje Babiše. Ano, mnozí ho volí. Ale ne proto, že by byli političtí analfabeti nebo že by nerozuměli světu. Volí ho proto, že byli k tomuto chování dotlačeni. Roky slyšeli, že se musí šetřit, že „na ně není“, že jsou přítěží systému. Viděli vlády, které jim braly jistoty, zvyšovaly ceny, mluvily o reformách, ale nikdy nedokázaly vysvětlit, jak se jim bude žít lépe. Když člověk začne řešit, zda zaplatí nájem, léky a základní potraviny, přestává poslouchat ideologii. Vidí už jen nájem a chleba. A volí toho, kdo mu alespoň slíbí, že ho nenechá padnout úplně. To není politická zrada. To je lidská reakce na dlouhodobý tlak a nejistotu.

Tvrdí se, že „na důchody není“. To zní jako přírodní zákon, ale není. Je to politické rozhodnutí. Peníze z veřejných rozpočtů nemizí proto, že by si je senioři vzali navíc, ale proto, že se dlouhodobě rozdělují způsobem, který zvýhodňuje silné a organizované a účet posílá těm nejslabším.

Tam, kde se rozdávají daňové prázdniny obřím nadnárodním společnostem, kde se toleruje agresivní daňová optimalizace, kde banky, obchodní řetězce a velké korporace každoročně vyvádějí miliardy zisků do zahraničí, tam jsou ty peníze, o kterých se tvrdí, že neexistují. Tam je skutečný odtok zdrojů. Ne u lidí s dvanácti nebo patnácti tisíci důchodu.

O korupci a systematickém rozkrádání veřejných peněz se mluví opatrně, zato o „nenažraných důchodcích“ se mluví nahlas a bez zábran. Je to pohodlné. Senioři nemají silné lobbisty, nemají marketingové týmy a většinou už nemají ani sílu se bránit. Ukazovat prstem na ně je snadné. Ukazovat prstem na banky, nadnárodní řetězce a politické kamarády už vyžaduje odvahu, kterou mnozí ztratili.

Argument, že senioři zatěžují zdravotnictví, je obzvlášť cynický. Ano, starší lidé spotřebují více zdravotní péče. Přesně proto ale veřejné zdravotnictví existuje. Aby člověk nebyl odepsán ve chvíli, kdy zestárne nebo onemocní. Každý mladý člověk, který dnes slyší, že „staří berou mladým“, by si měl uvědomit jednoduchou věc: pokud se dožije stáří, bude jednou tím „problémem“ on sám.

Celé to navíc pronáší člověk, který celý život pobíral příjmy násobně převyšující průměrnou mzdu. Člověk, který měl za jeden měsíc často tolik, kolik běžný pracující neuvidí ani za několik let. Z této pozice se velmi snadno vysvětluje, že „není“, že „se musí šetřit“ a že „mladí doplácejí“. Kdo má z čeho brát, ten si může dovolit chladný odstup. Kdo žije od výplaty k výplatě nebo od důchodu k důchodu, ten žádný odstup nemá.

Tohle není obhajoba sociálních dávek pro ty, kterým se nechce pracovat. To je úplně jiná debata. Tohle je obhajoba lidí, kteří pracovali celý život, platili, drželi ekonomiku nad vodou a teď slyší, že jsou přítěží. To není jen ekonomicky krátkozraké. To je morálně odpudivé.

Možná by se bývalí premiéři, ministři a političtí komentátoři měli méně ptát, koho důchodci volí, a více se ptát, proč jim tolik lidí přestalo věřit. Protože arogance, pohrdání a řeči shora nikdy nepřinesly stabilitu. Jen frustraci, vzdor a rozdělenou společnost.

A tady je osobní rovina, kterou nelze obejít. Byl jsem voličem ODS po mnoho volebních období. Ne proto, že by byla bezchybná, ale proto, že nabízela jasnou řeč, odpovědnost a respekt k práci. Když jsem kdysi poslouchal Mirka Topolánka, říkal jsem si: je to ostrý chlap, mluvka, občas hulvát, ale jde si za svým, má tah na branku, má koule. Dnes vidím něco jiného. Člověka, který ztratil kontakt s realitou, s pokorou i se slušností. A to je horší než politický omyl. To je osobní selhání.

Pokud dnes někdo s lehkostí mluví o tom, že „důchodci berou mladým“, měl by si připomenout jednu prostou větu:

Bez těchto lidí by tu nebylo co brát.

 

Daniel Danndys Krajča, FB

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1871 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (30 votes, average: 4,87 out of 5)
Loading...
15 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)