
Kdo spočítá všechny oběti?
EVA HRINDOVÁ
Zpráva z tisku: „Přestože se nenakazili koronavirem, skončili kvůli němu na jednotce intenzivní péče (JIP). Řeč je o seniorech, kteří se kvůli dlouhodobě špatné epidemické situaci a izolaci pokusili o sebevraždu. Od podzimu jich v nemocnici v Šumperku skončilo hned několik. Do příchodu pandemie se s tímto problémem lékaři nemocnice prakticky nesetkávali.“
Přijít o jeden rok života, když vám jich zbývá jen pár, je smutné a frustrující. Nemůžeme se seniorům divit, že raději přijmou riziko nákazy, než aby se izolovali a zbavili se tak posledních radostí jejich života. Copak to nikomu nedochází? Nejsmutnější je, když se přání svých rodičů žít normálně vzpírají jejich vlastní děti. Když děti a blízcí seniora absolutně nerespektují svobodné rozhodnutí těch, kteří jim dali život, vychovali je a mají mnohem více životních zkušeností.
V tom článku vydávali aroganci, nadřazenost a agresi těch, co se bojí, za správný přístup. Já ovšem citové vydírání považuji za nejhorší způsob, jak někoho o něčem přesvědčit. Seniorů si máme vážit a respektovat jejich rozhodnutí. Na sklonku jejich životů jim nutit něco, co oni odmítají, považuji za skutečné zlo. Tyto oběti mediálního a politického šílenství nikdo nespočítá…


(18 votes, average: 4,72 out of 5)