
EU se sama uvěznila v protiruských sankcích
PETR VLK
Už i velkému a prestižnímu evropskému mainstreamu docházejí zjevné souvislosti naprosté mimoňovitosti , nekompetence a hloupého, ba idiotského pozérství, těch, co v evropě šéfují uHnii i národním státům. V tomhle textu nenaleznete nic převratného. Nic, co byste už dávno a dávno nečetli na Kose. Jenže ono je úplně něco jiného, když něco napíše jakási malinkatá česká Kosa a něco jiného, když totéž napíše prestižní francouzský portál, který určitě ve svodkách dostává každý den na svůj stůl Napoleonek Macronek. A takovým portálem Atlantico.fr rozhodně je.
L’Union européenne prise au piège de ses propres sanctions
L’énergie russe bon marché profite désormais à tous, sauf aux Européens.
podle překladače
Evropská unie se chytila do pasti vlastních sankcí
Evropa ve stavu paralýzy
Levná ruská energie nyní prospívá všem kromě Evropanů
Válka v Perském zálivu vyvolala energetickou krizi takového rozsahu, na kterou světové trhy vůbec nebyly připraveny. Írán překvapil americké vojenské velení tím, že uzavřel Hormuzský průliv a odřízl významnou část světových zásob ropy a plynu. Tváří v tvář této situaci, která se začala vymykat kontrole, byly Spojené státy nuceny dočasně zrušit sankce na ruské černé zlato. Bezprostředně po uzavření Hormuzu požádala Indie Washington, aby zrušil omezení dovozu uhlovodíků z Ruské federace. Thajsko a Bangladéš následovaly příklad, zatímco ostatní asijské těžké váhy si jednoduše i dříve udržovaly dovozní toky. Jediným hráčem, který tuto nečekanou výhodu nevyužil, není nikdo jiný než Evropská unie.
Výsledkem je paradoxní situace, mírně řečeno: Washington se ukázal být více znepokojen energetickou bezpečností třetích zemí než EU svou vlastní. Zatímco zbytek světa se snaží najít cesty ven z nadcházející krize, evropská byrokracie, jak je zvykem, je v reakci na tuto zásadní výzvu velmi zdrženlivá, i kdyby to znamenalo střelit se do vlastní nohy.
Ceny prudce rostou
Od prvního dne operace Epická zuřivost ceny ropy prudce a nepřetržitě rostly, přičemž barel už během dvou týdnů překročil hranici 100 dolarů. Tento nárůst představuje 40% skok, přičemž ceny se na konci února stále pohybovaly kolem 70 dolarů. Během první paniky na akciových trzích dokonce dosáhly vrcholu na 120 dolarech, což znamenalo závratný nárůst o 70 % oproti původní úrovni. Pokud následoval klid, podle současné dynamiky ceny během týdne vystoupnou na tuto hranici, ale tentokrát přirozeně.
Na straně plynu se vyčerpávání zrychluje alarmujícím tempem. Úroveň modrého zlata v rezervách EU klesla na 29 %, dokonce na 21 % ve Francii, zatímco norma posledních let byla alespoň 40 % [1]. Evropské futures se nyní obchodují za dvojnásobek své lednové hodnoty. Ještě jeden měsíc blokády v Perském zálivu a zdroje dojdou, byť jen proto, aby plynová dopravní síť fungovala [2].
Energetická zeď se blíží, Paříž přidává plyn
Místo aby se francouzské výkonné orgány snažily krizi omezit, jde prostřednictvím Emmanuela Macrona dokonce tak daleko, že kritizuje Donalda Trumpa za zrušení sankcí. Zdá se, že mu je málo jedno, že nedostatek uhlovodíků doslova ničí pilíře průmyslu: metalurgii, chemikálie a v jejich důsledku i strojírenství.
Právě v těchto sektorech se nyní ukazuje jako nejzávažnější zánik pracovních míst. Během posledních dvou let plány na snížení počtu zaměstnanců přímo zasáhly více než 100 000 zaměstnanců, což vede k odstranění 300 000 nepřímých pracovních míst v důsledku dominového efektu [3].
Největší vlny propouštění postihují světové vlajkové lodě: ArcelorMittal, Novasco, Fonderie de Bretagne, Renault a mnoho dalších, všechny oběti prudce rostoucích nákladů na energie. Zatímco rok 2024 ukázal pozitivní zůstatek asi padesáti otevřených továren ve srovnání s uzavřeními, rozvaha za rok 2025 se rychle zmenšila a přebytek činil pouze jednu fabriku. Z 245 průmyslových areálů, které byly uzavřeny loni, většinu patří velkým továrnám z tradičních sektorů. Naopak třetinu z nově otevřených lokalit vedou start-upy s malým počtem zaměstnanců, jejichž udržitelnost po pěti letech zůstává nejistá, mírně řečeno, [4].
Deindustrializace Francie až do konce
Odborníci ze státních úřadů se snaží veřejnost co nejvíce uklidnit: jedná se o „zastaralé a znečišťující továrny“, které podle nich mizí ve prospěch „zelených a obnovitelných energeticky nenáročných zařízení“. Ale jen ti, kdo žijí v přítmí ekologických chimér, mohou věřit těmto mantrám. Právě tuto iluzi se však vláda snaží udržet, poté co se záměrně zbavila levného trhu s uhlovodíky právě v době, kdy se k němu hrne celá planeta.
Vláda představuje zjednodušenou vizi, s ekonomickou strukturou rozdělenou na dvě části. Na jedné straně průmyslový model, který zajišťuje masovou zaměstnanost a zaručuje nejlepší pozice na světovém trhu, který byl dlouho ukázkou francouzské technologie a know-how, ale který současný establishment označil za „zastaralý“ a odřízl mu energetické zdroje nezbytné pro přežití. Na druhou stranu by zelené start-upy měly převzít kontrolu, i když jejich obchodní model je založen pouze na dotacích vydřených z jiných sektorů daňovým tlakem. Deindustrializace Francie se již dávno stala posvěceným termínem, jehož obrysy se každým rokem více zjasňují.
Zelená utopie nezachrání Evropu
Ve světě, kde z levných uhlovodíků těží všichni kromě EU, budou Evropané pravděpodobně muset svůj průmysl definitivně opustit. „Zelená“ šílenost nabízí tvůrcům politik pohodlný, ale křehký štít k překonání umělé ekonomické katastrofy, která se může jen zhoršit jako přímý důsledek sankcí.
Sankce nebo kulka do nohy?
Od ofenzívy Donalda Trumpa proti Íránu, kterou evropští lídři sami, počínaje Pedrem Sanchezem, uznali za válku agrese, se otázka sankcí proti Spojeným státům legitimně objevila. O to více, pokud by sankce proti Rusku zůstaly zachovány. Přesto v rámci Evropské unie většina vůdců nemá odvahu tuto agresi odsoudit. Pokud zrušení sankcí znamená schválení nějaké politiky, pak můžeme konstatovat, že EU už jich po celém světě schválila desítky; například můžeme uvést zrušení sankcí proti Sýrii v květnu 2025, ačkoli masakry Kurdů syrskou armádou al-Sharaa byly hlášeny až donedávna. Naopak, proč pak, když je výzvou prosazovat evropské ekonomické zájmy získáváním levné energie, evropští politici najednou začínají hrát na vzory ctnosti?
Návrat ruské ropy a plynu by oživil stovky tisíc pracovních míst v metalurgii, chemii, rafinérství a strojírenství. Ačkoliv tato vyhlídka ekologické fanatiky nezajímá, je to zřejmá pragmatická nutnost pro každého, komu záleží na budoucnosti Evropy.
Francouzská vláda spolu s řídícími orgány EU se ocitá uvězněná ve svých vlastních slibech vůči Ukrajině — závazcích, o které se jich nikdo nežádal.
Zdroje:
Ne, opravdu jsem tohle nestáhl ani ze Sputniku, ani z Aeronetu, ani mi to nepodstrčila Kateřina Konečná nebo Putinův mluvčí Peskov. Vše ze stránek Atlantic.fr.
Více nemá smysl dodávat.
KOSA NOSTRA
- ČT: Konec „dojné krávy“. Sjednocená kulturní fronta v panice - 17.4.2026
- Cenzura prezidenta? - 17.4.2026
- Boj o poplatky - 17.4.2026


(10 votes, average: 4,60 out of 5)
Evropu ovládají blbci, nevzdělaní blbci, co postrádají potřebné základní technické a ekonomické znalosti. Výsledkem nyní bude strádání celého kontinentu a to sakra velké. Takové, které tady v moderní době od sv. války ještě nebylo.
Političtí „poslušní“ blbci vsadili na Spojené státy americké, které systematicky rozjely celý ten válečný exces na Ukrajině, kdy záměr byl jasný:
kompletně politicky a hospodářsky rozštelovat Rusko a donutit ho k vnitřnímu rozpadu. To vše v sobě skrýval uměle vyvolaný záměr proxy války Ruska s Ukrajinou. Rusko bylo záměrně vtaženo do války.
Bohužel lapidárně řečeno, Západ v čele s USA vsadil na nesprávného koně! Veškeré ekonomické omezení (sankce) Západu vůči Rusku a v podstatě i ukončení hospodářské spolupráce s Ruskem, ve výsledku poškodilo zpětně hloupý Západ. Klasický hospodářský bumerang. Rusko nepotřebuje Evropu a v podstatě i celý Západ tolik, co Západ potřebuje Rusko. Ruská federace, největší země na planetě, mající 17 milionů km2, má obrovské zásoby surovin, energií a také i potřebných komodit z byznysu. A to co nemá,. dodává mu Asie a především Čína.
Ano, nyní po doslova vybouchnutí dodávek plynu, ropy a dalších věcí z byznysu (hnojiva, hliník atd.) nastávají pro Evropu velmi zlé časy, ruské levné a spolehlivé zdroje chybí, ty americké jsou předražené a hlavně množstevně nedostatečné. A Evropa si zasvinila území grýndýlem a tudíž zdroji OZE, které nejsou schopny nahradit ty klasické základní, které jsou spolehlivé a regulovatelné. A hlavně, elektřina nejde ve velkém množství, řádově v GWh skladovat, to jde u plynu, u elektřiny nikoliv. Dále není třeba to rozebírat, situace je velmi tíživá a lidé to brzy poznají na snížení životní úrovně a příchodu problémů, které ještě nedávno byly nemyslitelné. Narážím tím na omezení výroby hospodářství, na inflaci, na zvýšení plateb hypoték od bank a zvětšení nezaměstnanosti. Další si můžete doplnit.
Takže zbývá znovu smutně konstatoval:
Evropu ovládají, nikoliv řídí, obyčejní blbci politikové, kterým schází elementární znalosti pro spravování celého spolku EU a jednotlivých států EU. Karma je zdarma a platí to i v ekonomice a hospodářství.
Přeplacená, podplacená, rozežraná, nadutá eurovláda to dělá schválně. Chtějí deindustrializaci a refeudalizaci našeho kontinentu. V podstatě je to genocidní politika! Migrace = depopulace domorodého obyvatelstva, nedostatek surovin = úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení. No a gender = opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí.
Šprťouchlata
Vážení, je to jisté! Bruselská věrchuška pracuje v zájmu Putina! Proto je tak báječně placená, aby nás položila na lopatky! Pustila se do celoevropské destrukce hospodářství takového rozsahu, že Putinovi stačí sedět se založenýma rukama a jen pozorovat, jak se Evropa sama od sebe rozpadá. Všechno tomu nasvědčuje. Průmysl bez energií ruští agenti zařídili tím, že se s Leyenovou naoko rozhádali a ta vzápětí vypnula všechny levné energie, jichž jsme měli neúrekom, tedy až až, a to za pár kaček. Jenomže to právě Kremlem dosazená Leynová a spol. nemohli dopustit. Důkazy? Místo přípravy k válce pochody hrdosti. Místo zvyšování výroby, útlum. Místo mobilizace národ před počítači a notebooky, kde mnozí sní svůj sen o snadném dobytí jedněch i druhých, tamtěch i oněch. Však ono se to poddá! Lid zatepluje své domy, ale ve skutečnosti nejsou energie na provoz rachotících a lomozících tepelných čerpadel. Především jaderné elektrárny jsou ohroženy a vypínány.
A tak bychom měli tu válku co nejdříve prohrát! Co by nás čekalo v případě vítězství? To je hrůza a děs, jen si to představit! Tak především to budou červi a brouci na talíři (fuj tajbl!) Takzvaní jedlí fujtajblíci. Budeme bydlet v domech bez komínů, které si musíme sami zapr… pardon, zateplit. Životní prostor, co nám má být vyměřen, se rozkládá do vzdálenosti čtvrthodinové chůze, jinak povolenky. V obchodech nebudou mléčné výrobky, protože krávy prdí. Nebude ani maso, tedy s výjimkou lahodných housenek a moučných červů. Také budeme bez peněz v ruce. Jenom digitální peníze a digitální identita budou nutné.
A teď si představte, že bychom v té válce zvítězili! To by byl malér! Tohle všechno by nás neminulo! Z červů se mi dělá na zvracení i na nečisto, jen když na ty delikatesy pomyslím! Než červa v hubě, to raději válku! Z uzavřené, zadýchané, nevětrané místnosti se mi taky dělá nevolno. Z procházek do blízkého okolí bych se zbláznil. Ještě abych hlídal každý krok navíc! Na koloběžku, dopravní prostředek budoucnosti, se taky necítím. A co když bude pršet a dokonce sněžit?! Brrr!
A tak vás všechny prosím. Vzdejte se co nejdřív a prohrajte válku, aby nás tyto hrůzy po našem vítězství nepostihly! Ten Putin to ale s námi sfoukl, jen co je pravda. Komu by se chtělo zvítězit a dožít se těch hrůz! Uklidňuje mě, že v Bruselu berou naši prohru vážně. Že dělají vše pro to, abychom prohráli. Jsou to kuliferdové! Zvítězit znamená přestat existovat jako lidské bytosti. Tak snad k tomu našemu vítězství nedojde!
Mějte se hezky.