29.9.2016
Redakce
0
Kategorie: Historie

Karel Marx: Pomýlený člověk, který se neuměl postarat ani sám o sebe a žil z cizího

Sdílejte článek:

DJANGO BRADLEY

Motto: ,, Jsou to nepopsatelné ohavnosti, které rozšířili mí nepřátelé v demokratické levici!” Karel Marx zatajuje nemanželského potomka.

[ad#clanek-respo]

Prolog: Dnešní článek bude o muži, který sice neovlivnil přímo svojí dobu, nebo spíše století. Rozhodně ale ovlivnil století následující a fakticky nás ovlivňuje až do dnešních dní. Dodnes se režimy Číny, Severní Korei, Vietnamu, Kuby hlásí víceméně k jeho odkazu, který si obohacují o vlastní poznatky, zásady a filosofii. Není to tak dávno, co byl Marx zbožšťován i u nás. A co by jen u nás, v celém východním bloku od Východního Berlína po přístav Vladivostok. Zároveň ale jeho odkaz nebyl naplněn úplně na sto procent a to nikde, kde se k němu hlásili. Ostatně tento odkaz se stal také rozdělujícím, neboť nevytvořil jen hnutí komunistické, ale také sociální. Jde tu jen o to, jestli se hlásíte k Marxovu pozdějšímu či prvotnímu dílu a odkazu. Do toho Marx sám je plný rozporů. Nikdy neviděl dělníka, nikdy se nevěnoval, ba ani nezkusil podnikání, nikdy nenavštívil továrnu. A je také otázkou,  jestli se vůbec tento ,, filosof ‘‘ dokázal postarat sám o sebe. To ovšem vyvolává další otázku, a to jak má být hoden následování?

Vůdce proletariátu, Kapitál a jedna šlechtična: Karel Marx se narodil židovské rodině v Trevíru roku 1818. V jeho rodině bychom našli řadu rabínů ( i jeho dědečkové, ale Marxovi byli v době Karlova narození už pokřtění). Otec byl právník. Karel Heinrich nejprve také studoval práva, ale nakonec získal titul z filosofie. Nikdy se ale ani jedním neživil. Karel patřil totiž do světa knih, mezi kterými v knihovnách vysedával celé dny a následně sepisoval svá životní díla. Posledních cca 30 let svého života ho trápila řada neduhů způsobených částečně i vlastní vinou, neboť zabrán do práce o sebe málo dbal, jestli ne taky vůbec. Na studiích mu říkali Maur kvůli nezvykle tmavé pleti.

To jen tak pár zajímavostí k Marxovi. Vraťme se k jeho politicko-ekonomickému dílu a myšlenkám. Dal se na dráhu novináře a stal se redaktorem Rheinische Zeitung. Kvůli radikálním politickým názorům (napsal článek napadající carské Rusko) pro něj ale byla brzy v Německu horká půda, a proto odchází z Kolína nad Rýnem do Paříže. Je ale na mizině. Nemá ani na svatební cestu (vrátím se k tomu později).

V Paříži bydlí a pokusí se spolupracovat na Francouzsko-německé ročence s Arnoldem Rugem a jeho rodinou. Vydají jen první a zároveň poslední číslo. Marx se rozchází s Rugem kvůli radikálním názorům Bakunina v ročence a tvrzení o osvoboditelské úloze proletariátu. Na začátku roku 1845 musí Marx výnosem podepsaným ministrem vnitra odejít i z Francie.

Odchází do Bruselu a po vyhoštění z Bruselu odchází Marx do revoluční Paříže (krátce předtím vychází v Londýně Komunistický manifest) a vrací se i do Německa, kde s Engelsem, který ho už v Bruselu začíná podporovat (uvidíte, že nejen v názorech) vydávají Neue Rheinische Zeitung. Po neúspěchu revoluce se stěhuje Marx do Londýna, kde setrvá s rodinou do konce života. Karel se nestará o nic jiného, než o nové dílo Kapitál, vysedává jen celé dny v knihovně a Engels ho podporuje (po smrti Marxe redigoval dva nedokončené díly a publikoval). A co Marxova rodina?

Když se zastavíme u jeho rodiny a intimního života, dojdeme k zajímavému obrazu. Marx se sice oženil z lásky, ale ideologicky zcela nevhodně. Jeho láska se jmenovala původně Jenny von Westphalen. Jestli se Vám nezdá ono von, tušíte správně. Karel se zamiloval do šlechtičny. Její otec je poněkud romanticky založený baron a chápe překvapivě lásku svojí dcery. Ale z rodiny je snad jediný. Když zemře, postaví se celá rodina proti tomu, aby si Jenny vzala nějakého chudého sotva čerstvě dostudovaného doktora filosofie bez práce. Ano, Marx nedostal místo a žije z kapesného od mamá. Jenny je ale na Karla pyšná. Vždyť jí napsal několik desítek milostných sonetů a balad. Ve čtyřiadvaceti už je Karel šéfredaktor a co na tom, že mu noviny zakázaly a musí s ním pak tedy do Paříže. Mladá baronka si dupne a v Kreuznachu si 21. května 1843 Karla bere. Na svatební cestu jedou k Rýnským vodopádům do Švýcarska (ale z peněz Karlovy tchýně).

Po odchodu Marxe do Paříže jde s Karlem i vždy věrná Jenny. Narodí se jim zde dcera ,,Jennychen”. Po odchodu do Bruselu už dochází na manželskou krizi a Jenny odchází vždy potom, co se jí něco nelíbí do postele s údajnou bolestí hlavy. Možná proto, aby nebyla na vše sama, posílá matka Jenny dceři služku Helenu Demuthlovou. Ta má ráda nejen Jenny, ale i Karla! Do Bruselu přijíždí i Engels, kterého Jenny nemusí, ale peníze pro rodinu nebo spíše Karla vidí ráda, a tak Engels od té doby často šahá pro přátele do kapsy (ač se věnoval podobným otázkám jako Marx, byl zase on synem podnikatele a v Londýně zbohatl dokonce na obchodu s bavlnou). Od roku 1870 to vypadá, že byl jediným finančním zdrojem rodiny Marxových.

Další, co by mohlo pomoct rodině, jsou peníze z dědictví po Marxově otci. Ty dostává v roce 1848 těsně před vydáním Komunistického manifestu. Většina ale končí na financování již zmíněných Neue Rheinische Zeitung.

Po odchodu do Londýna pak už rodina nemá opravdu co do úst a Marx jak už bylo řečeno, jen sedí v knihovně ve svém vlastním světě knih a píše Kapitál. To však není vše. Lenchen nejen slouží rodině více než oddaně a bez nároků na mzdu. Ona dokonce s Karlem spí. V červnu 1851 je z tohoto poměru syn. Dostává jméno Heinrich Frederik Demuth. Demuthová raději opouští Marxovi. Marx požádá o pomoc Engelse a věrný Engels bere věc na sebe. Marx se pak o svého nemanželského syna nikdy nestaral a nezajímal, vždycky ho zapíral a malého Heinricha se tak museli postarat cizí pěstouni.

A co Marx ve svém díle zanechal světu? Marx se zabýval patrně pod vlivem Hegela dialektickým materialismem. Ten vycházel z učení dialektiky, když každá myšlenka či teze vyvolává svůj protiklad. A z tohoto konfliktu dvou tezí, povstane nová teze. Ta postupně vyvolá svojí vlastní antitezi a syntézu, tedy opět novou tezi a to neustále pokračuje. Marx převedl tento systém z myšlenkového do materiálního světa. A to je dialektický materialismus.

Tak i v reálném světě nahradil otrokářský systém feudální, ten zas buržoazní. Další konflikt pak má nastat mezi buržoazií a proletariátem. Buržoazie totiž připravuje dělníky o hodnotu práce v podobě zisku a vytvářené nadhodnoty se pak dostávají do konfliktu s proletariátem. Vítězství proletariátu pak prý ale zastaví dějinotvorné procesy. Materialistická dialektika přestane fungovat, protože další éra zruší třídy, dá úplně pryč stát, zavede dokonalou společnost ve které stručně řečeno nastane nebe na zemi (a dělník bude pracovat jen pro radost z práce).

Marx se vůbec ve spoustě věcí logicky mýlil. Předpokládal, že proletariát bude vlivem kapitalismu neustále chudší. Dále například, že postupná mechanizace sníží zisk kapitalistů, nebo dokonce, že zanikne střední třída a většina jejích příslušníků přejde k proletariátu, několik pouhých jedinců pak ke kapitalistům.

Když pak v roce 1883 umíral, mohl budit další rozpor. Už dávno totiž nevěřil na revoluci a razantní změnu. I on viděl, že svět se mění a ve svém díle polevil ze svých požadavků a radikálních názorů. Proto můžeme rozdělit jeho následovníky na socialistické a komunistické strany. Ti první jakoby si ho přečetli do konce. Ti druzí jen tu zatvrzelou část.

Epilog: A tak v roce 1883 umírá člověk plný rozporů. Člověk, který prakticky nevydělával, neuměl se postarat o rodinu a žil z cizího, věřil, že zná recept na světovou revoluci a změnu zaběhnutého fungujícího řádu. Řádu, o kterém z vlastní zkušenosti také nic nevěděl.

[ad#clanek-respo]

ZDROJ: Django Bradley

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (17 votes, average: 4,76 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky