Kam se poděl strategický komunikátor?

V souvislosti s volebním vítězstvím Donalda Trumpa v USA mě napadá otázka, kam se herdek poděl náš hlavní strategický komunikátor zmr. plk. Otakar Foltýn.

Ve skutečnosti jsme se nepozorovaně, bez povšimnutí médií, ocitli ve zcela přelomové době. Byli jsme svědky selhání úplně všeho, čím současný establishment oblbuje veřejnost na každodenní bázi. Média soustavně očerňovala Trumpa. Vykreslila ho tak, že by si od něj pes kůrku nevzal, a lidé ho přesto zvolili prezidentem. Velká média a korporace jako Google totálně selhaly. Ani jeden předvolební průzkum nepředpokládal přesvědčivé Trumpovo vítězství, naopak, všechny do nějaké míry favorizovaly marxistku Harris. To proto, že volební průzkumy jsou nástrojem ovlivňování veřejného mínění, fungují jako samovyplňující se proroctví. Také selhaly. Skoro všechny nástroje propagandy, na kterých establishment v USA stavěl a na kterých staví i místní establishment, se ukázaly nefunkční. Tyhle nástroje jsou nyní v USA k ničemu, nejde je použít. Deep state a jeho agentury budou muset přijít s něčím jiným, a já chci, aby nám strategický komunikátor strategicky vysvětlil, jaké to bude mít dopady na naší strategii.

Teď ho nejvíc potřebujeme. Potřebujeme tohoto losera, aby nám přízemním sviním stratcom style vysvětlil, co teď budeme v měnícím se prostředí dělat my a také co bude dělat on. Názory liberálních hňupů z rudých Seznam Zpráv, že je jedno, kdo v Bílém domě sedí, jsou úplně mimo. Trump je na začátku druhého a pro něj finálního volebního období, má rozvázané ruce a z probleskujících zpráv o personálním složení jeho administrativy vyplývá všechno možné, ale určitě ne to, že se nic nezmění.

Osobně si myslím, že zmr. plk. Foltýn se už spotřeboval a více o něm neuslyšíme. Základní komunikační strategie Fialovy vlády by se dala popsat jako vysílání balónků. Tyto mediální provokace mají dvojí funkci. Prvně testují reakci veřejnosti a umožňují korigovat vládní agendu „za běhu“. V podstatě je to vylepšená verze známého vaření žáby. Je to agile development a co dělá Elon Musk, tedy testy na lidech jako vývojová metoda. Pumpovat do lidí progresivistickou zelenosocialistickou ideologii, deindustrializaci, nerůst a ostatní fíčury nového marximu natvrdo by skončilo odmítnutím a katastrofou, ale když to děláte promyšleně, testujete hypotézy a v reálném čase neustále pomocí testů hledáte tu nejschůdnější cestu pro komunikaci, půjde to o mnoho snáze.

V souvislosti s Foltýnem a tím, na čem se podílí zmíním ještě jednu věc.

Také jste si všimli, jak často se ve veřejném diskursu objevuje sousloví „je na stole“? Tohle je na stole, tamto je na stole, to bude na stole příští týden. Nebývalo to příliš časté a velký rozmach prodělalo toto sousloví až za Fialovy vlády. Je to vnější projev výše popsaného agilního vaření žáby. Tímto procesem se nastolují různá témata. Politici nebo jejich mediální trouby „pokládají různé věci na stůl“, aby testovali hypotézy. Pokud jste oldschool, řeknete si, hovno je na stole! Seznam všech věcí, které mají být kdy během volebního období „na stole“, se jmenoval volební program, eventuálně programové prohlášení vlády. Demokracie se tomu říká. Jenže role se potichu otočily. Už to není naše země, je to jejich země. Ukradli si ji pro sebe a ovládají ji podle nějaké jejich agendy a nám jen předkládají různá témata. Pomocí Foltýna a podobných užitečných idiotů pokládají ty „věci na stůl“.

Jak to přesně funguje?

Fialovi opinion makeři pochopili lépe než všichni ostatní, že s veřejným míněním je to asi stejně, jako když vyjíždíte s autem z díry, do které jste se zahrabali. Lidově se tomu alespoň tady na jihu říká vycukat nebo vyhoupat se z díry. Na první pohled se za takové situace jeví jako skvělý nápad dupnout na plyn jak na rejč. Mám krouťák, mám výkon, mám dvoulitr ftédéíčku pyčo dvěstě koňý, tak to použiju. Jenže za jistých okolností síla nehraje roli. Kola se budou protáčet a výsledkem bude jen to, že vyhrabeme větší díru. Nakonec se to může nehezky vymstít a otočit proti necitlivému řidiči, protože si spálí spojku, uvaří motor nebo se zahrabe tak, že už nikdy sám z díry nevyjede. Úplně jinak to bude, když vozidlo jakoby rozhoupeme. Využijeme zbytky trakce mezi kolem a povrchem a opatrně popojedeme dopředu, kam až to jde. Když už to nejde dál, pustíme spojku a vozidlo se rozjede zpět do míst, kde už bylo, tedy do díry. A my se do toho nemícháme, sice jedeme v opačném směru, než jsme chtěli, ale situace pracuje pro nás, ačkoli to tak nevypadá. Trpělivě čekáme, až se tento pohyb vzad zastaví. Víme, že zákon akce a reakce je tu pro všechny bez rozdílu rasy, genderu a vyznání, a že kolo dosud směřující vzad narazí na povrch dolíku a odrazí se od něj. A v ten moment opět lehce přidáme plyn. Nyní se pohybujeme dopředu rychlostí o něco málo větší, než to bylo v minulém cyklu, protože se sečetla rychlost získaná přeměnou kinetické energie od odrazivšího se kola s rychlostí, kterou jsme nabrali motorickou silou, no prostě se pohybujeme o něco málo rychleji než ve stejné situaci předtím. Pro nechápajícího pozorovatele to vypadá jako neefektivní taktika, protože na první pohled jsme pořád v jámě a marně se snažíme vyjet, nicméně proces vyjetí z díry probíhá, byť nenápadně a nepozorován. Možná to v prvním kole nebude stačit k vyjetí z dolíku, ale my máme trpělivost a uděláme to ještě jednou. Zase získáme nějakou tu rychlost navíc a tak pořád kolem dokola, až přijde ten moment, kdy kolo vyjede z díry. Tohle není žádné kouzlo mistra Yody, to je praktikovaná fyzika. A ovlivňování veřejného mínění funguje úplně stejně. Aplikací hrubé síly se dá dosáhnout krátkodobých zisků s finálním zahrabáním se v jámě. Ale soustavným houpáním veřejnosti tak, aby vždy povyjela ze svého komfortního dolíku a vrátila se do něj o něco málo více vychýlená z rovnováhy se dá dosáhnout čehokoli. A k tomu slouží ty balónky a plk. Foltýn je pouze nástroj těchto velkých mediálních provokací. Říká nestoudné věci a tyto věci jsou tady proto, aby s námi houpaly a vyváděly nás z rovnováhy, do které se už nikdy nevrátíme. Nakonec zjistíme, že cenzura a to jeho „hloubení příkopů“ kolem lidí s odlišným názorem je vlastně prima. Nejdřív se něco vypustí, pak se jakoby vyděsí negativním přijetím této myšlenky a jakoby se stáhnou, ale po čase se zase rozjedou dopředu, a tak pořád dál, až najednou máme novelu zákona ve sněmovně ve třetím čtení a všichni se diví, kdepak se to vzal nerůst a likvidace průmyslu a řízené zchudnutí a energetický protektorát a adopce dětí homobuznama, ježíšmarjá, pro nic podobného já jsem ruku nezvedl ani se mně před volbama nikdo neptal a teď je to tady, jak se to mohlo stát.

A daří se to, protože lidé na to skáčou a nenechají tu přízemní svini, aby se hrabal v jámě, zkurvil spojku a zavařil motor.