Pře
17.1.2019
Kategorie: Ekonomika6 přečtení

Kam nás vede dotační bláznovství EU a státní paternalismus

Sdílejte článek:

PETR SEC 

I když se nám to mnohdy nezdá, žijeme pohodlně jako nikdy předtím a to oslabuje naše instinkty a přirozené atavismy. Rodí se méně dětí, soustředíme se na výkon a na úspěch, jsme čím dál více ochočená zvířátka naučená chodit ke krmelci a už dávno nejsme ostražití vlci.

[ad#textova1]
A jednou krmelec nebude, jako se tomu stalo v Řecku, a výsledek je to, že lidé nechápou, proč jim ho vzali a co mají dělat. Následně si ve volbách Řekové zvolili ty, co jim vysvětlili, že krmítka byla ukradena nespravedlivě, a slíbili, že znova budou, i když už ne tak plná.

A toto si zvolili ti Řekové, kteří položili základ naší civilizace a ubránili náš západní demokratický a svobodný způsob myšlení v bitvě u Thermopyl proti asijskému autokratismu a despotismu.

Dnes si Řekové nevědí rady, jsou progresivisticky domestikovaní. Stát a Evropská unie se 40 let „staraly“ o svůj lid a dělaly prolidovou, tedy populistickou politiku. Dělaly to, co si přece lidé přáli, tedy méně práce a více pohodlí. Výsledkem byla pokroucená předotovaná ekonomika, kde šlo v principu o to, jak co nejvíce podojit EU a stát. Podnikatelská vynalézavost byla nahrazena dotační vynalézavostí, jinými slovy, jak se co nejlépe dostat k největším krmelcům a jak je předtím co nejvíce naplnit. A ono to fungovalo a došlo ke změně společenského vědomí, ve kterém většina obyvatel zapomněla, že za krmelcem je také divoký a voňavý les, kde žijí i jiná zvířata, svobodná, a kde platí přírodní zákony. Problém je v tom, že když si zvykneme na ZOO a krmelce, je těžké se vracet do lesa, ztratili jsme potřebné dovednosti.

Progresivisté à la sociální demokraté a dnes už téměř všechny „pravicové“ strany tato přírodní pravidla popírají a v touze udržet se u moci dělají populistické kroky, díky nimž sbírají hlasy voličů. Přitom ale křičí, že populisté jsou ti druzí, co se chtějí svobodně pohybovat v lese i za daň občasného nepohodlí.

Co je správné? Mít každý den kus žvance a pohodlí v ZOO, nebo mít v divokém lese občas hlad a nevědět, kudy vede cesta a co bude dál?

Asi tušíme, že v ZOO si příliš naše instinkty a atavismy neprocvičíme a v druhé generaci nepoznáme ani les, známe jen krmelec. Je to naše chyba, že jsme uvěřili, že se můžeme mít dlouhodobě dobře bez nepohodlí a poctivé práce. Bez lesa jsme ztraceni, vyšli jsme z něj.

Je to past, do které jsme všichni skočili. Politici chtějí hlasy a my chceme fyzické i mentální pohodlí. Státní paternalismus v kombinaci s přeregulovanou EU nás tak dovádí na kraj propasti, kam pohodlně a nadšeně kráčíme, a pak před tím, než spadneme, někteří z nás s údivem zahlédnou Talebovu Černou labuť.

Má taková kultura chování šanci přežít ve střetu s jinými civilizacemi?

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Petr Sec

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
6 přečtení
(15 votes, average: 5,00 out of 5)

Čtenáři drží Pravý prostor při životě

Podpořte svobodný Pravý prostor

Zdá se, že máte zapnuté blokování reklam. Reklamy nám pomáhají financovat provoz webu. Pro pokračování je prosím povolte pro Pravý prostor, nebo si zvolte Premium a čtěte bez reklam.

Čtení bez reklam

Premium za 99 Kč měsíčně
nebo 990 Kč ročně.

Předplatit Premium Podpoříte redakci a získáte odznak odběratele.

Čtení s reklamami

Povolte reklamy na našem webu a pokračujte ve čtení zdarma.

Stačí výjimka pro pravyprostor.net.