Abyste viděli, s čím vším se musí člověk v této zemi potýkat, poslyšte tesknou bajku o muži, který se pokusil proprdnout pudink a zpětný tah mu sroloval páteř. Před časem jsem měl jakožto stavební projektant možnost okrajově se seznámit s případem chlapíka, který se živí opravováním aut a chtěl si rozšířit na zahradě za domkem dílničku, kde se zašívá před manželkou pod průhlednou záminkou „zaměstnání“. Říkejme mu třeba Lojza.
.
[ad#hornisiroka]
.
Lojza bydlí v poměrně nehezkém oprýskaném rodinném domku mezi železniční tratí a místní nálevnou jedenácté cenové skupiny. Jeho život je obohacován občas duněním a hvízdáním zaplivané lokálky převážející dotovaný vzduch mezi významnými dopravními uzly Horní Senochrupy a Dolní Drnohryzy, občas mu zase noční šichty v dílně zpříjemňuje povykování štamgastů, kteří mu cvrnkají vajgly přes plot a chčijou mu u brány. Za domem má na vybetonované „zahradě“ zděnou pastoušku, kde má jeho paní ustájený bicykl z Teska a kde Lojza opravuje a lakuje auta. Při této činnosti mu občas vypomůže automechanik z nejpokrokovější země světa, kde včera znamená zítra – říkejme mu třeba Dimytrij Sergejevič, toliko zasloužilý opravář MIGů 21 Prvního černomořského úderného svazu „Vladimir Mjasiščev“. Umí opravit televizi, stůl, lunární vozidlo i motor balistické mezikontinentální střely SLBM Bulava a zvládnul by svařit i druhou Eiffelovu věž, kdyby mu magneti neukradli trubky ze zahrady. Přesto se rozhodl usadit v Řepkolandu a věnovat svůj um a znalosti vyklepávání pátých dveří u fábií, se kterou místní paničky nacouvaly Pražákovi do pilíře.
.
Lojzovi se daří, a to navzdory státu, závistivým sousedům i štamgastům s plným močovým měchýřem. Kšefty přibývají s tím, jak jsou lidé otrávení šlendriánem a švejkováním „autorizovaných servisů“ a jak přibývá nehod navzdory sílícímu silničnímu fašismu PČR a nesmyslnému bodovému systému. Stejnému Lojzovi se jednoho dne zželelo nebohého Dimytrije Sergejeviče… Ten se válí venku na zahradě v louži či mastném černém sněhu pod auty a převlíká se z pracovních montérek do svátečních montérek v místnosti pro skladování barev, odkud vždy vychází s úsměvem na rtech a mumlá si něco o růžových slonech. Kromě toho Lojza nechce, aby mu pršelo do registrační Burešpokladny, a potřebuje ještě jednu místnost, kde bude auta po lakování nastrojovat a expedovat zákazníkům. No a když to takhle pěkně všechno rozšíří, tak bude moci dělat dvě auta naráz, takže zaměstná i syna, který se už rok a půl válí na pracáku, i když je docela šikovný, a kouřit zrzavý Němce za prachy se mu nechce. A na počítání křečků ho taky nezaměstnají.
.
.
„Když vy přistavět, my to poženem vo štok!“ děla plamenně stará Škopková ve filmu Slunce, seno a pár facek. A tak se Lojza rozhodl, že přistaví. Že zbourá kůlničku u baráku, kde skladuje sekačku na trávu sestrojenou z motoru z pračky, kbelíku a kol od kočárku, zbourá sklad barev, kde řádí Dimytrij Sergejevič, a chybějící místnost v proluce mezi domkem a pastouškou dostaví. A zároveň, aby Dimytriji Sergejeviči zbudoval zázemí, udělá v přízemí svého domku šatnu a hlavně sprchu, protože ten smrad už nemůže déle snášet. Nějaký cihly mu slíbil tchán, co mu zbyly na paletě ze stavby luxusní katalogové rodinné vily o půdorysu 7,5x8m, základy mu vykope syn s Dimytrijem Sergejevičem, soused Pepa je zedník a za basu piv na den mu to postaví, takže pohoda.
.
Lojza proto nakopnul svého Transita s nalítanými 650.000 km a v oblaku namodralého dýmu se vydal za moudrými stavebními projektanty s papírem vod buřtů, na kterém měl zelenou pastelkou načrtnutou „2D vizualizaci“ své vysněné rozšířené dílničky, se slovy „no asi tak ňák to bude.“
.
No nebude, Lojzo, nebude. Víš přeci, jak to říkal Dimytrij? „Vsjo plócho!“ Máš bejt nezaměstnanej a chodit si pro dávky, jako každej normální slušnej občan této země. A ne si vymejšlet, že rozšíříš živnost. Živnostníci jsou stejnak paraziti, řikal to stínovej lidodemoministr v novinách, a když to píšou v novinách, tak to musí bejt pravda, no ne? A polož toho buřta, když s tebou mluvim!
.
Projektanti Lojzu trpělivě vyslechli, vlídně k němu promluvili, zeleně pokreslený papír vod buřta překreslili černou pastelkou na důstojnější zadní stranu reklamního letáku a s touto „studií“ se vydali na místní stavební úřad. Ale to Lojza netušil, že píchnul do vosího hnízda pohlavním údem.
.
[ad#velkadolni]
.
1) Lojza nemůže jen tak stavět, protože kus rozpadající se dílničky, kde se kdysi schovávali vojáci Waffen SS při ústupu před Rudou armádou a kde opravuje auta už od revoluce, vlastně ani není jeho. Takže musí následovat úřední rozdělení pozemku, odkup dotčené části od souseda. Lojzo, uvař si kafe a vybírej nějakou hodně dlouhou dovolenou, tohle bude na dlouho.
.
2) Kus dílničky, kam chodí po šichtě Dimytrij Sergejevič inhalovat výpary z barev, úředně neexistuje. Úředníci jsou obzvláště hákliví, když něco úředně neexistuje. Hlavně kníratá Vonásková z katastru, která tam seděla už za komárů a sedí tam i dnes. A to Vonásková ani neví o tý kůlně se sekačkou, kterou už Lojza minulej tejden zboural a ty naolejovaný prkna naházel do kotle (bez sekačky). Takže až Lojza vyřeší problém s pozemkem, musí se udělat stavební projekt stávajícího stavu – stavbu 3×3 metry, která se o týden později bude bourat, je totiž nutné nejprve řádně zkolaudovat. Asi tak po čtyřiceti letech.
.
3) Udělat Dimytriji Sergejevičovi šatnu a koupelnu v přízemí navazujícího rodinného domku nelze jen tak, musí se připravit v pořadí již druhý samostatný stavební projekt se samostatným stavebním řízením, nazývaný „Změna účelu užívání stavby rodinného domu“. Takže až se Lojza vrátí z dlouhé dovolené, může jet rovnou na další, tohle nebude za týden ani měsíc. Intervence brýlatých paní hygieny, které se budou zajímat o vhodnost a způsob provedení prostor „sociálního zařízení pro zaměstnance“, je jistá, stejně jako další několikaměsíční zdržení záměru rozšíření dílničky.
.
4) Až to všechno bude, tedy někdy v době, kdy Mongolská vesmírná agentura přistane na Slunci (v noci), tak teprve může přijít na řadu stavební projekt rozšíření dílničky. Škoda, že Lojzův barák nestojí v nějaké chráněné krajinné oblasti, mohlo to být ještě pikantnější. Ale třeba se tam zelený mor do té doby ještě úředně rozšíří a bude teprve o zábavu postaráno.
.
[ad#velkadolni]
.
Resumé?
.
Když Lojza viděl, kolik to všechno bude stát, jak dlouho to bude trvat a že vlastně místo jednoho projektu musí mít hned tři po sobě jdoucí, tak se naštval, prohlásil se slzou v oku, že můžou všichni, cituji: „políbit mu prdel a pojebat svou máti“ a odešel. Odešel s pokresleným papírem vod buřta a s tím, že zatluče mezery v plotě, aby k němu nebylo vidět, a udělá všechno načerno…
.
… Protože makat legálně ve svém je luxus, který si v této zemi čím dál tím více lidí nemůže dovolit. Ordnung muss sein a zítřek patří korporacím.
.
A já se Lojzovi vlastně ani nedivím. V době, kdy se dodatečně povolují černé stavby politických kmotrů a lobbistů v nezastavitelném území, v době, kdy se„ztrácejí“ dokumentace rozsáhlých veřejných staveb v havarijním stavu a podobně, je to docela logické vyústění stavu stavebnictví v našich zemích.
.
