Jste pravičák?

(A) Společný prospěch má přednost před soukromým prospěchem. Bezpracné zisky je třeba zrušit. Velké podniky by se měly dělit o zisky s pracujícími. Stát má povinnost poskytnout pracovní příležitosti pro své vlastní občany.

(B) Člověk není svobodný, dokud není omezena moc vlády. Jak moc vlády roste, svoboda mizí. Národy se hroutí, jakmile občané požadují od vlády to, co by si mohli zařídit sami. Vláda není řešením problémů, ale problémem sama o sobě.

(C) Národ musí přijmout vojenské a náboženské hodnoty přísnosti a disciplíny. Náš národ se začal rozkládat, jakmile silný vůdce byl nahrazen sborem nezodpovědných mužů ovlivněných cizími názory a zvyky. Máme zodpovědnost jen vůči Bohu a historii.

(D) Stát musí vytvořit dobré právní prostředí pro hospodářství a udržovat zdravou úroveň konkurence pomocí opatření, která jsou v souladu s tržními principy. To znamená, že stát se má starat o pořádek, nikoli zasahovat do ekonomických procesů. Jeho starostí je stanovení a vynucování pravidel hry, jimiž se účastníci trhu řídí.

Vybrali jste si kteroukoli z možností A, B, C nebo D? Pokud ano, ve všech případech jste pravičáci. Všechny čtyři ideologické „ochutnávky“ totiž pocházejí od osob či politických směrů, které se hlásí k pravici anebo jsou alespoň obecně za pravicové považovány.

Začněme s variantou (A). Teze o přednosti společného prospěchu pochází z programu Nacionálně socialistické dělnické strany Německa z roku 1933. Ačkoli je sporné, zda nacismus byl skutečně pravicovým hnutím, velká část veřejnosti stejně jako politologie hlavního proudu tvrdí, že ano. ^[1] Pokud jste si vybrali tuto variantu, jste tedy oficiálně pravičák a to dokonce krajní!

Cítíte, jak radikálně se liší varianta (B)? Žádná ideologie se nemůže lišit od nacismu radikálněji než zásadní skepse vůči vládě společně s maximálním respektem vůči právům jedince. Autorem uvedených čtyř citátů je Ronald Reagan.

Pravice ale může znamenat i jiné hodnoty. Kdo je zbožňovatelem armády, církve, národa a disciplíny, jak o tom hovoří citáty v bodě (C)? Autorem všech těchto citátů byl španělský caudillo neboli vůdce Francisco Franco. Přísnost, disciplína, vláda silné ruky a uzavřenost národa vůči cizím vlivům — ano, i takto může vypadat pravice. Je nicméně zřejmý rozdíl oproti nacionálnímu socialismu. Zejména v názorech na hospodářskou politiku. Franco žádné neměl. Těžko se najde státník, kterého by méně zajímala ekonomie. Například teprve na sklonku života se dozvěděl, co je to vlastně inflace. První etapa Frankovy vlády do roku 1959 — po hospodářské stránce neúspěšná — byla charakterizována uzavřenou ekonomikou, vysokými daněmi a cly, byrokracií a nekonvertibilní měnou.

Zamyslete se nad tím, komu lze asi připsat názory vyjádřené bodem (D). Jde o esenci ordoliberalismu, směru spojeného se jmény Walter Eucken, Wilhelm Röpke a Alexander Rüstow. Pokud vám tato jména stále nic neříkají, pak vězte, že jde o autory koncepce poválečného německého sociálně tržního hospodářství. Pověstný „Wirtschaftswunder“ je jejich ideovým dílem.

Ještě perlička. „Nový liberalismus volá po silném státě, po státě, který bude nad ekonomikou a nad zájmovými skupinami, neboť tam je jeho místo.“ Kdo je autorem tohoto citátu? Nápověda: jde zároveň o autora termínu „neoliberalismus“. Termínu, který byl později změněn právě na proslulé „sociálně tržní hospodářství“.

Ideologičtí primitivové uvažující ve schématu „neoliberalismus = fuj, sociální stát = hurá!“ budou samozřejmě zmateni. Svět je složitější, než jak nám ho malují demagogové.

Autor: Pavel Kohout