30.10.2025
Kategorie: Společnost9 přečtení

Jsme tu ještě doma? Klíče už patří někomu jinému. Ale ty drž hubu, nebo budeš dezolát

Sdílejte článek:

NESPOKOJENY

Někdy to vypadá, že jsme se probudili ve svém bytě, ale klíče už patří někomu jinému. V lednici cizí pivo, v televizi cizí jazyk a v poště dopis, že nájem se zvyšuje. My, někdejší národ hrdinů, teď hrdě stojíme frontu na dětský Paralen a zubaře v Polsku.

Když přišli, vařili jsme jim guláš, cpali je do volných bytů, líbali jim čelo a říkali buďte vítáni.

A dnes? Dnes kupují baráky rychleji než my rohlíky. A víš co? Pronajímají nám je zpátky. Jako bychom si šli půjčit zubní kartáček od chlapa, co si ho včera koupil za naše peníze.

Zatímco český Honza louská třetí banku kvůli hypotéce, na druhé straně ulice nový soused platí cash a ještě ti s úsměvem pošle ceník nájmu. Měsíčně. V korunách. Bez faktury, samozřejmě.

A co zdravotnictví? To je jak ruská ruleta s tupou jehlou. Dítě má horečku? Počkejte tři měsíce. Anebo přejmenujte kluka na Ivan a najednou se dveře zázračně otevřou.

Ve školce? Sorry, mámo. Vaše dítě není dost exkluzivní. Ale malý z Charkova? Ten už si hraje s pastelkama a má i gluten-free svačinu.

Na silnici potkáš auto bez značky, bez pojistky, zato s pekelnou jistotou, že jestli tě sejme, zaplatíš to ty. Protože jeho neznáme, jeho nikdo neviděl, jeho kryje mlha. Mlha solidárnosti. Zatímco ty odevzdáš duši i kalhoty inspektorovi, on si odfrkne a jede dál. Možná ti i zamává.

A práce? Jasně, říkají, že nejsou lidi. Ale zkus to ty, Čechu, ty líná, drahá, málo flexibilní kreaturo. Tebe nikdo nechce, protože nechceš dřít za dva a děkovat za to, že ti někdo strhl z výplaty oběd. Zato Bohdan z Kyjeva? Ten má smlouvu dřív než stihne říct „mám i bratrance“.

Porodné? Jasně. Ale ne pro tu, co celý život maká a platí daně. To je moc obyčejné. Dnes je in rodit v Česku, když jsi sem přišla včera. Čím méně jsi přispěla, tím víc ti stát nasype. Logika? Není třeba. Jsme přece civilizovaní. A štědří. Hlavně k těm, kteří se včera učili, kde je “Praha”.

A co naši staří? Ti, kteří tady postavili domy, zabetonovali přehrady, jedli chleba bez másla a drželi hubu? Ti dnes čekají, jestli zbyde nějaký Paracetamol. Umírají potichu, bez kamery, bez statusu na Facebooku. Zatímco jinde – nově příchozí dostane postel, kartu, psychologa, kapesné. A někdy i bonus.

Ale ty drž hubu, nebo budeš dezolát.

Prezident ti řekne, že máš obětovat to nejcennější. Premiéři mluví o válce, která není tvoje, ale kterou máš platitSvým zdravím, svým dítětem bez školky, svými daněmi. A když se ozveš? Jsi xenofob. Není ti hanba? [zdroj]

Redakce

Sdílejte článek:
9 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (25 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
11 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)