22.1.2026
Kategorie: Politika910 přečtení

Jeho jasnost Donald Trump I.

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Odsuzovat imperiální choutky Donalda Trumpa je tak trochu trend. Z jednoho úhlu pohledu rozumný, z toho druhého, s odstupem, už méně.

Jednání Donalda Trumpa vypadá nebezpečně. Jako kdyby se rozhodl nevratně poničit světový řád a postavit na hlavu všechny zažité pořádky (zažité přinejmenším jedno století, což není zase tak dlouhá epocha lidstva).

Tak se koukněme na jeho požadavky stran Grónska.

Když Donald Trump končil své první volební období, těsně před tím, než byl vystřídaný Joe Bidenem, proběhlo několik jednání mezi jeho administrativou a Dánskem. Trumpova žádost zněla, aby Dánsko jako spojenec v NATO razantně zvýšilo obranu Grónska, protože Grónsko je otevřený podolek USA. A USA se tedy mohou cítit, a také cítí, z této strany zranitelně. A to zvláště s ohledem na uvolňující se námořní trasy pod Arktidou, které se v dohledné době otevřou. A to nejen pro obchodní lodě, ale i ty vojenské.

Přičemž arktickou oblast si díky geografické blízkosti a dostupnosti pomalu zabírá Rusko a prostřednictvím Ruska i Čína. Kdyby nakonec došlo k přímému měření sil velmocí, USA jsou nechráněné proti útokům z tohoto směru.

Dánsko na konci prvního Trumpova mandátu souhlasilo se zvýšením obrany Grónska. Jenže jakmile odešel Trump z Bílého domu, dánská strana na výsledky jednání ráda zapomněla. Už jen proto, že něco takového je prostě drahé a v době nastupujících greendealových výdajů je každá koruna dobrá. A to i ta dánská.

A tak nedošlo v otázce zvýšení obrany Grónska prakticky k žádnému pokroku. A tedy ani k upevnění obrany USA u té nejodhalenější části.

Měl nad tím Trump mávnout rukou? Upřímně, jaký by to byl prezident USA, kdyby mu to bylo jedno?

O bidenovské politice se mluví jako o hodnotové. Pral se za práva menšin, za práva na imigraci, za práva na bezpráví. Hodnoty novolevice. Trump je za burana, kterému zachutnaly imperialistické manýry. Ale když člověk přestane fungovat na první signální, na první dojem, začne vidět trochu trvalejší hodnoty u politiky Donalda Trumpa.

Donald Trump ve svém druhém období jde na věc mnohem tvrději. A výsledky jsou znát. Předsedkyně Evropské komise už oznámila, že se do grónské obrany bude investovat přímo masivně. To je rozhodně posun, který Trump tlačil. Teď je otázka, jestli jej takový slib zastaví. Ovšem z hlediska USA požadavek na Grónsko dává smysl. A pokud bude v tomto případě Trumpova politika hlasitého křiku a rozmazleného dupání nožičkou úspěšná a do Grónska se masivně nalijí zbrojní investice, dává to (pro USA) smysl. Pokud Trump nebude zatvrzele trvat na převzetí ostrova a nenechá situaci dojít až k vyslovenému nepřátelství mezi USA a Evropou, splní jeho politika to, čeho chtěla dosáhnout.

Tady bych mohl teoreticky skončit, zamnout si ruce a říct si, že jsem před rokem odhadl Trumpa dobře. Jenže on je tady další, skutečně podivný počin Donalda Trumpa.

Jeho návrh na jakousi mírovou radu, kde by pozvané státy za všimné 20 miliard korun na tři roky mohly být členy, se jeví jako jistý druh megalomanského šílenství už bez pardonu.

Proč, když OSN je zabetonovaná a vlastně paralyzovaná vlastní neschopností?

Podmínky členství a smluvní ujednání. Nejděsivější je role předsedy v této radě, kterou si jako doživotní přisoudil právě Donald Trump. Doživotně, nikoliv do skončení prezidentského mandátu. K tomu nutno dodat, že doživotní předseda by mohl kteréhokoliv člena vykopnout z rady, vybírat, kterého člena přijmout, o čem se bude jednat (a o čem ne), kde se o tom bude jednat. A zároveň by platilo, že rozhodnutí předsedy by mohl zvrátit jen nesouhlas dvou třetin členů. To už je parádní kousek z monarchistické minulosti, kde demokracie byla hrou daleké budoucnosti. Takový nesmělý náznak touhy po dominanci nad celým světem z pozice jeho jasnosti Donalda Trumpa I.

Funkční období předsedy o délce jeden furt pak svádí člověka k obavám o samotnou demokracii v USA. Jak by taková rada, nazvaná eufemisticky mírovou, měla svou hodnotu, kdyby byl Donald Trump za tři roky nahrazen prezidentem z demokratické strany? Ztratila by Trumpova rada okamžitě svou relevanci? No jistěže ano. Otázkou je, jestli by to Donald Trump I. chtěl dopustit. A jaké by byly důsledky.

Jak z toho v mém případě vybruslit?

Nijak. S Donaldem Trumpem přišly do světa zajímavé časy, které mají potenciál tříbit politické charaktery a dosazovat do vedení silnější a racionálnější politiky. Nikoliv propagandou prolezlé hodnotové houžvičky, výsledkem jejichž práce jsou umučené ekonomické principy, kterých máme v Evropě pohříchu mnoho. Trumpova agresivní politika nutí naše politické vedení ke skutečné politice.

V tomto ohledu je na místě pochválit postoj Babišovy vlády, konkrétně ministra Macinky, který nenaskočil na hysterickou politiku okamžitých reakcí na Twitteru, ale mluví přes diplomatické kanály s oběma stranami a trvá si na tom, že je třeba u obou dosáhnout kompromisu a na něm pracovat. Tak si představuju zahraniční politiku. Takový Emmanuel Macron jen hystericky vyskakuje a kdyby na to měl, už startuje proti USA stíhačky. Tím ukazuje, že není silný politik, ale hodnotovou politikou odchovaný napoleonek.

Jedno mě v tomto ohledu uklidňuje. Trump si sestavil vládu z lidí, kteří jsou racionální, velmi schopní a vyznávají demokratické principy nejen řečnicky, ale i ve skutečnosti (což může být jen subjektivní pocit, ale nepsal jsem, že to uklidňuje svět, ale mě). A tak Trumpovy monarchistické odchylky či úchylky prostě zkorigují do něčeho rozumného. Neříkám, že to tak skutečně beze zbytku je a bude, jen mě to uklidňuje.

 

Redakce

Sdílejte článek:
910 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (15 votes, average: 4,73 out of 5)
Loading...
11 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)