20.10.2018
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Je třeba, aby ženy chránila speciální mezinárodní úmluva?

Sdílejte článek:

HANA LIPOVSKÁ 

Souhlasíte, že je zcela nepřijatelné jakékoliv násilí na ženách a domácí násilí vůbec? Souhlasíte s přijetím Úmluvy Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí neboli Istanbulské úmluvy?

[ad#textova1]

Na takto položené otázky pravděpodobně většina lidí odpoví jediným možným způsobem: ano, souhlasím. A právě z tohoto předpokladu Istanbulská úmluva vychází.Na počátku je vždy slovo — slovo, které nikdo rozumný a čestný nemůže relativizovat. Toto slovo se následně stane nálepkou pro řadu sousloví. Sousloví přerostou ve vodopády vět, jimž původní nálepka vtiskne pečeť oprávněnosti. 
.
Ani Istanbulská úmluva se proto netýká jen boje proti násilí na ženách. Je sestavena v „pokrokovém“ duchu, který ve všem hledá konflikt, střet a boj. V minulém století se podařilo přesvědčit zaměstnance, že existuje třídní boj mezi hamižným zaměstnavatelem a zneužívaným dělníkem. V tomto století jsme přesvědčováni, že existuje genderový boj mezi utiskovanou, slabou, podceňovanou ženou a násilnickým, nebezpečným, poživačným mužem.
.
Ve světě autorů Istanbulské úmluvy je základním stavem společnosti stav rozvratu. Stav, ve kterém stojí člověk proti člověku a muž proti ženě, stav, ve kterém je běžným řešením konfliktu násilí. Zároveň se v duchu úmluvy jedná o stav, který je možné — a nutné — zvrátit převýchovou, osvětou, změnou „postojů a smýšlení mužů a chlapců“. V ekonomii takový pohled dobře známe: tam, kde je spolupráce nutná k výrobě a růstu, hovoří socialisté všech stran plamenně o vykořisťování. Tam, kde je obchod nutný k blahobytu, mluví o nezbytnosti autarkie čili soběstačnosti.
.
Úmluva nám podsouvá jako základní stav zakořeněné nepřátelství. Přirozeným, základním stavem ve vztahu muže a ženy však není konflikt. Přirozený je vztah, ve kterém se muž a žena vzájemně potřebují, doplňují, kde spolu — a pouze spolu — také dávají nový život. Naše legislativa vychází z předpokladu, že násilí není přirozené; pokud se však vyskytne, musí být potrestáno. Istanbulská úmluva oproti tomu předpokládá, že latentní násilí je běžnou složkou mezilidských vztahů. Jako takové musí být neustále od samého počátku odhalováno a v samém zárodku ničeno. Zatímco někteří z nás věří, že člověk je ve své podstatě dobrý a pouze výjimečně sklouzne ke zlému, podle úmluvy je člověk v jádru mizera, který musí být neustále pevnou rukou k dobrému nucen.
.
Samotná Istanbulská úmluva budí zdání zcela neškodného (ale i zcela zbytečného) dokumentu. To podstatné nalezneme až v textu jejího anglického výkladu. Právě ten například řadí mezi „osoby, jež jsou více zranitelné“ nejen děti, těhotné ženy a staré lidi, ale také homosexuály, bisexuály a transgenderové osoby. Zatímco Istanbulská úmluva hovoří o genderové identitě bez jakékoliv další definice, důvodová zpráva výslovně říká, že gender nemusí být v souladu s pohlavím člověka, což podle autorů otevírá prostor pro vytvoření kategorií transgenderu, transsexuálů, transvestitů, crossdresserů a dalších skupin lidí, kteří nezapadají do společenské představy „muže“ či „ženy“. Právě v oficiálním výkladu úmluvy vidíme kořeny oprávněných obav o další pokusy redefinice rodiny, o nahrazení maminky, tatínka a dítěte jakýmsi chimérickým rodičem A a rodičem B.
.
Text také volá po vymýcení tradic založených na „stereotypním pojímání rolí žen a mužů“. Ekonomům známá statistická diskriminace založená na stereotypech šetří čas a energii. Když mladá maminka vystupuje s kočárkem z vlaku, je ryze stereotypním vnímáním světa, nabídne-li jí pomoc urostlý muž, a ne drobná dívenka. Dříve se tomu říkalo rytířské chování, dnes jsou rytíři hubeni v boji proti stereotypnímu pojímání rolí. Istanbulská úmluva požaduje rovné postavení žen a mužů. Ostatně i proto zřizuje expertní skupinu pro potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. Je více než příznačné, že deset z deseti členů expertní skupiny tvoří — ženy.
.
Je žena člověk? Moje velmi osobní celoživotní zkušenost mě vede k závěru, že ano. Pokud je tento snad poněkud staromódní předpoklad správný, vztahuje se i na ženy platná legislativa chránící lidská práva. Násilí na ženách je především násilím na člověku. Pokud Istanbulská úmluva neskrývá žádný vedlejší úmysl, pak je zcela zbytečná. Pokud však její pravý záměr odráží důvodová zpráva, pak je celý zdánlivý boj proti násilí na ženách jen velmi nebezpečnou zkratkou k další demontáži rodiny, k oslabení samotné podstaty člověčenství..

[ad#pp-clanek-ctverec]

.

Autor: Hana Lipovská, Ekonomie selského rozumu

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (22 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky