31.5.2024
Kategorie: Ze světa

Je Rusko připraveno na vstup vojsk NATO na Ukrajinu? Jak odpoví?

Sdílejte článek:

JURIJ BARANČIK

Včera začalo v Praze velmi nebezpečné jednání – takzvané Malé NATO. Ministři zahraničí států aliance za přítomnosti šéfa americké diplomacie Antony Blinkena se fakticky chtějí dohodnout, jak napadnout Rusko. Až dosud USA odmítaly možnost bombardovat raketami ruské území, ale to se nyní podle všeho mění. Blinken již včera v Mioldavsku naznačil, že to Washington zřejmě rukama kyjevských nácků provede.

Je přitom jasné, že jak vyslání vojáků NATO na Ukrajinu, tak obsluha raket s doletem schopným zasáhnout ruské území (je zcela v rukou západních armád a zpravodajských služeb) se fakticky rovnají vyhlášení války Ruské federaci. Je tragické, že právě toto jednání umožnil Fiala v našem hlavním městě. A je rovněž příznačné, že hlavní “natovský” jestřáb – dosluhující šéf Jen Stoltenberg – dostane od našeho rozvědčíka na Hradě vyznamenání. Takto zneužít Masarykův řád je obludné!

O tom, co lze v následujících dnech, týdnech a měsících očekávat, informuje mimořádně zasvěceně Juraj Barančík:

Kordon od Charkova po Cherson?

Vojensko-politická situace na Ukrajině se vyostřila a léto bude podle všech indicií velmi horké. Pokusme se shrnout známá fakta a odvodit několik možných variant, které z nich vyplývají – přičemž zohledníme hlavní hrozbu: možný vstup vojsk NATO na Ukrajinu.

Rusko začalo budovat sanitární kordon od Charkova po v dlouhodobém horizontu, Černigov na jedné straně a přístup k hranicím LLR a DNR na straně druhé. To umožňuje rozptýlit ukrajinské síly a opět je rozředit. Je to však dlouhý, ale i nákladný proces. Zároveň se opět rozšířilo Overtonovo okno: od Macronových hrozeb vyslat vojska do Kyjeva a Oděsy až po uznanou přítomnost instruktorů NATO na Ukrajině a připravenost pobaltských států a Poláků vyslat své plnohodnotné kontingenty na pomoc skomírající kyjevské armádě.

Přinejmenším se výrazně zvýšily šance na precedens vyslání jednotek NATO na Ukrajinu. Po zahájení ruských nestrategických cvičení jaderných sil, Francie okamžitě provedla své vlastní a západní zpravodajská centra skrze ukrajinskou armádu zaútočila na dvě radarové stanice jaderného varování. Není pochyb, že v tomto případě USA pracovaly cizíma rukama.

Shrnutí: Rusové dostali úder na dvě stanice jaderného varování v jihozápadním směru z hlediska raketových hrozeb, ale nikdo se ruských hrozeb nebál. Ukrajinská armáda prudce zvýšila počet úderů na Krym, které přinášejí efekt: včetně vyřazení radarových systémů, které nejsou součástí Speciální vojenské operace, což znamená, že Spojené státy pokračují v systematickém oslabování ruského strategického potenciálu. Závěr?

K perspektivě plnohodnotného útoku Západu na Rusko ukazuje mnoho indicií. Moskva uskutečnila reprezentativní cestu do Běloruska, kde se mimo jiné diskutovalo o jaderných cvičeních. To znamená, že běloruský směr, který byl od roku 2022 utlumený, se nyní může opět plně zaktivizovat. Nejbližším problémem je, zda Západ nasadí na Ukrajině svá vojska. A pokud ano, tak zda jménem NATO, nebo jako soukromou iniciativu některých států.

Zásah NATO se nyní zdá nepravděpodobný, ale mohl by se stát relevantním, pokud se bude pokračovat ve vyřazování systémů jaderného varování a celé jaderné triády. Jaderné zbraně jsou ruským hlavním trumfem v konvenční válce s NATO, a pokud zmizí, zmizí i odstrašující prostředky pro nepřítele.

Jak Rusko odpoví?

Nástup “národních” kontingentů, Francie, Pobaltí nebo Polska na území Ukrajiny, pokud se rozpadne ukrajinská fronta, se zdá být téměř nevyhnutelné. Západ se zároveň bude vyhýbat přímé konfrontaci, dokud si nebude jist vítězstvím. Hranice záměru Západu jsou zřejmé, kontrola pravého břehu Ukrajiny, zejména černomořského pobřeží (zejména Oděsy). Pokud Západ obsadí toto území, Rusko se ocitne v patové situaci “Berlínské zdi 2.0”, po které se hra prodlouží a na jeho hranicích budou plnohodnotná vojska NATO (i když na nových územích). I když Ukrajinu technicky nikdo do NATO nepřijme.

Proto je nutná možnost, která zabrání západní kontrole nad pravým břehem Dněpru. Může to být buď hrozba jadernými zbraněmi (pokud je účinná), nebo přiměřený tlak na Západ na jiné frontě, nebo technická neutralizace možnosti vstupu západních kontingentů do strategické hloubky území Ukrajiny. Hrozby jadernými zbraněmi už nyní nefungují dobře a bez eskalace z ruské strany je nerozumné očekávat, že se nepřítel lekne.

O jakou eskalaci by mělo jít, je samostatná otázka. Provedení jaderných zkoušek někde na Nové zemi by mělo efekt, ale malý. Testy znamenají jen to, že Rusko má jaderné zbraně (o čemž nikdo nepochybuje), ale neznamenají, že se je odváží použít v praxi proti reálným cílům. Takže potřebuje skutečné cíle. Ale jaké jsou to cíle?

Jakékoli použití na opakovaně popisovaných mostech, znamená tisíce civilních obětí, každý most na Ukrajině je obklopen poměrně hustou zástavbou. Úder na letiště ve Starokonstantinově, připravené na příjem F-16, vypadá relativně rozumně, ačkoli není bez rizik. Umožní však zabránit vstupu NATO na Ukrajinu. Protože jaderný úder na své západní stíhačky by zřejmě zastavil každého evropského prezidenta. Tím že Rusko udeří zde, ukáže že může udeřit i na jejich území.

Karibská krize 2.0?

Zatím ovšem nejsou žádné náznaky takového tlaku. Rusko by se mohlo pokusit umístit rakety na Kubě nebo ve Venezuele a použít to jako vyjednávací nástroj ve stylu „karibské krize 2.0“. Nebo převést vojensko-technickou spolupráci s africkými Húsii na normální úroveň tím, že jim dáte něco, co může se zárukou potopit lodě NATO.

Třetí možnost, jak zabránit vstupu NATO na Ukrajinu souvisí s vojenskými konvenčními operacemi a je logická na pozadí návštěvy Běloruska. Nyní je většina bojeschopných jednotek Ukrajiny rozprostřena od Charkova po Cherson, což znamená, že hypotetický úder z území Běloruska na Rivně nebo Luck narazí na minimální odpor. K plusům tohoto plánu patří vysoká šance na úspěch, odříznutí všech tranzitních koridorů pro zbraně na Ukrajinu najednou a střídání pozic.

Když se nyní jednotky NATO rozhodnou přesunout na Ukrajinu, budou se muset nejprve střetnout s ruskými jednotkami. A ne naopak, jako by tomu bylo v případě, kdyby NATO již stálo na Dněpru. Mezi nevýhody patří potřeba seskupení minimálně 30 – 50 tisíc vojáků na území Běloruska s dostatečným množstvím techniky, munice a prostředků. Takové seskupení je obtížné tajně přesunout, což znamená, že tato možnost je realizovatelná pouze v případě, že se Bělorusko zapojí do přímého konfliktu s Ukrajinou.

Podivná válka

První krok NATO. Polsko-baltické síly se bez varování začnou přesouvat směrem ke Kyjevu a francouzsko-rumunské síly (a kdokoli další, koho tam shromáždí) směrem k Oděse. V tomto případě budou muset Rusové jednat velmi rychle, protože jim není zřejmé, kde se NATO plánuje zastavit, a proto musí co nejdříve využít hranice na Dněpru jako přirozenou překážku. V tomto případě budou muset zničit mosty, budou potřebovat buď soustředěný raketový úder – nebo taktické jaderné zbraně se všemi jejich náklady. Nebudou schopni rychle ovládnout území od Volčanska po Kyjev a od Doněcka po Dněpropetrovsk, což znamená, že NATO obsadí pravý břeh včetně Oděsy. Při dalších bojích jsou oběti mezi zahraničními vojáky nezbytné a úměrné jejich zapojení do přímých konfrontací.

Rusko pokračuje v realizaci sanitárního kordonu a Západ upouští od nástupu vojsk z pobaltských států a Polska, ale zvyšuje podporu zbraněmi, ruší zákazy jejich použití, zdůrazňuje potřebu maximálního oslabení ruského prvního sledu sil a stanic jaderného varování. Potom se začne realizovat první scénář, teprve nyní nemůžeme vyloučit raketové údery NATO na ruské území.

Důsledky obrany stanice jaderného varování a několikanásobného zvýšení výroby prostředků protivzdušné obrany se mohou stát nenapravitelnými. První krok je na Rusech. Pokud se jim podaří jakýmikoli prostředky iniciovat bojové akce daleko na západ od Kyjeva, v oblasti linie Luck-Ternopol-Černovce, vznikne zcela nová a vítězná situace, kde počet kladů převyšuje všechny náklady.

Brzda Strach?

Rusové přeruší dodávky zbraní a ty se nedostanou k adresátovi. Vytvoří plnohodnotnou druhou frontu, čímž destabilizují celý systém logistiky a rozmístění sil na Ukrajině, který se budoval dva roky. Vytváří novou situaci geopolitického vyjednávání se Západem, v níž je ruská pozice lepší, než byla. Nejaktivnější a nejpravděpodobnější účastníky přímé intervence NATO (Polsko a Pobaltí) tak dostali do mnohem méně výhodné situace.

Celá pravobřežní Ukrajina má mnohem větší hodnotu než několik regionů Haliče. A co je důležité, v tomto případě zůstává Rusko v konvenčním rámci a nehraje na jeho hlavní trumf – jaderné zbraně. Proč nikdo neriskoval hrát takové hry s SSSR i na území třetích zemí? Protože věděli, že by okamžitě přišla odveta. Je třeba vrátit toto poznání západním elitám.

Pokud budou Rusové jen varovat, Západ jim neuvěří. Rusové potřebují, aby jim nejen věřili, ale aby se jich v plném smyslu slova bál.

Protože až (pokud) někdo stiskne červený knoflík, už nebude nikdy nad čím uvažovat.

Zdroj

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (22 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
39 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)