Potřebujeme veřejnoprávní média „nezávislá“, nebo spíše „vyvážená“?

Naše zákony zřizující VPM (483 a 484/91) však neříkají vůbec nic o tom, že by tato média měly být jakkoliv „nezávislá“. Podle zákona mají být „objektivní a ve svém celku vyvážená“.

Mimořádně negativní reakce nezanedbatelné a určité docela dobře rozlišitelné části veřejnosti na jejich vysílání v poslední době však přesvědčivě naznačuje, že taková, jaká dle zákona mají být, tedy objektivní a vyvážená, dnes ve svém celku pravděpodobně vůbec nejsou.

Tato dělící čára mezi spokojenými a nespokojeným je v naší společnosti jasně zřetelná a už samotná  existence této linie naznačuje, že naše veřejnoprávní média jsou pravděpodobně neobjektivně vychýlená ve prospěch té názorové části spektra, jejíž reprezentanti na ně reagují převážně kladně.

Pokud by tato média byla skutečně objektivní a ve svém celku vyvážená, reakce společnosti na ně by byla buď všeobecně neutrální, nebo všeobecně negativní, případně všeobecně pozitivní, ale zcela jistě ne takto zjevně jednostranně vychýlená.

Připomínám znovu, že „nezávislost“ po našich veřejnoprávních médiích zákon jako jejich přirozenou vlastnost nijak nepožaduje, z toho logického důvodu, že médium o výši jehož financování, ba samotné existenci, v minulosti rozhodovala, dnes stále rozhoduje a rovněž v budoucnosti pravděpodobně bude i nadále rozhodovat sněmovní „stojednička“, nezávislé být ani náhodou nemůže.

Takové médium je na politické moci naopak vždy závislé zcela zřetelně a dokud bude existovat ve své stávající podobě, tak na politické moci zůstane závislé i nadále v budoucnu.

Za nezávislé médium lze považovat pouze takové, které je provozováno z příspěvků mnoha DOBROVOLNÝCH dárců či odběratelů, není vázáno na žádnou politickou stranu, korporátní strukturu ani úředně přidělované státní granty či dotace. Takové médium snad skutečně může být nezávislé. Lze však považovat za nezávislé médium, které je z rozhodnutí politiků nuceně a pod hrozbou exekuce financované miliardami vytaženými z kapes lidí, kteří o jeho činnost nejenže nemají zájem, ale dokonce jeho činnost považují za pro sebe škodlivou?

Přejeme-li si mít z dnešních veřejnoprávních institucí média skutečně nezávislá (na čemkoliv a komkoliv), potom nezbývá, než umožnit jejich financování výhradně z dobrovolných poplatků, hrazených jednotlivými fyzickými osobami.

Pokud však shledáme, že tento finanční model nemůže být, v případě tak nákladného provozu, jakým celoplošné rozhlasové a televizní vysílání bezpochyby je, ekonomicky funkční, potom prosím sundejme růžové brýle a iluzi, či přesněji falešný argument „nezávislosti“ konečně opusťme a začněme se o jejich budoucnosti a společenské potřebnosti bavit konečně věcně.

Jenom tak se totiž můžeme zbavit této virtuální a uměle zkonstruované překážky, která nám brání posunout debatu racionálně dál.