13.9.2023
Kategorie: Exklusivně pro PP, Ze světa

Jaké dárečky si vymění?

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

Dnes ráno se na Dálném východě Ruska, na kosmodromu Vostočnyj, sešli vůdcové Ruska a Severní Koreje. Uvítání bylo srdečné a Vladimír Putin novinářům sdělil, že se s Kim Čong-unem setkali proto, aby spolu probrali otázky “ekonomické spolupráce” a další věci “humanitární povahy.” Což ovšem přítomné novináře příliš neuspokojilo a tak se spolu s nejrůznějšími analytiky svých redakcí jali spekulovat, jaké „dárečky” si pánové přijeli osobně vyměnit.

Hovoří se o zbraních. Severní Korea má sice v našich končinách pověst Krachestánu, jehož obyvatelé jedí občas z nouze kořínky, ale jednu věc jí nelze upřít. Obrovský důraz, který klade na obranyschopnost. Zčásti kvůli mezinárodnímu postavení země, z části i kvůli rodové paranoi klanu Kimů. Severokorejská armáda se díky tomu stala čtvrtou největší na světě, s téměř 1,3 milionu aktivních zaměstnanců, což představuje asi 5 procent celkové populace země. Více než šest set tisíc dalších slouží jako záložní vojáci. Podle amerických odhadů vydává Severní Korea na její provoz až čtvrtinu ročního HDP.

Velikosti armády odpovídají i zásoby příslušné výzbroje a munice. A o ty zřejmě na setkání Putina s Kimem jde.  Podle londýnského think-tanku Royal United Services Institute použilo Rusko v roce 2022 na Ukrajině asi 12 milionů dělostřeleckých granátů a očekává se, že letos jich vypálí asi 7 milionů. Jeho muniční továrny mají výrobní kapacitu 2,5 milionu granátů ročně. Pro zajímavost, ty americké cca 170 000 kusů za rok. Je tedy zřejmé, že se muselo hrábnout do zásob. Na obou stranách. Američani, po vybrakování svých skladů, sáhli i na depoty u spojenců, určené pro světovou válku. Například z Jižní Koreje stáhli, pro potřeby Ukrajiny, na 500 000 granátů. Rusové toho mají ve skladech zjevně více. Ale už se také začínají poohlížet, kde by si pomohli. A proto bude tak nějak vtipně symetrické, když se teď domluví s Koreou Severní…

Vojenští odborníci odhadují, že minimální zásoby munice (jeden palebný průměr) pro veškeré Severokorejské dělostřelectvo by přesahovaly 1 milion kusů. Pravděpodobnější však je, že ve skladech bude těch milionů několik. Navíc hlavní Severokorejské zbrojovky a výrobci jak houfnic, tak i granátů (Kanggye General Tractor Factory a Changjagang Machine Tool Factory, Longcheng Machinery Factory, Jiangjie Ammunition Factory, No. 7 Factory) dostali už loni na podzim příkaz ke zvýšení výroby granátů a začaly nabírat nové zaměstnance.

Materiálu pro ruského přítele by tedy bylo dost. Problém je tak trošku s kvalitou. Že se jedná o staré modely ruské provenience, někdy ze sedmdesátých let minulého století, bez jakékoli větší modernizace, by v zásadě nevadilo. Spíše naopak. Ovšem jejich technologické zpracování za původní, ruskou úrovní, poněkud pokulhává. Když například v prosinci 2010 ostřelovali Severokorejci ostrov Jonpchjong, vypálili zhruba 170 granátů. Z nich polovina nedoletěla a spadla do moře a z osmdesáti „ůspěšných”, jich 25% nevybuchlo… Je to sice mrzuté, ale v případě opravdové nouze by to na Ukrajině nemuselo tolik vadit. Na přesnou střelbu se dají použít vlastní, ruské náboje, a na zasypání nešťastníků, kteří právě dobyli nějakou vísku, stačí i ten korejský šmejd. Ostatně, problém způsobí i granát nevybuchlý. Ta věc se odjišťuje rotací v hlavni. Takže ten, co dopadl a nevybuchl je odjištěný a nebezpečný, jak nastražená mina. Lépe je se toho nedotýkat.

No a co by mohl Putin věnovat na oplátku drahému Kimovi? Už to, že se setkali na kosmodromu, naznačuje, oč by měl severokorejský vůdce největší zájem. Rakety má sice vlastní. Ale jejich kvalita (dostřel, navádění) poněkud pokulhává za vůdcovými představami. Navíc je většina z nich doposud plněna kapalnými pohonnými hmotami, což představuje značnou komplikaci. V rachejtli se to skladovat nedá, a tak je nutné příslušná média přečerpat z cisteren do nádrží rakety až těsně před startem. Zabere to asi hodinku. Což praktické použití zbraně jednak zdržuje, jednak demaskuje. Navíc s Kim pořídil i jakousi novou ponorku. A na té jiné rakety, než s tuhou pohonnou hmotou, být instalovány nemohou. Takže zde má Rus co nabídnout.

Ale možná bude postačovat i prosté obilí. Rusko je jeho čistým exportérem a Severní Korea potraviny potřebuje. Stejně tak i umělá hnojiva, kterých je Rusko také velikým producentem. A na které bylo pokrokovým lidstvem uvaleno jakési embargo. Putin by tak spojil příjemné s užitečným, pšenice i nejrůznějších ledků má na skladě jistě dost. Ostatně, takový „barter”, výměnu potravin a hnojiv za vojenský materiál, by mohla naznačovat i Putinova slova o probrání otázek humanitární povahy.

Jaké dárečky si tedy pánové vymění, bude jasné za několik dní. Ale už teď je zřejmé, že pro Ukrajinu, a zprostředkovaně pro kolektivní Západ, to nevěstí nic dobrého. Efektivně zabíjet dokáže i nepříliš kvalitní, prošlý a špatně skladovaný šmejd. Jen se ho holt musí vystřílet víc. Na to má Putin kanónů dost. A na druhé straně zeměkoule, směrem k Pacifiku začnou asi Kimovy rakety létat dál, rychleji a přesněji. K „veliké radosti” jedné velmoci.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (10 votes, average: 4,60 out of 5)
Loading...
41 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)