17.10.2016
Kategorie: Politika

Jak se může soudružka Semelová sama ze sebe nepozvracet?

Sdílejte článek:

KAREL KŘÍŽ

Minulý týden vyhrála tato kovaná stalinistka, dřepící nepochopitelně již několik let v české poslanecké sněmovně, soud, jehož spouštěcím článkem byly její výroky na adresu Milady Horákové či sovětské okupace naší vlasti v roce 1968. Nechci rozebírat rozhodnutí soudu. Zajímavý je však společenský kontext.

[ad#clanek-respo]

Semelová, zvaná též Rudá Marta, původním povoláním učitelka našich dětí, je totiž přesvědčena, že justiční vražda Milady Horákové byla asi v pořádku, neboť tato se prý ke svým „zločinům proti socialistické vlasti“ sama přiznala. Můžeme z toho vyvozovat, že v mysli Semelové a jí podobných bolševických pohrobků jsou v pořádku všechny komunistické vraždy páchané po roce 1948 na zotročeném obyvatelstvu, že jsou v pořádku všechny ty koncentrační tábory, všechny ty zničené životy, střelba do zad na hranicích, všechna ta hrůza z moci zákona, pomocí které nám soudruzi dělali přes 40 let ze životů peklo, protože přeci se ti „nepřátelé socialismu“ sami přiznávali. Zřejmě se jí nedoneslo jak se přiznávali … zmučení, zkrvavení, zmlácení do bezvědomí sadistickými vyšetřovateli typu soudruha Grebeníčka, otce jejího partajního kolegy.

Nejsem schopen pochopit něco tak odporného jako komunistické myšlení. Nicméně v tomto případě mne až zaráží, jak dokáže jedna stalinistická mrcha naplivat do tváří tisícům obětí komunistického režimu, politickým vězňům trpícím a umírajícím v pracovních lágrech, zastřeleným „chrabrými“ pohraničníky, vězněným a perzekuovaným, kteří se „provinili“ jen tím, že nesouhlasili s totalitním režimem a vládou rudé zvěře, z jejíhož lůna vylezla i soudružka Semelová.

Nicméně Rudá Marta to vidí zcela jinak. V duchu politiky své parlamentní partaje chodí na hrob uctívat masového vraha Gottwalda a vykládá do médií jak to tehdy za vlády KSČ bylo všechno dobré, dle zákona a jenom nedostatek času zapříčinil, že soudruzi nestihli vybudovat ten ráj na zemi. A ona i jí podobní dostávají prostor. Veřejnoprávní ČT snad nemá den, kdy by v nějaké debatě nevystoupil ortodoxní komunista, není den kdy by česká veřejnost nedostala „politicky korektní“ masáž o té správné „nejsmejakooni“ demokracii a zrůdné bolševické myšlenky tak stále žijí a co hůř, téměř ovládají celou politickou scénu.

A tak se Semelová ráno při pohledu do zrcadla ze sebe, svých činů a výroků při svém psychopatickém komunistickém charakteru ani nepozvrací. Neboť společnost tyto ideje přijímá stále. I když prohlásí, že ponížení země okupaty či její devastace diktátem z Moskvy je vlastně také v pořádku. Nejhorší je právě ten kontext s dnešní realitou.

Mentální komunismus prorůstá naší společností jako rakovina. Pokud si někdo řekne, že tento boj proti mnoho let mrtvému nepříteli je anachronismus a chození s křížkem po funuse, nechť se laskavě podívá kolem sebe a provede si malou inventuru toho, v čem jsme nuceni žít i dnes.

Veškerá současná politIka a „práce“ partají jakoby vycházela z praxe, kterou komunistická strana uvedla u nás v život. Masivní okrádání obyvatelstva, přerozdělování s korupčními úlitbami pro mocenskou kliku, oklešťování svobod, kriminalizování nepohodlných „protirežimních“ názorů, stále se zvyšující regulace našich životů, zákazy téměř na všechno, ohýbání zákonů, justiční mafie, vyvolávání permanentního strachu a životní nejistoty obyvatelstva, hnědé kaliko místních gubernátorů při pohledu na Brusel. Snad jen proletářský internacionalismus jsme zaměnili za multikulturalismus a heslo “Džet hubu a krok” za politickou korektnost.

A přesto stačí pár koblih či socialistických slibů a někteří ovčané vidí zase ty zářné zítřky, které jim někdo za cizí dřinu, pot a peníze přinese. Je jim úplně fuk, že jim je přináší mentálně podobně naladěná sborná jako v roce 1948 či dokonce její přímí představitelé, pohrobci nebo režimní fízlové.

My se nevracíme zpět do totality, my jsme ji jako společnost nikdy většinově neopustili. Většině spoluobčanů prostě vyhovuje tento socialismus s konzumní tváří, o kterém nám tvrdí, že je kapitalismem. Nicméně narovnat záda a opravdu riskovat svobodný život za svoje se myšlenkově komunisticky nemocná česká společnost nikdy nerozhodla. Důkazem je i Semelová a její současné bytí. To není jen na pozvracení, to je přímo na poblití.

[ad#clanek-respo]

bloger

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (38 votes, average: 4,71 out of 5)
Loading...