Jak se baví internet: Trable paní Monike
EMA
Úřad vlády:
“Havlíček, nebuďte slušnej a řeknitě kterej kokot nechal zavrieť našu jedáleň?”
“Pane premiére, nezlobte se, ale to jste byl vy.”
“Já?”
“Nezlobte se, opravdu vy.”
“Aha, ale veď to bolo včera! Kdě budeme dnes obedovať? Hospody jsou zavretý a Monika neumí vařiť!”
“Tak já to zase nechám otevřít, pane premiére. Hlavně se na mě nezlobte!”
Moše, proč chodíš bez roušky? Nebojíš se nákazy koronavirem?
Izáku, je mi 75 let, mám hypertenzi, prostatitidu, psoriázu, ledvinové kameny, tachykardii a alergii na kočky. Mezi nemocema, co se mě snaží dorazit je taková konkurence, že pokud se mi koronavirus vůbec dostane do těla, jednoduše se musí zařadit do fronty.
Židovka přijde nečekaně dřív domů a přistihne dospívajícího syna, jak klátí v kuchyni služku opřenou o kredenc.
“Co to tu provádíš, ta antisemitko zatracená! Proč trápíš mého židovského kloučka? Vždyť se může unavit! To si k tomu nemůžeš aspoň lehnout?”
Panelák story
Popíjím si ranní kafíčko když v tom telefón. Volá soused z vedlejšího vchodu.
Nazdar! Prosím tě,mohl bys mi jít vynést smetí? Proč jako? Položil jsem nechápavě otázku. A soused pokračoval.
Ty nevíš,že můžeme od dneška jen 50 metrů od bydliště?! No a mně chybí k popelnicím osm metrů. Z tvého vchodu tam,myslím,dosáhneš v pohodě. Aby nedošlo ke kontaktu tak ti ten pytlík nechám před vchodem. Tak jo,souhlasil jsem. Co bych neudělal pro kamaráda. Hodil jsem se do tepláků a vyšel k výtahům. Jenže tam byl vylepený oznam: “Z důvodů ochrany zdraví v pandemickém stavu,protože ve výtahu není možné dodržet bezpečné rozestupy,budou výtahy až do odvolání mimo provoz!”
No co už,řekl jsem si,proč bych nesběhl těch dvanáct pater kvůli kamarádovi. Trochu udýchaný jsem před vchodem vzal pytlík se smetím a pelášil k popelnicím. Už,už jsem otvíral popelnici když se mi za zády ozval skřipot brzd policejního auta a z něj vyskákali čtyři nabušenci. Co to tu děláte občane?!! No co asi můžu dělat když jsem tu v teplákách s pytlíkem smetí v ruce u popelnic? Policajti mně však nekompromisně odstrčili od popelnice a obkličili mně. Kde bydlíte? Máte tu trvalý pobyt? Občanský průkaz! Ten jsem samozřejmě sebou neměl. Po dlouhých dohadech mně umožnili zajít si pro OP a taky pro prachy na pokutu. Když jsem se po zdolání 12 pater nahoru a dolu vrátil,čekali pořád u pytlíku. Lapajíc po dechu jsem zaplatil pokutu a předložil OP v bláhovém domnění,že už si konečně půjdu dopít to kafe. Jenže,jeden z policistů najednou vytáhl z auta trojnožku s nějakým přístrojem. Zaměřil na můj vchod,chvíli něco počítal na kalkulačce,pak vytáhl z kapsy křídu a na zem mi udělal čáru asi metr a půl od popelnice.
Tak,oznámil mi. Tady je vaše hranice 50 metrů,za ní už nesmíte. Stál jsem tam nechápavě jako šulin v teplákách s pytlíkem v ruce a celý zoufalý jsem pochopil,že nedosáhnu. Policajt asi taky pochopil a tak pokračoval. Pokud chcete jít dál musíte mít čestné prohlášení,že jdete skutečně jen vynést smetí a nemáte žádné boční úmysly. Zažehla ve mně jiskřička naděje. Položil jsem tedy pytlík a rozběhl se opět domů. Po zdolání 12 poschodí jsem rychle roztřesenou rukou načmáral čestné prohlášení a po krátkém vydýchání jsem opět běžel dolu plný naděje. Doběhl jsem ke své čáře u popelnic a podal papír policistovi. Ten papír prozkoumal,ofotil si jej a asi po čtvrťhodinovém poučení plném paragrafů kde mně upozornil,že v případě,že bych to porušil mi v krizovém stavu hrozí až 12 let galejí,mi konečně dovolil vyhodit ten zasraný pytlík.
S obrovskou úlevou a pocitem svobody,asi jako když překročíte železnou oponu,jsem udělal ten krok přes křídovou čáru.
Už už jsem otvíral popelnici,když mně zastavil další policista. Počkejte občane. V rámci ochrany a bezpečí obyvatelstva musím zkontrolovat obsah pytlíku. Roztřesen strachy jsem tedy pytlík otevřel a umožnil mu do něj nahlédnout. A toto je co??!!! Zařval na mně. Lekl jsem se až mi ten pytlík málem z rukou vypadl a nechápavě jsem na něj koukal s výrazem děcka nachytaného u cukru. Policajt už sahal po pendreku ale ještě se udržel. Vždyť tam máte plastovou lahev a ta patří do kontejneru na plasty,to vy nevíte?!!! V jakémsi pudu sebazáchovy jsem pomalu vytáhl láhev a hodně opatrně,jakoby to byl semtex jsem pytlík se zbytkem vložil do popelnice. Policajt pořád s rukou na pendreku na mně přísně koukal a čekal co udělám. S plastovou lahví v ruce jsem se obrátil směrem ke kontejneru na plasty. Kam si myslíte,že jdete?!! Zařval na mně policajt a mně v žilách ztuhla krev. Kolega vás varoval před bočními úmysly a pokud vím,tak ve vašem prohlášení bylo jen vynesení smetí! O žádných plastech tam řeč není!!! Roztřeseným hlasem jsem se pokusil vysvětlit,že jsem neznal obsah pytlíku protože to jsou smeti kamaráda souseda. Cože??!! Zařval zuřivě polda. Tak vy jste organizovaná skupina?!!
No co vám budu povídat. Přijela zásahovka,těžkooděnci,dalších čtrnást vozidel policie a jeden anton. Po dvanáctihodinovém tvrdém výslechu nás se sousedem propustili na kauci a s hrozbou dvanácti let těžkých galejí jsme zamířili domů. Před panelákem jsme se na dálku rozloučili a se svěšenými hlavami zamířili každý do svého vchodu. Už už jsem sahal po klice když se z dáli ozval ten zuřivý hlas. Héééj občane!! Se zlou předtuchou jsem se obrátil a koukám,že na mně obuškem výhrůžně mává policajt od popelnic. Pojďte sem! Zavelil přísně. Jako ve špatném snu jsem šuchtavým krokem a labilní chůzí vykročil zcela odevzdaně k tomu muži zákona. Poslušne jsem zastavil na své čáře a odevzdán osudu jesm čekal co bude. Policista jen nekompromisně pendrekem ukázal na plastovou láhev ležící na zemi. Něco jste tu zapoměl,tak to doufám dáte do pořádku! Po sepsání a podepsání protokolu a dalším dlouhém poučení,že pokud tu lahev neodstraním do jedné hodiny,mi hrozí dalších šest let jsem vykročil zpátky domu přemýšlejíc jak se zbavit té nešťastné lahve. Jak ji dopravit do kontejneru na plasty když ten je tak neskutečně daleko od mé čáry.
Strhaný jsem se vyplazil do dvanáctého patra. Sedl jsem už k ledové kávě a hořečně přemýšlel. V tom jsem dostal ten spásonosný nápad. Vzal jsem mobil a zavolal kamarádovi z dalšího vchodu. Ahoj! Prosím tě, mohl bys pro mně něco udělat? Jasně,co potřebuješ? Venku u popelnic leží plastová lahev,mohl bys sběhnout a hodit ji do kontejneru na plasty? Ty tam ze svého vchodu dosáhneš. Chtěl jsem mu ještě poradit ať si rovnou veme občanku a čestné prohlášení,ale rozmyslel jsem si to. Jen ať si to taky užije a škodolibě jsem se uškrnul.
„A čo je to hen ten kataster?“ otázal se předseda vlády Babiš během projednávání dalšího z mnoha vyhlášení nouzových stavů. Na vládě tomu předcházela bouřlivá debata.
„Zavřel bych je, až zčernaj,“ hřímal bojovně ministr vnitra Hamáček. „Všechny! Co si to vůbec dovolujou, vylejzat ven? Maj sedět doma na prdeli a poslouchat moje pokyny.“ Rudý svetr tím myslel nás občany. Hamáček totiž na nás myslí neustále. Kdo jiný by ho živil, když nic neumí.
„Nemůžeme zavřít každýho, jen někoho,“ oponovala nesměle ministryně spravedlnosti Benešová v obavě, že věznice ten dav nepojmou, když už teď jsou plné. Dokonce i covidu. A zakousla se do svačiny.
„Tak jim dovolíme aspoň chodit do práce. A taky aby si mohli nakoupit. Žrát se musí,“ navrhl smířlivě ministr zemědělství a velkopodnikatel v zemědělství Toman. „Vždyť mám plný sklady. Kde jinde to prodám. A ten kokot Čobol to samý.“ To už ale nahlas neřekl, jen si to pomyslel.
„Ať lidi zůstanou doma, ale budeme jim platit, jako kdyby chodili do práce,“ navrhla prostoduchá Venezuela Maláčová, takto ministryně práce a vyhazování peněz, jež žije v přesvědčení, že peníze rostou na stromech a jejím největším koníčkem je jejich plošné rozhazovaní z vrtulníku.
„Ciboha, to je piča,“ pomyslel si premiér, „a na moje dotácie pak vezmeme kdě?“
“Zavedeme teste. Všadě!” uzavřel předseda vlády. A spokojeně se zasnil: “Aj tie sú moje.”
Bez nadsázky mezinárodní přesah má incident vyhrožování smrtí premiérovi Andreji Babišovi a jeho rodině od muže, který byl zadržen ve Španělsku.
„Ano, je to tak. Útočník vyhrožoval, že mě a mou rodinu zastřelí. Jelikož je našeho policie na hovno a ochranka, kterou mi přidělil Hamáček nejspíš v žertu nebo s úmyslem, abych tu už dlouho nebyl, nevzbuzuje mou důvěru, vyslal jsem manželku do Dubaje, aby si nakupovala kabelky a byla tak v bezpečí,“ prozradil premiér Andrej Babiš, kterak měl zase jednou fištróna a postaral se o bezpečí své rodiny.
Zatímco byla manželka premiéra v utajení v Dubaji, odkud pravidelně přispívala na Instagram, policie zatkla podezřelého muže ve Španělsku.
„Je to tak. Ten muž už je zatčený a nebezpečí z jeho strany tak nehrozí. Díky mé prozřetelnosti je věc vyřešená a manželka je naživu. Její utajený pobyt v Dubaji, o kterém živě reportovala na sociální síti, byl tak velmi dobrý nápad a za to si zasloužím díky celého národa,“ ubezpečil Andrej Babiš, že si v dohledné době předá minimálně diplom a nejspíš bude jeho tvář zdobit i tisícikorunu.
„Ačkoliv nebezpečí ze strany muže ze Španělska již pominulo, opatrnosti není nazbyt, takže vysílám raději svou manželku do bezpečí na Maledivy na soukromý ostrov, kde na ni žádný zlomený a pošahaný Čecháček nemůže,“ uklidnil veřejnost premiér Babiš.
„Jestli se ještě někdo opováží vyhrožovat mně nebo mé rodině likvidací, nebudu se bát toho, poslat svou manželku třeba i na Havaj, vtyčil Andrej Babiš výhružně ukazováček.
V kontextu posílání členů své rodiny do zahraničí, aby je ochránil před šílenými střelci, vyvstává otázka, zda jeho syn, který byl přesunut na Krym, je v této lokalitě, aby zde byl v bezpečí on, či aby byl v bezpečí samotný Andrej Babiš.
Co se týče manželky pana premiéra, tak ta se k situaci nevyjádřila, neboť jí někdo na sociální síti napsal, že to je kráva a její manžel je kokot, takže Andrej Babiš neváhal ani minutu a poslal Moniku Babišovou do Karibiku, dokud se situace u nás neuklidní a nebude zde opět bezpečno.
Jelikož nálada ve společnosti houstne, lidé ztrácejí trpělivost a nervy a premiér Babiš je podle velké části populace kokot i nadále, tak po dobu přetrvání kokotství Andreje Babiše a nevraživosti lidí vůči němu setrvá jeho manželka v zahraničí, kde bude kupovat kabelky a fotit se na sociální sítě zřejmě až do té doby, než Babiš půjde do vězení.
Fiktivní rozhovor s kapitánem fotbalového mužstva Burešem po prohraném zápase 3:10.
Novinář: Pane kapitáne dovolte mi prosím pár otázek
Bureš: Ano, ptejte se.
N: Prohráli jste zápas 3:10, co je příčinou takto špatného výsledku.
B: Já si nemyslím, že je to špatný výsledek, vždyť jsme dali první gól. Hned z první akce!!!
N: No jo, ale 3:10 je vysoká prohra, co se stalo?
B: Pane redaktore, my jsme všichni běhali nahoru a dolů celý zápas, my jsme udělali maximum.
N: No jo, ale ta vaše hra neměla žádný systém.
B: To není pravda, já sám jsem hrál v útoku i v obraně, hrál jsem uprostřed, na levém i pravém křídle.
N: Ale tím jste se tam ostatním motal a překážel.
B: To není pravda, vždyť jsem vybojoval plno míčů a na ten první gól co jsem dal, jsem si vlastně i přihrál. Já jsem udělal maximum, podívejte se, jak mám mokrý dres, a ještě teď jsem zadýchaný.
N: Nicméně, bylo vidět, že ta vaše hra nemá žádný nápad, proč jste něco o přestávce nezměnili?
B: Pane redaktore, to není vůbec pravda, že jsme nic nezměnili. Já sám jsem na všechny spoluhráče křičel, aby běhali ještě více. Ale všimněte si, co dělal soupeř, oni hráli nefér. Brali nám balony, když už jsme nemohli. Chodili nám do těla. Přihrávali si, a přitom naběhali mnohem méně než my!
N: Ale dali 10 gólů, vy jenom 3.
B: Pane redaktore, všiml jste si naších diváků, oni po 5 góle přestali fandit a po 8 góle dokonce začali pískat a nadávat. Diváci přece musí fandit svému týmu, to se potom nedá hrát. To je i jejich vina, že to skončilo takovým výsledkem.
N: Co hodláte změnit v dalších zápasech.?
B. Budeme více běhat a já začnu i chytat. Na tribunu dáme roztleskávačky, na informační tabuli budeme psát, jak nás mají fanoušci povzbuzovat a aplaus a potlesk budeme pouště z reproduktoru. Uděláme maximum.
N: Sportu zdar!
A pár tweetů od Dojnice:
- Ptáte se, jak by ten Boeing 757 DHL rozprašoval ten covid? Z otevřený pumovnice, neasi.
- Kdyby mi někdo řekl, že za celý rok nepůjdu na hokej, nepustí mě do hospody, nikam nepoletím, moje děti nebudou chodit do školy, budu po ulici pobíhat s hadrem na hubě a policajti budou kontrolovat, jestli nejedu do vedlejšího okresu, tak by mi asi mrdlo. Vlastně moment…
- Blatný: uvolníme, až bude v nemocnicích 3 tis. hospitalizovaných, ale můžeme i zpřísnit. Nebude-li pršet, nezmoknem.
- Poslanec Volný spekuluje, že letadlo DHL rozprašovalo nad Brnem covid. Před pár dny zase tvrdil, že se chystají vraždy pacientů kvůli diskreditaci ivermectinu. Nevíte, je už schválená ta izolačka? A nemá nějakou zostřenou variantu bez kliky zevnitř?
- Dnes cesta do sousedního okresu, po cestě tři hlídky. Dvakrát se mi podařilo projet bez povšimnutí a jednou prostřílet.
- Bordel, který má nová paní hygienička na té fotce z ložnice, ji plně předurčuje k práci pro tuhle vládu.
- Prosím vás, když se už se fotíte na fejsbůk, uklízejte si ty vibrátory do šuplíku!
- Prosím vás, ta nová hlavní hygienička, to je ta, jak loni excelentně zvládla promořit celý OKD?
- Ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo školství připravují v souvislosti se situací v nemocnicích pracovní povinnost i pro středoškoláky. Já jen, že jestli chybí pracovní síla v nemocnicích, tak v tuhle chvíli 30 tis. policajtů a celníků buzeruje lidi na silnicích.
- Mám pocit, že zásadní politický spor na vládě je vždycky o tom, jestli něco zakážou od zítřka nebo už od včerejška.
- Španělsko vydalo muže, který hrozil zastřelením Babišovi. Hrozí mu až 8 let vězení, kdyby se trefil, tak 5.
- Není pravda, že vláda nemá žádný plán, co bude za tři týdny. Už zadala výrobu plakátů “obětujme duben.”
- Hele, s těma maturitama to nemusí být úplně špatný nápad. Akorát si za pár let dejte pozor, až půjdete na operaci, aby ten doktor neměl na vizitce chirurg z moci úřední.
- Veterinářům volají stovky lidí, kteří shání ivermectin pro zvířata a předstírají, že mají doma koně. Někteří do telefonu dokonce zkoušejí řehtat.
- Roman Prymula se stal poradcem Miloše Zemana. Něco mi napovída, že brzy zase někam vyrazí.
S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby
Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.
Příspěvky za měsíc květen 2022:
RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Silvia Ambrogini 250,- Kč, Vladimír Kudrna 1000,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Anonym 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 500,- Kč, Miroslav Andreska 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Hana Válková 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Pavel Fila 50,- Kč
Celkem za měsíc: 4 750,00 Kč
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
(25 votes, average: 4,32 out of 5)
Loading...Podobné příspěvky
Z deníku marketera (3.) – Facebook, ko...
OD: MARKETER 13|04|2014 Taky v tom jedete? Nová média, nad nimiž si starouši ve firmách usmrkávají a mladí ambiciózní
Jak jsme zařídili cedulku do výtahu …
LADISLAV STROJIL 24|07|2016 Kdysi dávno jsem dělal projekt na Ukrajině a mám z toho takové historky, že mi je