Jak ještě dlouho budeme mít vládu neschopných?

„Quo usque tandem“, volal kdysi Cicero ve starém Říme na dobrodruha Catilina. I dnes bychom někdy rádi zavolali: Jak ještě dlouho budeme mít vládu neschopných?

Ono to jde jedno za druhým – změna valorizace důchodu sice zřejmě protiústavně schválená Ústavním soudem, vyhlašování „zestátnění“ soukromých držitelů akcií ČEZ a následné popření tohoto vyhlášení, problémy s nedostatkem léků, nefunkčnost elektronického přihlašování na střední školy, nejhorší inflace v Evropě, večírek v době vraždění na Karlově univerzitě, který se konal či nekonal, handrkování o výši schodku státního rozpočtu, nesmyslný prodej naší produkce elektřiny na burze a zpětný odkup naší spotřeby ovšem za vyšší cenu, zvýšení daní firmám i zaměstnancům, zrušení školkovného, „neviditelné“ snížení DPH u některých potravin, schůzka ministra Blažka s „vyvrhelem“ Nejedlým, kauza Dozimetr, jeden ministr STAN odstoupí kvůli mobilu s šifrováním, a druhý ho dá na hraní dětem a je stále ministrem, vláda sama přizná, že nedělá dobře komunikaci s občany a tak dále a tak dále.

Kromě dobře placených novinářů v hlavních médiích píšících pod heslem „co vláda dělá, dobře dělá“, panuje mezi občany nespokojenost. Je možno ji vidět v anketách hodnocení vlády a vládních stran. A dokonce i zahraniční agentura umístila našeho premiéra na předposlední místo v hodnocení evropských premiérů. A když dojde v nějaké debatě ke kritice vlády, tak nejoblíbenější obhajobou je – copak my, ale ten Babiš, ten nás do toho zavlekl. Podle těch anketních výsledků si to ale většina lidí nemyslí.

Vláda je teď v polovině svého volebního období. Protože o vládě rozhodují výsledky ve volbách a nikoliv ankety občanů, je asi bezpředmětné doufat, že si vláda zahalí tváře tógou a odejde (zvláště po loňském zvýšení platů politiků v kontrastu se snížením slíbených nárůstů důchodů). Ta finanční motivace politiků u moci je tak silná, že i rozmíšky ve vládní koalici se vždy rychle utlumí. A tak možná, že průměrný občan, který se do debat na sociálních sítích nezapojuje, hodí hlas pro dnešní pětikoalici do urny, pokud mu v Blesku vysvětí, že se právě má dobře. Takže spoléhat na výměnu vlády po příštích volbách moc nelze. Na průměrného občana zapůsobí informace z medií, že se „inflace snižuje“. Ano, procento inflace je nyní nižší než nedávno, ale jen ekonomové si to vyloží jako skutečnost, že „inflace je stále, ale roste pomaleji“. Inflace se měří jako porovnání cen dnes a před rokem nebo dnes a před měsícem. Takže tu minulou inflaci 18 % tu máme stále a narůstá nám už jen o současných 3 – 5 %!

A máme na vybranou? O vládě za Sobotky ani nemluvím, Babiše vyplašil covid, a tak zadělal na růst inflace tím, že ze státního rozpočtu sanoval firmy, které by díky nemocnosti, zákazům vycházení a třeba dopravním omezením zkrachovaly. Jen absolutní znalci ekonomie mohou posoudit, jestli to bylo dobře, nebo se to přehnalo.

Ale ani Babiš není spásou světa. Kardinální chybu udělal v prezidentských volbách svou kandidaturou. Tím šla ke dnu argumentace, že se nám (proboha) do funkce prezidenta vrátí bývalý komunista, a elegantní převlečený rozvědčík zaznamenal vítězství. Kdyby Babiš poslal do prezidentských voleb některou ženu ze své strany, nabyla by bývalá příslušnost do KSČ svou roli a výsledek mohl být jiný. Dnes tedy máme prezidenta, který blahosklonně sleduje konání vlády a který navrhl do Ústavního soudu evidentně obdobně uvažující soudce.

A to ještě mezi střízlivěji uvažující novináře probleskují úvahy, že by bylo možno smíchat sůl s cukrem a z budoucích voleb by vyšla vítězně koalice ANO s ODS! Pak by si tou tógou mohli přikrýt hlavu a skonat rozumní občané…