Jak jde šetřící Fialova vláda příkladem ostatním občanům

Konsolidační balíček, který současná vládní pětikoalice představila veřejnosti (ne zrovna povedeným způsobem) 11. května, vyvolal kritické reakce nejenom u opozičních politiků, ale i u řady ekonomů, představitelů zaměstnavatelských svazů či některých bývalých vlivných politiků ODS. Mnozí příznivci nynější vládní koalice jeho zavedení nicméně obhajují s poukazem na skutečnost, že výše státního dluhu v posledních letech neúnosným způsobem narostla. Fialovu vládu tito lidé naopak chválí za to, že na rozdíl od předchozí Babišovy vlády našla odvahu zavést některá nepopulární opatření.

Já sám jsem v dosud posledních sněmovních volbách koalici Spolu ani PirSTAN nevolil, nicméně uznávám, že vzhledem ke skutečnosti, že státní dluh ČR dosáhl aktuálně výše téměř 3 bilionů korun (přičemž jen za první čtvrtletí tohoto roku narostl o více než 100 miliard), bylo nutné mnohá úsporná opatření provést. Jinou otázkou samozřejmě je, nakolik jsou některá tato opatření smysluplná, a především pak to, nakolik jde Fialova vláda v utahování opasků ostatním občanům příkladem. Dle mého názoru totiž v této činnosti stávající vládní koalice silně pokulhává a pokusím se to níže v článku ukázat na konkrétních příkladech.

Je například hezké a pro část veřejnosti jistě líbivé, když vládní politici nyní deklarují, že jejich konsolidační balíček počítá s menším objemem peněz na platy státních zaměstnanců, a v důsledku toho také platy ústavních činitelů včetně politiků porostou pomaleji. Otázkou ovšem je, proč s něčím takovým nepřišli již v průběhu loňského roku, kdy přesto, že státní rozpočet pro rok 2023 byl schválen s deficitem ve výši 295 miliard korun, ústavním činitelům včetně politiků byl od začátku letošního roku jejich plat navýšen o 13 %. Což konkrétně znamenalo, že například ministrům byl jejich stávají plat navýšen zhruba o 22 000 Kč, u premiéra či u předsedkyně Poslanecké sněmovny to pak bylo o více než 30 000 Kč.

Místopředseda vlády Jurečka to tehdy dojemně zdůvodňoval tím, že zmrazení platů by se muselo týkat nejenom samotných politiků, ale také soudců a státních zástupců. Těchto problémů se však současná vládní koalice mohla vyvarovat, pokud by na konci roku 2021 schválila návrh předchozí Babišovy vlády, který počítal se zmrazením platů pouze pro politiky, zato však na dobu pěti let… V souvislosti s tím, jak členové nynějšího Fialova kabinetu rádi poukazují na to, jak byl předchozí Babišův kabinet zbytečně rozhazovačný, je pak zvláštní i to, že zatímco ten Babišův měl 16 členů, nynější Fialova vláda jich má o dva více. Přitom mi není jasné, k čemu například po skončení našeho půlročního předsednictví EU potřebujeme ministerstvo pro evropské záležitosti, případně ministra pro legislativu (Michal Šalamoun), o kterém řada lidí nejspíš ani netuší, že ve vládě vůbec je.

O tom, že to většina členů Fialova kabinetů s šetřením ve svých resortech zatím příliš nepřehání, svědčí i včera publikovaný článek na iDnes s titulkem Čím se vozí ministři. Z jeho textu totiž například vyplývá, že většina ministrů, kteří nemají přidělenou ochrannou policejní službu, mají dvě služební auta – jedno resortní a jedno zapůjčené. A třeba ministr financí Stanjura, který by dle mého názoru měl jít v šetření příkladem ze všech nejvíc, má pro sebe zapůjčenou Škodu Superb (za 160 tisíc Kč na rok), přestože jeho dopravu jakožto „chráněnému“ ministrovi zajišťuje ochranná služba PČR.

Někteří příznivci vládní koalice budou nejspíš argumentovat tím, že peníze na navýšení platů politiků, zřízení dvou ministerstev navíc či výdaje na provoz ministerských aut představují vzhledem k celkovým výdajům státního rozpočtu jen nějaké „drobné“. Jde ovšem o to, že politici by v dobách, kdy je potřeba si určitým způsobem utáhnout opasky, měli jít ostatním občanům příkladem. A něco takového se u současné Fialovy vlády dosud rozhodně neděje.