Ignorovat prezidenta?

Ano, o to právě jde: řeč je o ústavním činiteli, potažmo o ústavě.

Ústava demokratického státu by měla být pro občany včetně politiků tím, čím je pro nás (křesťany) Bible. Tedy textem ne přímo posvátným (tím je právě pouze Bible), ale hodným maximální úcty.

Jako občan zastávám názor, že všechna ustanovení ústavy jsou si z pohledu této úcty rovna. To platí bez výjimky i o všech institucích.

Považuji za nanejvýš nešťastné, ba nedemokratické a vlastně i protiústavní, je-li některá instituce, jejíž existence je v ústavě zakotvena, dehonestována, je-li snižován její význam, je-li znevažována, ostouzena, případně – jmenovitě ze strany politiků, což je obzvláště absurdní – ignorována.

Ano, takovým otloukánkem, do kterého si kde kdo rád kopne, je Senát Parlamentu České republiky.

V Ústavě ČR, v článku 15/2, čteme:

• Parlament je tvořen dvěma komorami, a to Poslaneckou sněmovnou a Senátem.

Ctíme-li naši demokracii, ctíme-li její konstituci, pak se nelze chovat schizofrenně. Vybrat si z ústavy jen to, co se nám hodí a k tomu, co se nám nelíbí, se chovat „macešsky“. Přesně takový přístup nám v posledních dnech opět předvedl prezident republiky.

V neděli 4. října v rozhovoru pro stanice Prima a CNN Prima News řekl, že má k Senátu „totálně záporný vztah“ a že ho Senát vlastně nezajímá, aby o týden později pro Blesk uvedl, že Senát je „obecně vzato zbytečná instituce“.

Takto se nevyjádřil řadový občan při hospodské debatě, ale veřejně nejvyšší ústavní činitel této země.

Nejde o to, že by prezident Zeman neměl právo svobodně vyjádřit svůj názor, ale ani jeho svoboda nemůže být bezbřehá, neohraničená nezbytnou mírou zodpovědnosti. Takovýto jeho postoj k něčemu, co je zakotveno v ústavě, dává velice špatný příklad. Je to nemoudré, cesta do pekel.

Dnes prezident zpochybňuje jednu ústavní instituci, zítra může někdo jiný zpochybnit zase jinou (třeba smysluplnost prezidentského úřadu) a pozítří někdo další celý demokratický systém (oč snadněji se vládne mocným v autoritativních režimech).

Je jistě možné vést seriózní demokratickou debatu o podobě moci zákonodárné. Ta u nás již proběhla a demokraticky bylo přijato, že parlament bude dvoukomorový. Dokud tedy stávající ústava platí, zaslouží si Senát z hlediska principu fungování demokratického státu stejný respekt jako Poslanecká sněmovna. Kdo tak z politických představitelů, kteří také svoji legitimitu opírají o ústavu, nesmýšlí, špatně smýšlí.

Platí to i o prezidentovi. Svými negativními výroky zpochybňuje základy, na nichž stojí náš demokratický systém. Přitom on by měl být tím, kdo se bude – už z principu – vůči ústavním institucím vyjadřovat s elementárním respektem.

Prezidentův styl vyvolává přesně takový druh odezvy, jakého jsme svědky u Petry Peckové. Není to reakce šťastná, protože i prezident jako ústavní činitel si zaslouží elementární respekt, leč pochopitelná. Třebaže v tomto případě (Pecková vs Zeman) nejde o Senát, ale o to, že v současné době a situaci není prezident pro tuto zemi morální podporou.

Souhrnně. V demokracii je nanejvýš politováníhodné, když se nějaký vysoce postavený politik chová tak, že jiní politici – kteří si to z titulu své funkce mohou dovolit – jsou nuceni se od něj odvrátit. A je právě tak politováníhodné, když týž top politik zpochybňuje to, co je dáno ústavou, ačkoli slíbil, že ji bude zachovávat. (Což chápu tak, že ji ani nebude svými výroky znevažovat.)

PS/ Zajímalo mne, jak na oznámení Petry Peckové (má vystřídat hejtmanku Jaroslavu Jermanovou, která se víc než čím jiným proslavila tím, že nám předvedla, jak politická formace „nového typu“ kvalitativně a morálně převyšuje tradiční partaje) zareaguje Hrad, potažmo mluvčí Jiří Ovčáček. Na Twitteru uvedl:

• To je už tradiční společná politika opozičních stran, program má svěží název „Nenávist pro všechny a hned”.

Nic ve zlém, ale ten název se tentokrát nepovedl. Správně mělo být „Jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá“.