Hurghada: Když se dovolená změní v krvavý horor

[ad#clanek-respo]

V pátek 14/7 vstoupil do paměti každého z nás činem, z něhož mají podvědomé obavy všichni návštěvníci Egypta. Nesmyslným útokem vedeným selektivně proti turistkám, který skončil pro dvě ženy tragicky a postihl také občanku České republiky. Dovolená se rázem změnila v krvavý horor.

Vlastně: cílem útoku byly resorty dva. Jako první návštěvnice hotelu Zahabia nacházejícího se přes silnici. Neleží přímo u pláže; na tu jeho se musí dojít nebo dojet drožkou. Má pověst jedné z nejkrásnějších v Hurghadě. Kvůli bohatému korálu.

První zprávy přinášely rozporuplné informace. Také sdělení o tom, a řekl to jak náš ministr zahraničí, tak ambasadorka v Káhiře, že snad ani nešlo o terorismus. Padla i zmínka o jakémsi konfliktu v potápěčském centru. Ať už ale byly motivy vedoucí k tomuto hrůznému činu jakékoli, na klidu to nikomu nepřidá.

Před půldruhým rokem, v lednu 2016 v hotelu Bella Vista v Hurghadě, skončil podobný útok smrtí jednoho z útočníků. Pobodaní turisté z Rakouska a Švédska měli štěstí v neštěstí: přežili. Tentokrát si dvě návštěvnice přijely do Egypta pro smrt.

Je jistě možné říci, že v dnešním prapodivném světě se totéž může stát kdekoli. A bude to pravda. Cosi v nás se ale vzpírá: s touto pravdou se nehodláme pasivně smířit. Před námi se tyčí kolosální dilema. Podlehneme-li strachu, dostaneme se přesně tam, kde nás útočící šílenci chtějí mít. Jenomže: nepodřiďte se svému strachu, jste-li, byť jen na dálku, svědky něčeho tak hrůzného, jako je ubodání nevinných turistů. Už při pouhém pomyšlení na to, co obě oběti musely prožít, jímá člověka děs.

Co s tím? Neexistuje dobrá rada. Zůstat sedět doma znamená, že zlo zvítězilo. Nezůstat rovná se riziko. Jsme opět u onoho dilematu.

Začarovaný kruh.

Jako milovník korálového moře jezdím do Egypta poměrně často, obvykle dvakrát ročně. Pořídil jsem stovky, možná tisíce snímků tvorů pod hladinou. Byl jsem v těsné blízkosti ryb a jiné fauny, které by dokázaly člověka svým jedem těžce zranit, dost možná i usmrtit. Perutýni, ropušnice, rejnoci. Strach jsem měl pouze zpočátku, to přiznávám, později jen obrovský respekt, úctu a pokoru hosta v tom fantastickém království úžasných druhů stvoření.

Nebál jsem se ani lidí – nebyl důvod. To vše se začíná měnit. Jsem si jist, že když se budu k nebezpečným tvorům pod hladinou chovat jako dosud, nebezpečí z jejich strany nehrozí. Totéž ale stále méně platí o lidech. Jistota, že když budu respektovat ostatní, nic se mi nemůže stát, je ta tam.

Nejen já, ale všichni jsme v podivné pasti. Tentokrát v ní uvízly dvě (údajně německé) turistky v Hurghadě. A příště?

Žijeme na šílené planetě a v podstatě nevíme, co s tím.