Hrdinové dneška

Tak nám proběhly oslavy památného sedmnáctého listopadu. Ovšem kdo by v nich hledal prapůvodní smysl, tedy Mezinárodní den studentstva, nenašel by pranic. V dnešní době je původní idea dávno, dávno zapomenuta a my, národ český, potažmo slovenský a moravský, slavíme ….slavíme …no…co vlastně slavíme?

Jo…oficiální pád komunismu v Čechách. Ale jak můžeme slavit pád komunismu, když komunisté jsou všude. Jako v tom vtipu – Koho budeš volit? Komunisty. Já vím, ale ze které strany? A i když ti staří vymírají, nastupuje nám generace nová, mládež …no, Gottwaldova už ne, Husákova taky ne … že by Junkerova?

Lidi zlatí, boubelatí…co se vlastně za těch třicet let změnilo? Zamyslete se, vy, kteří pamatujete dobu budování socialismu, a srovnejte s dobou dnešní, kdy budujeme ten multikulturní, politicky korektní a vůbec všeobecně úžasný “kapitalismus”. Zase máme ten jediný správný názor a zase máme jeho zrádce a přisluhovače nepřítele, místo ošklivých imperialistů bojujeme proti ošklivým xenofobům a rasistům a eurofobům, zase máme nepřítele největšího, tentokrát ne na západě, ale na východě, zase máme cenzuru, tentokrát maskovanou jako boj proti fake news – tedy falešným zprávám. A že jich je…všechno, co se nehodí do krámu tomu jedinému správnému evropskému názoru, i kdyby to měly být zprávy o počasí.

A do toho “slavíme” naši slavnou “sametovou revoluci”. Tenkrát, před těmi bezmála třiceti lety, jsem nechápala “mrtvého studenta Šmída”. Nechápala jsem, jak mohli “disidenti” , tehdá pro mě ti nejlepší z nejlepších, naletět na tak průhlednou provokaci. Dneska už chápu. Bez téhle prvotní “fake new” by nebyl sedmnáctý listopad. Bez mrtvého studenta by se sedmnáctý listopad smrskl na bezvýznamné protesty bezvýznamného hlavního města. Dodnes si myslím, že identita mrtvoly se stala omylem, náhodou či nedopatřením. A že její význam, význam nemrtvé mrtvoly, je dodnes nedoceněn či její docenění úmyslně potlačováno. Protože by to mohlo evokovat nepříjemné závěry….autocenzura ve mně křičí…ale kašlu na ní … závěry poukazující na podivné spojení tehdejší STB s disidenty. Prostě revoluce musí být, kdyby “mrtvými studenty” ulice dláždili.

No nic, čas oponou trhnul … a měli jsme tu devětadvacáté výročí. A copak nám tohle výročí odhalilo? Že jsme tam, kde jsme byli. Kruh se uzavřel. Pravda, jsme, alespoň zatím, civilizovanější, padesátá léta minulého století, léta poprav za názor, se ještě nekonají…zatím. Zatím se jenom křičí na náměstích, mává se spontánně transparenty, zajisté spontánně a nezávisle ze dne na den vytvořenými a čistou náhodou identickými, nepohodlní se zatím, opravdu jenom zatím, nepopravují či nevraždí, pouze se vyhazují jejich kytice těmi, kdo sami sebe prezentovali jako jediné nositele té správné a jediné pravdy.

Ono se to totiž smí. Za urážku prezidenta, za dehonestující kampaň proti stávájícímu premiérovi, za urážení lidí, kteří je ve svobodných volbách, po kterých jsme tolik toužili v onom devětaosmdesátém, volili, za zničení prezidentské standarty, za dehonestaci všech voličů nepohodlných stran a politiků názvy jako nevzdělanci, venkovská lůza, idioti a podobně, za to dneska nic, naprosto nic nehrozí. Nehrozí výslechy, vězení, dokonce nedejžto poprava, ba ani ztráta zaměstnání, Naopak, tito nositelé té jediné správné pravdy jsou určitou částí spoLečnosti, takzvaným mainstreamem, těmi ideově správně vyprofilovanými novináři a politiky, oslavováni a velebeni. Vono se to smí, paní Müllerová, ba je to přímo žádoucí. Jen houšť a větší kapky. Čím větší podpásovka, čím větší nechutnost, tím lépe. A tím větší hrdinství. Dnešní mainstream je na rozdíl od let socialismu plný “hrdinů”.

A tak plivejte na lidmi zvoleného prezidenta, klidně i v nepřeneseném slova smyslu. Klidně mu veřejně, na stránkách novin i internetu spílejte do ovarů, ožralů, ruských agentů, jeho voliče nazývejte venkovskou nevzdělanou lůzou. A oslavujte vždy střízlivého bývalého předsedu TOP 09, jásejte nad botami našeho houserem trápeného předsedy Evropské unie a zbožně naslouchejte slovům nebývale inteligentního bývalého předsedy senátu. A hlavně, nezapomeňte projevovat tu správnou dávku správného hrdinství. Dneska se to totiž už smí.

Dneska totiž odvahu vyžaduje vyjádření naprosto jiných názorů.