[ad#hornisiroka]

Zavřeli krám

Na to, že se z obcí a vesnic pomalu ztrácí malé prodejny potravin, si zvykáme už několik let. Někteří bez větších potíží. Sami jsme si zvolili nakupovat v hypermarketech, jejichž nabídce a slevovým akcím se zkrátka drobný obchodník vyrovnat nemůže. Že nevyžije z prodeje rohlíků, cigaret a toaletního papíru, asi pochopíme každý. Zánik prvního pilíře je tak jasně nastolen příslovečnou rukou trhu.

Hospoda už neotevře?

U našich oblíbených hospod jde však o něco docela jiného. K zániku oáz dobré nálady přispívá ve velkém státní moc. Naše vláda se rozhodla, že už nestačí všemožné bruselské normy a rozhodla se v zájmu “vyššího dobra” přitvrdit. Takže na hospodské (a nejen ty) chystá naložit nové regulace a zákazy. Kontrolní hlášení k DPH, zákaz kouření a zavedení tzv. elektronické evidence tržeb budou od prvních měsíců příštího roku drtit majitele hospod, až některé rozdrtí nadobro. Že budou tato opatření pro mnohé hospody likvidační, potvrzují sami provozovatelé. S jejich koncem zmizí z našich životů už druhý pilíř.

e596b64a-3617-4a55-b7fb-a79257f8aed7

Na poštu až do města

Aby toho nebylo málo, státní podnik se nám chystá v rámci úspor pozavírat velké množství poštovních poboček. Některé sice přejdou do soukromých rukou, ale jistě se najde mnoho obcí, kde pošta prostě už nebude vůbec. Zbortí se tedy i třetí pilíř a s ním se z vesnického života vytratí to, bez čeho si mnozí z nás neumí představit žít. Společenský život v malém. Anebo je tu ještě jedna možnost…

Vrátit se k tradici místních spolků. Zavřít se do hasičáren, mysliven a dalších podobných zařízení, kde budeme moci svobodně pít pivo, kouřit a věnovat se vůbec všemu zakázanému. Tonda koupí sud, Markéta upeče chleba, Milan vyudí klobásy a hotovo! Jenže to není pro každého. Mnoho z nás v žádném spolku není a nikdy nebude.

[ad#velkadolni]

Zbydou fotky a vzpomínky

A vesnice ztratí jiskru. Možná se časem zcela promění v satelity, v nichž si každý hledí svojí zahrádky, babičky se už neobejdou bez vnoučat s auty, dědové nebudou mít kde hudrovat na manželky a politiku a ten náhodný cyklista, který si chce dát jedno pivo od cesty, bude mít prostě smůlu.

Možná by teď stálo za to jít a svoji vesnici si hezky nafotit. Že se totiž na vesnici v hospodách kouřilo, chodilo na poštu i za nákupy, už nám naše vnoučata asi neuvěří…

ZDROJ: Pavel Němeček, ŽL