Pře
16.2.2020
Kategorie: Historie10 přečtení

Hořící pochodně antikomunismu

Sdílejte článek:

JAN BERWID-BUQUOY

Alexander Dubček a Michail Gorbačov žádní komunisté nebyli, i když se stali předsedy komunistických stran. V obou případech se jednalo o levicově orientované sociální demokraty.

Glasnost a perestrojka se v SSSR podařily, protože nebyl nikdo, kdo by je z venčí potlačil. Jediným nebezpečím mohla být komunistická Čína, ale ta neměla dostatek vojenských prostředků k úspěšnému provedení celé akce osvobození od třídního nepřítele.

V Československu to bylo složitější. Nikdo nebyl ochoten se pro nás angažovat, a tak společenské reformy Pražského jara skončily 21. srpna 1968 okupací armád Varšavské smlouvy. Na protest proti tomuto brutálnímu aktu násilí došlo k celé řadě sebevražd a některé se dokonce konaly i sebeupálením.

Již tradičně se považuje za první oběť tohoto druhu Jan Palach (1948 – 1969). Upálil se dne 16. ledna 1969, coby tzv. „Pochodeň, číslo 1“. Po něm následoval Jan Zajíc (1950 – 1969). Upálil se dne 25. února 1969 a je označován za „Pochodeň, číslo 2“.

Tuto drastickou sérii prý ukončuje Evžen Plocek (1929 – 1969), označen za „Pochodeň, číslo 3“. Upálil se dne 4. dubna 1969 v Jihlavě. Tím má výčet oněch tragédických událostí končit…

Jedná se však o historické nepřesnosti.

Celá kauza je daleko složitější a z nedbalosti jsou opomíjena další důležitá fakta, na které je třeba, v zájmu historické pravdy, neprodleně upozornit: Jan Palach v žádném případě nebyl první hořící obětí komunistické okupace.

Již 8. září 1968 se veřejně upálil polský občan Ryszard Siwiec (1909 – 1968) ve Varšavě na „Stadionu Desetiletí“ za přítomnosti vedení komunistické strany Polska, zahraničních diplomatů a cca 100 tisíc diváků. Tragická událost se vztahovala na protest přítomnosti polské armády při likvidaci „Pražského jara 1968“.

Poté následoval Vasyl Makuch (1927 – 1968). Upálil se v Kyjevě 14. listopadu 1968 na protest proti okupaci Československa armádou SSSR. V únoru 2017 mu byla v Kyjevě odhalena pamětní deska s nápisem: „Na protest proti komunistickému totalitnímu režimu a agresi SSSR vůči Československu“. Od května 2018 je po něm pojmenována v Praze lávka přes potok „Botič“.

Teprve potom následuje Jan Palach, dne 16. ledna 1969. Měl by tedy být „Pochodní, číslo 3“ a nikoli „číslo 1“. Rovněž Jan Zajíc je transformován do chybného pořadí.

Několik dní po Palachově činu, následuje 20. ledna 1969, Josef Hlavatý (1943 – 1969), který se upálil proti okupaci Československa v Plzni.

Komunistickému tisku se podařilo událost ututlat.

Brzy po smrti Hlavatého následuje Maďar Sándor Bauer (1952 – 1969). Zapálil se na protest kvůli účasti maďarské armády na okupaci Československa 1968. Svůj čin vykonal před budovou budapešťského Národního muzea. Umíral v nemocnici skoro tři dny… Teprve po něm následuje Jan Zajíc, dne 25. února 1969 v Praze. Pakliže budeme Palacha označovat „Pochodní, číslo 3“, nemůže být Zajíc „Pochodní, číslo 2“, nýbrž „Pochodní, číslo 6“.

Po Zajícovi je na řadě Evžen Plocek (1929 – 1969). Upálil se v Jihlavě, dne 4. dubna 1969 a není zdaleka obětí poslední:

Slovák, Michal Lefčík (1950 – 1969) se na protest proti srpnové okupaci upálil 11. dubna 1969 u pomníku neznámého vojína v Košicích.

Elihaju Rips (1948), lotyšan židovského původu se zapálil dne 13. dubna 1969 v Rize na protest proti invazi Rudé armády do Československa. Podařilo se ho však uhasit a odvézt s vážnými popáleninami do nemocnice. Po několika měsících těžké zranění přežil…

Nejhůře ze všech na tom byl židovský Rumun maďarského původu, Márton Moyses (1941 – 1970). Zemřel na následky popálenin 13. května 1970. Ačkoli se Rumunsko invaze 21. srpna 1968 nezúčastnilo, přesto vedení komunistické strany Rumunska s obsazením ČSSR souhlasilo. Na protest proti tomu se Moyses 13. února 1970 zapálil. Byl s těžkými popáleními uhašen a místo do nemocnice odvezen do vazební věznice. Byl vydán přísný zákaz mu poskytovat jakoukoli lékařskou pomoc. Bez lékařské pomoci v nelidských bolestech (ze zoufalství prosil, aby ho zabili), zemřel 13. května 1970 dopoledne…

Komunistický tisk východní Evropy, zoufalé činy těchto hrdinů, označoval výrazem: „Antisocialistické provokace“. Větší brutální cynismus si už ani nedovedu představit…

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
10 přečtení
(16 votes, average: 3,75 out of 5)

Čtenáři drží Pravý prostor při životě

Podpořte svobodný Pravý prostor

Zdá se, že máte zapnuté blokování reklam. Reklamy nám pomáhají financovat provoz webu. Pro pokračování je prosím povolte pro Pravý prostor, nebo si zvolte Premium a čtěte bez reklam.

Čtení bez reklam

Premium za 99 Kč měsíčně
nebo 990 Kč ročně.

Předplatit Premium Podpoříte redakci a získáte odznak odběratele.

Čtení s reklamami

Povolte reklamy na našem webu a pokračujte ve čtení zdarma.

Stačí výjimka pro pravyprostor.net.