Finále: Velkou šanci má Petr Pavel

Výsledky prvního kola prezidentské volby jsou jasné. První kolo těsně vyhrál Petr Pavel, Andrej Babiš za ním ztratil asi dvacet tisíc hlasů. Tak zvané venkovské okresy volily většinou Babiše, Pavel vyhrál v okresech napříč republikou od Českých Budějovic po Liberec a Hradec Králové. Pavlovi vyjádřila podporu třetí v pořadí Danuše Nerudová i čtvrtý v pořadí Pavel Fischer. Pokud by Pavel ve druhém kole získal voliče těchto dvou neúspěšných kandidátů, měl by mít vítězství ve druhém kole jisté. Nicméně, vše závisí nejen na tom, zda voliči Nerudové a Fischera Pavla ve druhém kole podpoří. Jde i o to, zda se Babišovi nepodaří přitáhnout k volbám i nevoliče z prvního kola a zda se mu podaří odradit od volby Pavla voliče vládních kandidátů. V zásadě se bude rozhodovat v těchto otázkách:

Členství v předlistopadové KSČ/KSS – Voličům Pavla i Babiše evidentně členství jejich kandidátů v předlistopadové KSČ/KSS nevadí. Přitom jde z mého pohledu o to, že členství Pavla i Babiše bylo jakousi rodinnou tradicí a podle materiálů, které toto období v archivech zanechalo, Pavel vyjádřil dokonce souhlas se sovětskou okupací Československa v roce 1968. Omluvil se za své jednání a vsadil na to, že se v polistopadovém režimu vypracoval až do vedení NATO. I Babiš byl v KSS kvůli kariéře, dotáhl to do zástupce československé firmy v Maroku. V tomto ohledu si tedy oba dva nemají co vyčítat a jejich přestřelky o členství v StB či KGB jsou spíše směšné než rozhodující.

Kandidát vlády – Pavel má nálepku vládního kandidáta, zatímco Babiš je zřetelně opoziční protivládní politik. Neochota Pavla přiznat, že je vládním kandidátem je rovněž z mého pohledu ne zcela pochopitelná. Premiér Petr Fiala mu ihned ještě v průběhu sčítání hlasů vyjádřil podporu a Pavel by se rozhodně za to, že je kandidátem vlády neměl stydět. Samozřejmě, v kontextu toho, že vláda je v Česku nepopulární a její politiku podporuje necelých třicet procent voličů, hraje Pavel hru o „nezávislém kandidátovi“, který bude politiku vlády i kritizovat. Ve skutečnosti, jak Babiš či Pavel by se mohli ukritizovat vládní politiky, jak by chtěli, pokud budou dodržovat Ústavu, nemají na vládní politiku prakticky žádný vliv. Ve světě by samozřejmě rozpory mezi vládou a prezidentem nebyly pro Česko obecně dobré, ale to jsme si už zažili s Milošem Zemanem. A i v dalších státech EU se vláda i prezident liší v pohledech na mezinárodní situaci – viz Chorvatsko či Maďarsko.

Reprezentant státu – v tomto hodnocení vidím také spíše potenciál pro Pavla. Na rozdíl od Babiše je jeho čeština bezchybná a vyjadřuje se stručně a srozumitelně. Je jistě zajímavé, že jsem četl komentář o tom, zda by se Čech mohl stát prezidentem či prezidentkou na Slovensku a stálo v něm, že je to vyloučeno. I to bude hrát ve prospěch Pavla.

Politické zkušenosti – Babiš sice zdůrazňuje své politické zkušenosti a považuje Pavla za „vojáka bez politických zkušeností“. Pavel argumentuje tím, že v pozici vedení NATO musel také vynaložit svůj um k tomu, aby sladil politiku všech členských států NATO. Chlubil se i tím, že musel jednat u s ruskou generalitou a že to nebylo snadné jednání.

Volební kampaň – Babiš začal svou volební kampaň velmi ostře a napadnul Pavla ve všech výše uvedených bodech. U některých komentátorů to údajně vzbudilo „zděšení“ a potvrdilo, že je Babiš populista, dokonce autoritářský populista. Nic jiného se ale od Babiše a jeho týmu čekat nedalo. Babišovi jde právě a jenom o to, aby antikomunistické voliče donutil zůstat ve druhém kole doma (nemají žádnou volbu) a získal i některé nevoliče, kteří v prvním kole nehlasovali.

Závěr: Výsledky druhého kola budou zřejmě těsnější, než naznačuje součet hlasů pro vládní kandidáty v prvním kole. Nicméně, Pavel by měl podle všeho vyhrát.