
Vzkříšení ostrakizovaných? Aneb důsledky režimu páně Fialy
PAVEL P. KOPECKÝ
Slovenský premiér Robert Fico a předseda hnutí ANO Andrej Babiš mají jeden pozoruhodný společný rys: oba byli buď už takřka politicky mrtví, anebo aspoň ostrakizovaní, nicméně navzdory tomu se nakonec stejně vrátili. A možná silnější než dřív. Nebyla to však v jistém smyslu tak úplně jejich zásluha…
Na světlo boží totiž postupně vyhřezlo, jak moc jsou jejich úzce provázaní konkurenti na obou březích řeky Moravy neschopní. Bez talentu k řízení, bez hlubší strategie vládnutí, a ke všemu ještě často neskrývající podřízenost cizím zájmům. Jinými slovy, že občas až překvapivě špatné výkony kabinetů, jež slibovaly zářnou kvalitativní změnu, masivně urychlily proces voličského zapomínání. Prostě vydatnost nových malérů přetřela ty staré na růžovo.
Soupeřům stačilo mnohdy jen čekat. Dnes je Fico znovu premiérem, jelikož na rozdíl od Matoviče s Hegerem mu frustrovaní voliči nemohli upřít jedno – své řemeslo umí. Bohužel skoro hmatatelný úpadek České republiky zas otevírá dokořán bránu páně Babišových šancí na comeback do Strakovky…
Fialův vládní slepenec vstoupil na scénu se sice průhledně vyfabulovanou, přesto pro mnohé věrohodnou aureolou rozumu, mravnosti, stability a odbornosti. Nyní končí funkční období tím, že mu už nevěří ani mnozí původně skalní příznivci. Pro leckoho se dokonce stal synonymem zmaru. Vždyť nejenže naprosto nezvládl hospodářské obtíže ČR, ale v některých ohledech je ještě vystupňoval (zejména v oblasti inflace).
Zahraniční politiku pod ministrem Lipavským přímo ostentativně zbavil „břímě“ reálné svébytnosti, takže ještě dnes neubírá nic z nekritického přístupu k neliberálnímu a šovinistickému Kyjevu, jenž nás „na oplátku“ neváhá – tak jako mnohé další spojence – veřejně urážet. Nebo jinak poškozovat.

Ozvěna plukovnických režimů
Zároveň ani mediální dominance, ani pravděpodobné pomáhání a chránění ze strany loajálních policistů či žalobců nesvedly zabránit tomu, aby se čtyřkoalice u většiny veřejnosti nezapsala též závažnými právními aférami. Zejména trojhvězdím mimořádných skandálů bitcoin-kampelička-Dozimetr.
A co víc, nejednou přepjatá vládní komunikace s (nespokojenými) občany se stala spíše parodií na PR, tu a tam i jakousi ozvěnou metod „plukovnických režimů“. Skutečným obrácením někdejšího předvolebního hesla ODS tak dnes jde o strašení místo o řešení.
Spolek papalášů, kteří se patrně leckdy pojistili zadními vrátky lukrativních postů v bruselské byrokracii, případně poradenstvím pro zbohatnuvší zbraňové magnáty, ztělesňuje patologickou sebechválu, myšlenkovou prázdnotu i bezbřehé lhaní.
Nejčerstvěji pak fialovci se vzácnou bezelstností vynalezli trakař, když z plakátů smrtelně vážným tónem volají: „Jde o Česko!“ Zjistili to zjevně teprve až teď – při volební kampani.
DENÍK.TO


Prý „politolog“ Fiala.
Politologie je pavěda podobně jako ta astrologie.
Politologové narozdíl od historiků mají tendenci žvanit o všem a o ničem zároveň.
Historici mají svoje výroky většinou podložené dokumenty či letitými kronikami.
Ale „politologové“ vesměs žvaní co je zrovna napadne vzhledem k momentální politické i ekonomické situaci
a tento „fialový týpek“ je toho důkazem.
„Vzkříšení ostrakizovaných?“
Zvolili jsme hajzly. Poznali jsme co jsou zač, a zvolili jsme jiné lidi. A byly to hajzlové ještě větší, takže se mnoho lidí vrací k původním hajzlům. Politická diskuse neřeší co udělat nebo kdo je dobrý člověk, ale řeší, kdo je větší nebo menší hajzl. Ale hlavně že nám budou vykládat, že je to lepší než za komunistů a že za všechno mohou komunisti. Za tyto problémy ale mohou jasně polistopadové vlády. Navíc ty, které se hlásí k pravici (ODS, TOP, STAN) a které by levičáci nikdy nevolil nebo ANO, která tvrdí že je středopravicová. Čím více o sobě strana tvrdí že je pravicová, tím větší hajzlové.
Za opakovaný vzestup Babiše nemůže jen tato vláda, ale systematická propaganda, která už 30 let lživě tvrdí, že za vše špatné, co se u nás dnes děje, mohou komunisté. Dále je to systematická likvidace vzdělání, kdy školy chrlí absolventy, jimž k volbě stačí hezký billboard. Takových absolventů vidíme i zde na PP mnoho. Lidí, kteří nikdy nečetli žádný program žádné politické strany, ale dokola deklamují, co nás s tou či onou stranou čeká. Jen takoví idioti mohou volit Babiše. Nebo Fialu & spol. Popř. nevolí vůbec, což je vrchol debility.
Debilita voličů je daná věc a existuje i v Německu, ve Francii atd. Bohužel je těcho voličů nadpoloviční většina, takže jediná naděje ve volbách je, že nepřijdou všichni a že ti moudřejší přijdou a spojí se volbou stejné opozice. Rád bych viděl volební modely, jestli by bylo výhodnější volit 1 velkou opoziční stranu nebo v případě ČR ty 2 menší (kdo volí jinou opozici, patří mezi ty debily – ano jsou i v opozičním táboře). Každopádně Sterzik s Konečnou to pochopili. Okamura to pochopil jenom částečně. Přesto volím SPD, Venezuelu Maláčovou fakt ne. Ledaže by zakázali SPD.
Výše hned 3 velmi trefné diskusní příspěvky.
A ano, debilita ojrovolitschů je vysoká a spolehlivá. Kdo na ni vsadí, ten vyhraje.
Jenom pro upřesnění, volební debilita neznamená, že někdo volí např. Fialu. Znamená to, že volí proti svým zájmům popř. zájmům svých dětí. Je jasné, že volební debilita nemá korelaci s dosaženým vzděláním nebo životní úrovní. Je rozptýlena do všech vrstev společnosti, i když nápadnější je u těch vzdělanějších, protože ti jdou volit. Méně vzdělaní na svoje zájmy častěji kašlou. Proto je nemožné tuto debilitu jakkoliv izolovat a učinit neškodnou. Je třeba s ní vždycky počítat.