Evropa v područí oligarchie

Neměl jsem v úmyslu psát tuto úvahu. Následovaly dvě události, které mě přiměli k opaku. První byla dobrá práce vlka ke španělským volbám. Druhou pak byla vyjádření předsedkyně EK von Leyen a následné vyjádření ukrajinského svazu zaměstnavatelů k prezidentu Zelenskému.

Ursula von Leyen prohlásila, že Ukrajina udělala obrovský pokrok v potírání korupce a splnění jedné z podmínek ke vstupu Ukrajiny do EU. Na webu Ukrajinská pravda jsem si ve stejné chvíli  přečetl následující slova:

„Federace zaměstnavatelů Ukrajiny, která zastupuje domácí podnikatele, vyzývá prezidenta Volodymyra Zelenského, aby zastavil míru korupce, která podle našeho mínění překročila všechny meze, a aby obnovil pořádek ve státě. Byznysmeni v úvodě vyjádření říkají, že v podmínkách vojny se stal byznys pilířem státu, protože podporuje ozbrojené síly z vlastních daní a také množstvím dobrovolnických projektů. Společný cíl Ukrajinců – vítězství nad Ruskem – je nyní vinou korupce ohrožený. Na tomto pozadí byla Ukrajina pokryta vlnou korupce a nájezdových útoků. Svévole státních zaměstnanců v uniformách a talárech překročila veškeré meze. Probíhá válka, takže je to z jejich strany vojenský zločin, stěžují si podnikatelé.“

Má se člověk smát nebo brečet – nevím. Ale ono to zapadá do celkového kontextu tak, jak ho pro Evropu vymyslela americká oligarchie. Celý proces byl odstartován na přelomu 60. a 70. let v tehdejší západní Evropě a po rozbití zemí bývalého východního bloku se to přeneslo do zbytku Evropy.

Prvním cílem bylo školství. Patrné je to na francouzských vysokých školách, kde se začaly etablovat neomarxističtí „profesoři a učitelé“. Francie měla vždy velmi blízko k levicovým stranám, jenže zde se nejednalo o levicovost, ale o co největší kontroverzi, která bude hluboce a nenávistně atomizovat společnost tak, aby ztratila akceschopnost. Toto byl základ, který začal vychovávat aktivisty pro (ne)ziskové organizace financované více než štědře americkou oligarchií. Od ní to byla investice do budoucnosti, která jim měla přinést bezpodmínečné řízení všeho a všech a akumulaci veškerého majetku do jejich rukou. Celý koncept je založen na několika pilířích – ne zcela nepodobných tomu, co bylo příznačné pro Německo 30. let.

1. Je nutné získat do své dikce kompletní školství a mimoškolní aktivity dětí a mládeže. (Pamatujete? V třetí říši muselo každé děcko projít Jugendvolk, a následně pak Hitlerjugend nebo Bund Deutscher Mädel, kde prodělali výplach mozku v duchu ideologie NSDAP). Asi nikoho nepřekvapí, když Britové, Kanaďani a Američané označovali 12. divizi SS Hitlerjugend jako největší fanatiky na frontě. Zrovna tak můžeme vidět, že největší fanatici progresivismu jsou vychováváni na různých vysokých školách a institutech v celém západním světě.
2. Je nutné atomizovat politickou scénu tak, aby nebyla schopna generovat silné a nezávislé lídry. To vidíme v postkomunistických státech (výjimkou je Maďarsko, kde Orbán prošel Aspenem, znal jejich cíle a efektivně se bránil integrací pravicové scény, pomocí spřízněných médií a školstvím bez progresivistických aktivistů a postupným získáním kritické infrastruktury do národních rukou), kde od prvního desetiletí nového milénia nevznikla stabilní vláda.
3. Postupná kumulace veškeré mediální scény do svých rukou a dosazení „ideologicky správně vychovaných adeptů“ do veřejnoprávních médií.
4. Postupné přebírání role státu a státní správy do rukou svých neziskových organizací.
5. Vytváření a propagace velmi kontroverzních celospolečenských témat. To umožní štěpit společnost natolik, aby ztratila jakoukoliv akceschopnost. Vytvářet nenávist mezi skupinami lidí, mezi starými a mladými, mezi městem a venkovem a podobně. Typicky agenda LGBT.
6. Pomocí ideologie a řízené migrace vyvolat náboženské střety, kulturní střety s cílem zničit komunitní a rodinné uspořádání.

Postupně ovládli školství, mediální scénu, vytvořili sociální sítě, ovládli politické strany a v konečném důsledku státní správu. Dnes již přes digitální techniku ovládají do značné míry naše životy, rozhodují, co a za kolik si koupíte, co budete poslouchat, co budete sledovat a co budete číst. Ovládají myšlení značné části společnosti, určují její chování a snaží se zabránit jakýmikoliv prostředky, abychom pronikli do jejich světa a myšlení.

Politická scéna v Evropě je v troskách a v čele států jsou neuvěřitelní lidé –   Macron, Scholz, Melloni, bůhvíkdo ve Španělsku, Čaputová, Pavel, Fiala, Odor. Bez lídrovských kvalit,  bez  vizí, za to s mesiášským  komplexem, vychovaní v progresivistické ideologické doktríně, jsou snadno vydíratelní  a tudíž ovladatelní. Největší kumulací těchto podivných jedinců je Brusel.

Co bylo největším nebezpečím pro světovou nadvládu? Zcela bezpochybně Rusko a Čína. Proč? Je to jednoduché, Rusko (a nebojte nemám o něm růžové iluze) lpí na tradičních hodnotách, pravoslavná církev má velkou autoritu (srovnejte s katolickou) a je to svým způsobem unikát, kde spolu velice dobře dokáží žít křesťané a muslimové, Evropané a Asiati, různé kultury a náboženství. Nikdo zde neničí náboženské symboly, jak tomu je v Evropě a na Ukrajině, nikdo nezesměšňuje víru jiných, homoloby nemá v Rusku místo. Čína? Ta je zase založena na konfucianismu – tedy souboru hodnot založených na rodině.

Tyto země se brání – Rusko má nepřeberné množství nerostného bohatství a velmi nebezpečnou armádu. Čína a její armáda je velká neznámá, Číňané v podstatě nikdy nikoho nenapadli (byť jejich vojáci se účastnili války v Koreji a Vietnamu). Jejich filozofie je založena na ekonomické spolupráci a tvorbě hodnot. Zatímco naše „vize“ sahají v horizontu maximálně let, jejich  se pohybují v desetiletích. A oni se brání efektivně a jak nejlépe umí. Není žádným tajemstvím, že americké a britské tajné služby měli prsty v čečenských válkách, v barevných revolucích (v podstatě organizovali a financovali státní krvavé převraty) v Gruzii, Kazachstánu, a nakonec na Ukrajině – vždy s cílem poškodit a zničit Rusko. Zrovna tak USA neustále – i za pomoci svých poskoků, jakými jsou Litva, Lotyšsko, Estonsko, Česká republika či Slovensko – neustále provokují Čínu s Tchajwanem. Pochopitelně, co je lepší než válka na Ukrajině a stupňování napětí s Čínou? Americké zbrojařské firmy podepsaly za poslední dva roky zakázky za 16 biliónů dolarů!!! Předtím zinkasovali farmaceutické firmy 9 biliónů dolarů (!!!) a inkasují doposavad, protože od nich evropské firmy nejen nakupují tzv. vakcíny. Vzhledem k tomu, že o tyto vakcíny je minimální zájem, ty samé firmy jsou placeny za likvidaci expirovaných šarží (velice pravděpodobně je přelepí a pošlou do rozvojových zemí). Pro ilustraci – jen ČR to stojí měsíčně asi 900 000 000,-Kč.

A co my v Evropě? Nemám křišťálovou kouli. Přesto vydrancované a naprosto předlužené země s obrovskou inflací a likvidovaným průmyslem nešláply na brzdu a chovají se jako pilot kamikadze.

Typickým příkladem je Francie. Velice dobře se na toto téma vyjádřil Dr. Guy Millière, profesor Pařížské univerzity a autor 27 knih o Francii a o Evropě.

27. června 2023. Ve městě Nanterre ležícím v západní části metropolitní oblasti Paříže, se krátce před osmou hodinou ranní dva policisté jedoucí na motorce snaží zastavit auto. Řidič auta, 17letý Nahel Merzouk, je zjevně nebezpečný, řídí nevyzpytatelně, a tak tak se vyhýbá lidem přecházejícím ulici. Na 15sekundovém videu, které koluje po sociálních sítích, je vidět stojící auto a dva policisté mířící pistolemi na Merzouka. Jeden policista s tasenou zbraní se opírá loktem o čelní sklo. Řekne Merzoukovi, aby vypnul motor a dal ruce nad hlavu. Auto se rozjede. Policista vystřelí. Merzouka trefí a Merzouk krátce poté umírá.

Policie má k dispozici svědky, kamerový záznam a údaje, že se řidič v minulosti pětkrát odmítl řídit příkazy policistů. Před několika týdny byl zatčen za výtržnictví proti policii a za konzumaci a prodej omamných látek a brzy měl předstoupit před soudce. Bylo mu pouhých 17 let, byl příliš mladý na to, aby měl francouzský řidičský průkaz.

Ten den řídil pronajatý Mercedes za 90 000 dolarů s falešnými polskými poznávacími značkami. Všechny tyto informace, kromě jeho věku, média i politici zamlčovali. Jediné video, které natočil kolemjdoucí na iPhone a poslal médiím, nezahrnovalo celý incident.

Před jakýmkoliv vyšetřením tohoto incidentu a bez jakéhokoliv respektování presumpce neviny francouzský prezident Emmanuel Macron okamžitě prohlásil, že policistův čin byl “nevysvětlitelný” a “neomluvitelný”. Premiérka Elisabeth Borne uvedla, že policista “nerespektoval zákon” a předsedkyně Národního shromáždění Yael Braun Pivet požádala poslance o minutu ticha na uctění památky mladého řidiče.

Merzoukova matka řekla novinářům, že její syn byl úžasný a laskavý člověk. Několik právníků přispěchalo do televize, aby řekli, že zastupují Merzoukovu rodinu a že policie spáchala “rasistickou vraždu”. Politik Jean-Luc Mélenchon prohlásil, že “žádný policista nemá právo zabíjet s výjimkou sebeobrany” a že jakékoliv vyšetřování Merzoukovy minulosti musí okamžitě přestat.

Policista, který zastřelil Merzouka, byl soudcem obviněn z úmyslného zabití a byl vzat do vazby. Jeho jméno a adresa unikly na sociální sítě a jeho žena a děti se musely skrývat.

Matthieu Valet, předseda Nezávislého svazu policejních komisařů (SICP, Syndicat Indépendant des Commissaires de Police), hovořil v televizi o extrémní obtížnosti policejní práce na nebezpečných francouzských předměstích. V některých čtvrtích je podle něj policie neustále ohrožována a mnoho policistů se cítí být prezidentem i vládou zrazeno. Řekl, že svévolným obviněním policisty, se Macron nepochybně snaží vyhnout nepokojům, ale vyjádřil přesvědčení, že k nepokojům přesto dojde. Měl pravdu.

Ano protěžování menšin, tolerance jejich asociálního a často kriminálního konání, uplácení různými neopodstatněnými benefity na úkor většinové společnosti. To je typickým rysem západních vlád. Nedávno jsem četl velice odvážnou studii jedné organizace, která uvádí následující:

„Imigranti tvoří v současnosti 15% francouzské populace (cca 10 000 000). Spotřebují 27 % všech peněz určených na sociální a zdravotní agendu. Jejich přínos kumuluje 8 % daňových výnosů fyzických a právnických osob.“

To jsou čísla velice alarmující. A podíl imigrantů stoupá velice rychle. Mnozí budou jistě překvapeni, ale příčina není současná nelegální migrace, jak by se mohlo zdát. Objasňují to slova profesora Druláka (asi netřeba představovat člověka s velkým mezinárodním rozhledem a několik let i velvyslance ve Francii, který až do nedávna stál 2 desetiletí u české zahraniční politiky).

„Problém současné Francie netkví v migrační nesmyslné politice EU, jak se mnozí domnívají. Největším problémem je francouzský establishment a zákony, které nebude ochoten měnit. Do Francie už nyní neputuje velké množství nelegálních migrantů. Jenže Francie měla desetimiliónovou populaci z bývalých kolonií a současné problémy tkví v politice občanství v důsledku sňatků. 2 až 3 generace afro islámské populace ze 60. a 70. let je soustředěna na městských chudých předměstích a partnery si zásadně hledá v Africe. Po sňatku dostává partner dle francouzských zákonů automaticky občanství a rovněž tak jejich děti. A aby mohlo dojít ke změnám, musela by Francie odstoupit od několika mezinárodních úmluv a změnit ústavu. K tomu současná vládnoucí garnitura nikdy odvahu nenajde. Proto se snaží tyto lidi „uplácet“ výhodami a tolerancí k jejich zločinnosti, což oni považují do značné míry za slabost a situaci ještě více vyhrocují. Francie je nádherná země s nezměrnou historií a kulturou. Je mi proto obrovsky líto, že dochází k jejímu rozkladu a likvidaci. Je to důsledek naprostého úpadku evropské politiky a podprůměrných lídrů, kteří jsou v čele zemí i celoevropských struktur.“

Toliko profesor Drulák. Samozřejmě se kritika snáší na Emmanuela Macrona, a to zcela oprávněně. Jenže tohle známkou postupné degradace francouzské politické scény posledních padesáti let, která generuje průměrné až podprůměrné lídry, kteří stále více nahrazují neschopnost řešit zásadní celospolečenské problémy zástupnými tématy různých LGBT, genderismu, zelenou agendou a nyní i válkou na Ukrajině.

Pro dokreslení situace uplynulých let si zase vypůjčím slova profesora Dr. Guy Millière.

Večer 27. června propukly nepokoje ve všech velkých městech Francie. Shořely stovky aut, včetně policejních, a napadeny byly i policejní stanice. Některé policejní stanice byly vyrabovány zločinci a byly z nich ukradeny zbraně. Podpáleny byly také radnice ve čtvrti Val Fourré (město Mantes-la-Jolie) a ve městě Villeneuve-le-Roi. Vyrabovány a vypáleny byly stovky obchodů. Zásobovací vozy a dodávky byly zastavovány, vykrádány a podpalovány a jejich řidiči byli biti.

Nepokoje se dále rozšířily. Byly poničeny školy a divadla. V departementu Seine-Saint-Denis byly zapáleny autobusy v autobusovém depu; kostely byly vypáleny do základů; na evangelický kostel v Marseille někdo nasprejoval nápis: “Mohamed byl poslední prorok.” Byly vyrabovány banky i bankomaty. Na ulicích se vykřikovala hesla: “smrt policii”, “smrt Francii”, “smrt židům”!

Generální tajemník odborového svazu Národní aliance policie (Alliance Police nationale) Julien Schénardi 28. června poznamenal, že tyto nepokoje jsou mnohem vážnější než ty v roce 2005. Tentokrát podle něj vypuklo násilí i v mnoha malých městech. Poukázal na to, že v roce 2005 bylo nasazeno 10 000 policistů, v červnu 2023 jich bylo nasazeno 45 000, včetně jednotek specializovaných na organizovaný zločin. Připomněl také, že v roce 2005 nebyl v Paříži vyrabován a vypálen žádný obchod, tentokrát jich bylo zničeno mnoho.

Na odpoledne 28. června byl v Nanterre, kde byl Merzouk zastřelen, na popud jeho matky a komunistického starosty Patricka Jarryho zorganizován pochod k uctění Merzoukovy památky. Novinář z rozhlasové stanice RMC Nicolas Poincaré, popsal to, co viděl, takto: “Šest tisíc lidí, převážně zahalených žen a mužů afrického a severoafrického původu, a levičáci.” Účastníci tohoto pochodu vykřikovali mimo jiné hesla “smrt policii” a “Alláhu Akbar” [“Alláh je největší”].

“Jsme muslimové,” křičel jeden rozzlobený demonstrant, “pokud nás policie zabije, máme právo zabíjet, je to napsáno v koránu!” Stovky policistů byly zraněny, mnozí vážně.

Nicolas Poincaré poznamenal, že hned jakmile pochod skončil, začali demonstranti ničit pouliční mobiliář. Několik jich vniklo do banky v přízemí činžovního domu, později se ocitla v plamenech celá budova. Hasičské auto, které přijelo požár uhasit, bylo podle něj napadeno. A dodal:

“V roce 2005 nebyl zapálen jediný bytový dům a nebyl poničen jediný památník…. [Nyní] byl poničen a počmárán graffiti památník obětem holocaustu a členům francouzského odboje.”

“Je to absolutní nehoráznost a ostuda,” napsal právník Ariel Goldmann na Twitteru a zveřejnil video z poničeného památníku. “Nic není respektováno.”

“Tyto nepokoje,” napsal novinář Frederic Lassez, “pocházejí z klanové Francie, které se daří v takzvaných ‘citlivých’ oblastech, kde bují islamismus a narkobanditismus.” Opravdu to vypadá, jako by všichni výtržníci, se kterými mohli novináři mluvit, skutečně žili v těchto “citlivých” oblastech. Většina vypadala jako Arabové nebo Afričané, většina z nich vypadala jako muslimové.

Situace, ve které se Francie nachází, je důsledkem několika desetiletí svévolné slepoty a nečinnosti francouzských politických autorit, které zřejmě doufaly, že utrácením miliard eur ve prospěch imigrantů tyto problémy zmizí.

Od 70. let 20. století Francie přijímá stále více imigrantů z muslimského světa, řekl v roce 2020 profesor Pařížské univerzity Bernard Rougier, autor knihy Les territoires conquis de l’islamisme (Území dobytá islamismem). Většina nově příchozích je ubytována v panelových sídlištích na chudých předměstích velkých měst. Někteří pracují, jiní žijí ze sociálních dávek. Do francouzské společnosti se asimilovala jen nepatrná menšina z nich. Ostatní žijí tak, jak žili ve svých zemích původu.

Radikální imámové přišli z muslimského světa a tvrdí, že Francie je vinna tím, že kolonizovala jejich země, že muslimové by měli nadále žít podle islámského práva a že podle názoru imámů by Francie měla za své zločiny zaplatit. Mnoho politiků nově příchozím řeklo, že Francie je rasistická a využila je.

V těchto čtvrtích vznikly zločinecké gangy, které tyto čtvrti ovládly. Radikální imámové ospravedlňovali trestnou činnost gangů tvrzením, že Francouzi musí zaplatit za to, co udělali v muslimském světě. Francouzští politici před tím zavírali oči. Mezitím se tyto muslimské čtvrti rozrostly a kriminalita v nich vzrostla.

Během léta 1983 došlo v muslimské čtvrti města Vénissieux ležícího nedaleko Lyonu k násilným střetům mezi policií a zločineckým gangem. Francouzská vláda v té době reagovala poskytnutím masivní finanční pomoci muslimské čtvrti a jejím obyvatelům. Sympatizující organizace později zorganizovaly “Pochod za rovnost a proti rasismu” a požadovaly, aby všechny muslimské čtvrti dostaly masivní finanční pomoc. Následné francouzské vlády se tomuto požadavku podrobily a utratily stovky milionů eur. V roce 1984 byla ustavena skupina nazvaná SOS rasismus (SOS Racisme) a obvinila francouzskou policii z neustálého rasismu vůči mladým muslimům. Vláda následně policii nařídila, aby se vyhnula jakýmkoliv incidentům, které by mohly vést k obvinění z rasismu.

V roce 2005 chtěla policie zatknout dva mladé muslimské zločince Zyeda Bennu a Bounu Traorého. Dva teenageři se schovali v elektrické rozvodně a bohužel byli zabiti elektrickým proudem. Policisté byli potrestáni a obviněni z “neposkytnutí pomoci osobám v ohrožení”. Propukly nepokoje, které trvaly tři týdny a utichly až poté, co prezident Jacques Chirac požádal imámy, aby obnovili klid, a slíbil dát muslimským čtvrtím ještě více peněz. Policie dostala příkaz v muslimských čtvrtích vůbec nezasahovat, dostaly se zcela pod kontrolu gangů a imámů. Tehdy se tyto čtvrti fakticky staly nezákonnými “no-go zónami” (zones urbaines sensibles), kterých je dnes zhruba 750.

Prezident Nicolas Sarkozy, zvolený v roce 2007, slíbil, že s no-go zónami skoncuje. Sarkozy však neudělal nic. Nic neudělal ani jeho nástupce François Hollande.

Macron navrhl, že řešením by mohlo být vytvoření “francouzského islámu”, údajně zcela odlišného od islámu ve zbytku světa, ale tento plán rychle vzdal. Poté řekl, že chce bojovat proti tomu, co nazval “islámským separatismem” (no-go zóny, čtvrti, kde muslimové žijí odděleně od zbytku populace). Také on tedy nic neudělal.

V minulosti propukly nepokoje po násilných incidentech, při nichž se mladí zločinci z no-go zón bránili zatčení. Pokaždé byli potrestáni policisté. Nepokoje zasáhly jedno či dvě města, ne celou zemi, a po dvou až třech dnech ničení a rabování byl obnoven klid.

Tentokrát se však nepokoje nebývale rozšířily. Vláda se zdála být bezmocná a země se zdála být na pokraji chaosu. Podle investigativního reportéra Laurenta Valdiguiého dostala policie příkaz vyvarovat se jakéhokoliv jednání, které by mohlo vést ke zranění nebo smrti výtržníka. Vláda věřila, že v takovém případě by násilí ještě zesílilo. “Vláda upřednostňuje to, aby se požár postupně uklidnil,” řekl Valdiguié s tím, že vláda nechce vyhlásit výjimečný stav z obavy, že by jeho vyhlášení klid neobnovilo.

Zde (https://www.gatestoneinstitute.org/19798/france-chaos) je celý článek.

Vím, že celý článek je velice obsáhlý a dlouhý. Není to samovolné, abych svůj text co nejvíce natáhl. Na příkladu Francie je názorně vidět, jak neuvěřitelně slabošští  jsou ti, co vládnou dnešní Evropě. A všimněte si jedné věci.

Na začátku článku sem uváděl, jak musela globální oligarchie ovládnout školství, aby zničila vzdělání a produkovala stále hloupější lidi, kteří se sice honosí mnohými tituly, ale ve skutečnosti by se dali označit za „bezmozky“. A pokud jste pozorně četli slova Dr. Guy Millièra, pak vidíte tu analogii mezi úpadkem školství a úpadkem politiků. Ale abychom si nedělali iluze, úpadek politiků je přímým důsledkem úpadku společnosti, ztráty hodnot, úpadkem vzdělání, myšlení, úpadkem rodiny a vztahů. Rodinné vztahy jsou nahrazeny konzumem, měřítkem „úspěchu“ se stalo luxusní zboží, lidé začínají akceptovat omezování svobod a práv, a každý kdo vybočuje z řady, je dehonestován, umlčován, ekonomicky likvidován či dokonce kriminalizován.

Dokážeme se ještě vzchopit a postavit se tomuto oligarchickému zlu slabochů? Nevím, dnes už i v ČR máme dvě generace, které jsou tímto systémem natolik zasaženi, že si dokázali zvolit vládu, která je nejhorší v naší historii od roku 1918, a to včetně těch protektorátních i komunistických z 50. let. Ano metody jsou trochu jiné, ale ideologií a restrikcemi se neliší. Bohužel i ti různí Moravcové, Háchové, Štrougalové stejní lumpové, ale nebyli tak hloupí jako současná garnitura ve Strakově akademii!