24.6.2025
Kategorie: Ekonomika10 přečtení

Evropa jako ostrov pozitivní deviace

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Tak nám tu roste další ostrov pozitivní deviace. Ocelářská společnost ArcelorMittal v Německu oznámila, že ustupuje ze snah ozelenit ocel.

Společnost ArcelorMittal oznámila, že ustupuje v Německu ze zelenění výroby oceli. I přes státní podporu ve výši 1,3 miliardy eur od projektu couvá, protože projekt je i tak neufinancovatelný. Štěstí s výrobou zelené oceli zkusí ve Francii, kde jsou rozumnější ceny elektřiny. Díky silné základně v jaderných elektrárnách.

Německu i Evropské unii pak ArcelorMittal nabídl několik řešení.

Prvním řešením je podle ArcelorMittal snížit ceny elektřiny. To se ovšem lehce řekne, ale hůře provede. Green Deal a jeho Fit for 55 ještě nezačal pořádně působit, přesto už se unijní společnost prohýbá pod zdražením. Představa, že se v dohledné době začne zlevňovat, je z říše vlhkých snů.

Druhým řešením je zákaz dovozu oceli do Evropské unie z jiných zemí, kde tak intenzivně nepracují na ekologické transformaci průmyslu. Dovoz by se podle ArcelorMittal mohl omezit na maximálních 15 procent celkové oceli v Evropě. Evropské ocelárny by tak z nařízení strany a vlády mohly produkovat svých 85 nekonkurenceschopných procent oceli.

Třetím řešením je zefektivnění nástroje CBAM (uhlíkový kompenzační mechanismus na hranicích). Ten by sice ocel do unie pustil, ale zatížil by ji takovými celními handgranáty, že by Donald Trump za oceánem začal z oranžové přecházet v závisti na bílou. ArcelorMittal tak lobbuje za to, aby podstatně levnější ocel ze zahraničí při průjezdu přes hranice Schengenského prostoru získala potřebný greendealovský nátěr a stála stejně jako naše zelená.

„Evropský ocelářský průmysl je pod obrovským tlakem a potřebuje rychlejší a odvážnější politické kroky, aby mohl naplnit klimatické i hospodářské cíle,“ řekl generální ArcelorMittal Geert Van Poelvoorde.

Tak se na to podívejme.

Všechna řešení, které ArcelorMittal navrhuje, jsou dobrá pouze za předpokladu, že v následujících pěti až deseti letech dojde v Evropě k technologickému rozkvětu nebývalých rozměrů, co se energetiky a zelených technologií týká. Obnovitelné zdroje by musely začít být spolehlivé a jejich výkon vypočitatelný na roky dopředu, nikoliv jen na pár dní v rámci předpovědi počasí. Případně by se musela EU jako celek zbavit své fóbie z jádra a jádro jako stabilní a stabilizační zdroj začít budovat skutečně celoplošně. Ale s ohledem na to, že místopředsedkyní Evropské komise pro čistou, spravedlivou a konkurenceschopnou transformaci je Teresa Ribera, která nenávidí jádro a nejradši by ho v celé unii zakázala, jsem k tomu dost skeptický. Případně by musela vzniknout nějaká revoluční technologie výroby elektřiny. Protože zelená ocel stojí na elektřině. A pokud ji budeme mít greendealovsky drahou, a tedy nekonkurenceschopnou, jsme nahraní.

Ano, jde uzavřít Evropskou unii na ostrůvku pozitivní deviace. Budeme si vyrábět nekonkurenceschopnou ocel (a nejen tu) a zakazovat dovoz levné zahraniční. Případně u takové oceli napálit tak velká cla, že na našem trhu bude nekonkurenceschopná sama dovozová ocel. Čeho se tím zbavíme? Opět, konkurenceschopnosti. My budeme platit drahou domácí ocel a ještě dražší dovozovou, za pomoci ní stavět. Okolní svět bude stavět s ocelí nepoměrně levnější. Kdo, ptám se, na tom bude lépe? Komu nahází evoluční závod trumfy do rukou?

A byl by u toho slib, že do pěti, deseti let od vytvoření toho našeho ostrůvku pozitivní deviace drahoty a nekonkurenceschopnosti začnou ceny klesat natolik, abychom svět ve vývoji dohnali? A neodporoval by takový slib fyzikálním zákonům? Asi ano. Neutekl by nám za tu dobu svět natolik, že už by vlastně nešel dohnat?

Proč jsme se nedohodli, že si dáme deset, patnáct let na přípravu energetiky? Máme odstavit uhlí, ale nemáme dostavěné jádro. Mezeru má vyplnit plyn, který je ale vinou války na Ukrajině násobně dražší než před válkou. Proč se EU nedohodla na rovnoměrně postavené síti jaderných elektráren po celé unii, abychom měli levnou a stabilní energii pro přechod na zelený průmysl? Stačilo by těch deset let, k tomu silná podpora ze strany unie, spolupráce jednotlivých zemí (ne francouzské házení klacků pod nohy). Energetiku bychom pak měli takovou, že by nám ji svět záviděl. Pak, teprve pak by šlo přejít na zelenou politiku, která by i třeba dávala smysl.

My na druhou stranu omezíme a znesnadníme výrobu elektřiny, neuvěřitelně ji podražíme, a pak se befelem pokoušíme donutit obyvatele i průmysl, aby přešli na elektřinu u dopravy i u výroby. Ale nepřipravili jsme pro to vhodné podmínky. Takže, zákonitě, nám celý systém začne postupně kolabovat. A nejvíc bit bude samozřejmě obyčejný člověk. Zdraží se mu energie, doprava, potraviny, služby a zároveň bude pod pohrůžkami nucen renovovat své bydlení za statisíce až miliony, průmysl pak za miliardy. Ano, občanovi pomůže sociální fond, ale jen z malé části, stejně částečně pomůže fond obnovy průmyslu formou dotací. Jako bonus budou muset poslouchat z úst politiků výčitky, kolik ze státního nebo unijního na tu jejich nespokojenou existenci musel aparát vydat, poté, co mu je vytahal z kapes.

Někdy mi až připadá, že je taková politika výsledkem temných rejdů nějakých nepřátelských mocností. Co nařízení nebo směrnice, to sabotáž naší budoucnosti. Nejsem apriori proti Green Dealu, ale nevidím tam jiný plán, než plán řízeného chudnutí. A s tím by souhlasil jen sněm lumíků.

Redakce

Sdílejte článek:
10 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (24 votes, average: 4,83 out of 5)
Loading...
7 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)