14.7.2016
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

Evoluce ekonomiky aneb proč se socialisté mýlí

Sdílejte článek:

RÓBERT CHOVACULIAK 14|07|2016

Prvním úkolem ekonomů je vysvětlit lidem, že existuje vůbec něco jako ekonomický problém. Lidé se většinou totiž zabývají spíše silnými citovými zážitky každodenního života, kde jsou neustále konfrontováni s jiným typem problémů, který bychom mohli nazvat jako „inženýrský“.

[ad#clanek-respo]

To je problém typu jak postavit pračku a následně ji servisovat. Jde však o fundamentálně rozdílný problém od toho ekonomického, který vychází z fungování ekonomiky jako komplexního dynamického systému tvořeného miliony nezávisle a přesto podmíněně jednajících jednotlivců.

Dokážeme sice formálně zapsat logiku řešení ekonomického problému, kdy jsou všechny zdroje alokovány a technologie využity tak, aby byly preference spotřebitelů maximálně uspokojeny — tj. hraniční podmínky optimality tak, jak je nadefinovala neoklasická ekonomie. Tento způsob řešení je však jen iluzorní. Ekonomové, kteří si toto uvědomili, přišli s argumenty, které měly dokázat nemožnost racionálního — inženýrského řízení společnosti v podobě socialismu.

Od vydání prvního přelomového článku z roku 1920 (Economic Calculation in the Socialist Commonwealth) uběhlo již skoro 100 let a tito ekonomové za ten čas přišli s různými výklady, které kladly důraz na různé aspekty ekonomického problému a jeho řešení. Pokud si však tyto jednotlivé příspěvky pospojujeme, přijdeme na to, že jde ve skutečnosti o části jedné větší a obecnější teorie — teorie kulturní evoluce v oblasti koordinace výrobních plánů.

  • Tři společné rysy tržního procesu a evoluce

Hned mezi prvními byl ekonom Ludwig von Mises, který ve zmíněném článku upozornil na chyby v představách lidí, kteří chtěli plánovat hospodářství. Mises svou kritiku socialismu postavil na nemožnosti peněžní kalkulace bez soukromého vlastnictví. Jednoduše tvrdil, že pokud není přítomno ve společnosti soukromé vlastnictví, nemůže docházet k dobrovolným směnám, nevznikají ceny a proto není možné kalkulovat zisk a ztrátu.

Bez znalosti o zisku a ztrátě při jednotlivých výrobních plánech však není možné rozpoznat, zda použité zdroje jsou využívány efektivně, nebo by mělo dojít k jejich přeskupení do alternativních výrobních plánů. Peněžní zisk a ztráta tak v jeho očích znamenají nástroj provedení všech podnikatelských nápadů a představ o výrobě na společného jmenovatele „společenské vhodnosti“ a následného odebrání vzácných zdrojů těm nesprávným představám o výrobním procesu.

Analogicky funkci najdeme i v příběhu o evoluci. Je jí proces selekce. Pokud by nedocházelo k selekci, měli by živočichové tendenci rozmnožovat se geometrickou řadou obdobně, jako rostou představy a preference lidí o využití vzácných zdrojů v čase (které ekonomové považují za nekonečné).

To co selekce dělá, je, že nesprávné varianty genů/memů vytlačuje z evoluční hry ven. Odebírá vzácné zdroje špatně přizpůsobeným a přenechává je těm, kteří lépe zapadají do struktury požadavků diktovaných prostředím, do kterého nakonec patří i samotní živočichové.

Společným jmenovatelem, na jehož základě se určuje vítěz a poražený, však již nejsou peníze ale fitness. Jinak řečeno schopnost posunout své geny/memy do další generace. Vyšší představenou teorii trhu tak můžeme chápat jako evoluční proces, kde výrobní plán je gen/mem, který pokud chce v kapitalismu přežít (získat zdroje na svou realizaci) musí být ziskový, tj. musí porazit ostatní plány ve „společenské vhodnosti“ měřené přes společného jmenovatele peněžních cen.

Později další ekonomové upozornili na jiné výhody tržního mechanismu a jeho absenci v centrálně plánovaném hospodářství. Friedrich von Hayek mluví o tzv. procesu objevování nových informací a Israel Kirzner a Jesús Huerta de Soto o podnikatelích, kteří jsou zodpovědní za toto objevování. Tržní mechanismus podle nich přináší jedinečné možnosti inovace a kreativity, které v centrálně řízených systémech společenského uspořádání absentují.

Podnikatelé jsou těmi, kteří přinášejí nové nápady a způsoby jak a co vyrábět. Naopak v socialismu je podnikatelské objevování institucionálně limitované neustále přítomným donucením, které nahradilo decentralizovanou svobodu nakládání se svými vlastnickými právy podle vlastního uvážení.

Obdobný fenomén zkoumají i odborníci na evoluci. Je jím mutace. Mutace je stejně základním požadavkem fungování evoluce a je to právě mutace, která je zodpovědná za novinky a změnu v procesu vývoje organismů. Bez mutace by neexistovala variace. Mutace na úrovni genu je jediný moment v biologické evoluci, kdy dochází v evoluci k inovaci.

Podnikatel proto hraje v ekonomice roli jakéhosi generátoru mutací, bez kterého je nemožné zajistit neustálý příliv inovativnosti v ekonomice. Rozdíl mezi těmito dvěma mutacemi je, že mutace v oblasti uspokojování potřeb tedy podnikatelské nápady — nevznikají úplné náhodně, na rozdíl od těch genetických.

Někteří lidé mají tendenci systematicky objevovat lepší nápady než jiní. Fungování tržního mechanismu tuto skutečnost reflektuje a přesouvá vzácné zdroje pod kontrolu těch, kteří se časem při alokačních rozhodnutích osvědčili. Jinak řečeno dosahovali pravidelný zisk. Naopak v socialismu jsou spíše pravidelně odměňovány mutace, které dobře fungují v politických soubojích o moc.

Třetím bodem, kde existuje průnik mezi ekonomickým interpretováním fungování trhu a evolučními procesy, je paměť systému, jinak řečeno dědičnost. Dědičností v biologické evoluci rozumíme schopnost organismu nebo systému uchovávat soubor informací a schopnost předávat tento soubor svým potomkům v čase. Pokud by totiž systém nedisponoval pamětí, nemůže v něm probíhat evoluce.

V biologické evoluci jsou nositeli dědičných vlastností a tedy paměti systému chromozomy. Ty nesou genetické informace zakódované do molekuly DNA. Na druhou stranu v ekonomickém systému plní tuto funkci paměti a dědičnosti ceny vyjádřené v penězích. Cenová struktura je v ekonomice jakousi kolektivní pamětí společnosti. Kolektivní pamětí společnosti, která zachycuje rozložení relativních hodnot ve společnosti a zároveň nesmírně důležité odhady týkající se jejich budoucího vývoje.

Cenová struktura tak zajišťuje plynulý vývoj kulturní evoluce v oblasti výrobních plánů a procesů. Pomáhá zachycovat minulost a minulá rozhodnutí a zároveň formuje budoucnost. Na tuto funkci cenové struktury jako kulturní DNA upozorňuje Juraj Karpiš ve své knize Špatné peníze.

  • Společný původ a vzájemná inspirace

Při čtení ekonomické bible Bohatství národů od Adama Smithe, je těžké si nevšimnout jeho údivu a obdivu nad fungováním spontánních procesů tržní ekonomiky. Tyto procesy pomáhají přesouvat vzácné zdroje tam, kde jich je nejvíce třeba, zajišťují, že každý dělá to, v čem má komparativní výhodu a všechny ekonomické činnosti jsou vzájemně přizpůsobeny „podkladovým datům“ dostupnosti zdrojů, preference lidí a současným technologiím.

Stejný údiv a obdiv však čtenář najde i v textu Charlese Darwina O původu druhů, kde si všímá, jak je každý organismus adaptovaný svými účelnými znaky na své prostředí a celá příroda do sebe takříkajíc „zapadá“. Možná jde o náhodu, ale pravděpodobnější se mi zdá, že toto rozdělení je výsledkem fungování identických principů. Dokonce existují indicie, že se Darwin Smithovým pojednáním inspiroval.

Ekonomové obhajující tržní ekonomiku tak v zásadě jen argumentují pro vytvoření takového institucionálního skeletu, který umožní neustálou kulturní evoluci v oblasti alokace vzácných zdrojů, tj. v oblasti výroby. Důležité je však dodat, že tento „sociální darwinismus“ tržní ekonomiky neprobíhá na úrovni lidí, tedy selekcí nejsou odstraňování konkrétní jednotlivci, ale spíše jejich představy o využívání vzácných výrobních faktorů v procesu výroby.

Častá kritika zleva tak nechápe skutečný význam a fungování ekonomické evoluce oproti té biologické. Zatímco neschopnost jedince rozmnožit se penalizuje jeho geny vymřením, tak ztráta v ekonomickém systému vyřazuje jen jeho (neefektivní) představu o výrobě. Stejně důležité je upozornit na to, kdo je za tuto selekci ztrátou v kapitalismu odpovědný. Jsou to rozhodnutí spotřebitelů, kteří svými nákupy, resp. zdržením se nákupu rozhodují o tom, koho nápad (mutace) projde evolučním sítem kapitalismu a koho nápad skonči na smetišti dějin.

Tento tlak spotřebitelského výběru nemůže řídicí inženýrský orgán socialismu pociťovat a tedy ani následně reflektovat. Selekce v socialismu probíhá doslova arbitrárně na základě politického rozhodnutí. Politikům v socialismu totiž chybí tržní ceny, jejichž prostřednictvím by mohli promítnout jednotlivé představy o výrobě na společného jmenovatele a realizovat jen ty, které nejlépe zapadnou do daných podmínek.

Navíc socialismus, jako společenské uspořádání, také negativně ovlivňuje samotný akt mutace nápadů, čímž brzdí inovační proces ekonomiky. Přesouvá totiž mutace z konkrétního místa a času na mikroúrovni, do řídících komisí, kde vznikají mutace jen v pár vybraných hlavách plánovačů na makro úrovni.

Problém socialismu resp. každého pokusu o centrální plánování, je pak v tom, že brání ve fungování kulturní evoluce v oblasti výroby, která tak následně není adaptována na preference spotřebitelů, dostupné technologie a vzácné zdroje.

Něco podobného se odehrává v tzv. „hře na tichou poštu“. V této hře lidé vytvoří řetěz a jeden druhému postupně šeptají zprávu. Jelikož při šeptání je zpráva každou replikací zkreslena, dochází ke kulturní evoluci původní zprávy, objevují se jí různé mutace jako nedokonalosti v procesu replikace.

Nicméně v této hře stejně jako v socialismu neexistuje účinný selektivní mechanismus, který by pomohl odstranit nesprávné mutace. Výsledkem je, že konečná zpráva ztratila svůj původní smysl. V socialismu je výsledkem výrobní struktura ekonomiky, která neodráží reálné podmínky.

[ad#clanek-respo]

ZDROJ: Róbert Chovanculiak

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (14 votes, average: 4,14 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky