‚Elity‘ EU (část I.): Korupce a vlivové operace

Evropská komise se na svém webu chlubí: „Evropská unie je jedním z nejméně zkorumpovaných regionů na světě.“

Opravdu? Podívejme se blíže na samotnou EU, která se – opět – ocitla v centru nového korupčního skandálu.

Podle belgické státní prokuratury belgická policie v březnu provedla razie na více než 20 místech v Belgii a Portugalsku v rámci vyšetřování údajné „korupce v Evropském parlamentu“ ve prospěch čínského technologického gigantu Huawei. Razie byla provedena v hlavní lobbistické kanceláři Huawei v Bruselu a také v kancelářích Evropského parlamentu.

Podle zpravodajského webu Euractiv čínská společnost údajně napojená na Komunistickou stranu Číny, „prý uplácela politiky, aby podpořili její expanzi v oblasti 5G sítí v Evropě.“ Vyšetřování zjevně probíhá již více než dva roky. Není to poprvé, co evropské úřady vyšetřovaly kanceláře a politiky spojené se společností Huawei. Francouzské úřady provedly razii ve francouzských kancelářích Huawei kvůli údajným obviněním z korupce a obchodování s vlivem v únoru 2024.

Zatímco v USA byla společnost Huawei fakticky zakázána – a na začátku roku 2024 ukončila všechny své oficiální a přímé lobbistické aktivity ve Washingtonu – tak v EU mohla nadále volně uplatňovat svůj vliv. Podle zprávy Strategického výzkumného ústavu renomované francouzské vojenské akademie École Militaire (IRSEM, Institut de Recherche Stratégique de l’Ecole Militaire) z října 2021 je vliv Číny v Evropě již v mnoha oblastech velmi silný, protože Čína ovlivnila a kooptovala elity po celé Evropě:

„Komunistická strana Číny vždy navazovala kontakty s politiky v zemích, jejichž postoje, nebo alespoň představy o Číně, chtěla ovlivnit. Tyto praktiky v minulosti aktivně používal Sovětský svaz a dnes patří mezi aktivity čínské politické strategie Sjednocené fronty.“

Nedávná korupce je o to pozoruhodnější, že pracovnice Evropské komise – nevoleného výkonného orgánu EU – jednoznačně varovala EU před ovlivňováním ze strany Číny. Server Politico v květnu 2023 uvedl:

„Peking již dlouho zaměřuje svou propagandu na Evropskou unii, snaží se podkopat transatlantickou jednotu a prosazovat svůj pohled na světové dění, uvedla Ivana Karásková, česká akademička specializující se na sledování vlivu Číny a Ruska ve střední Evropě a poradkyně místopředsedkyně Evropské komise Věry Jourové.“

„Na otázku, které části kontinentu jsou o čínském vlivu nejméně informovány, odpověděla: ‚Celá západní Evropa tomu nevěnuje pozornost, a přitom některé případy jsou do očí bijící.'“

Belgická razie přišla zhruba dva roky po kauze Katargate: V prosinci 2022 belgické úřady odhalily korupci členů Evropského parlamentu ze strany Kataru – a do jisté míry také Maroka a Mauritánie – když provedly razie na 20 místech v Belgii a Itálii a našly při nich 1,5 milionu eur v hotovosti. Bylo zatčeno několik vysokých představitelů EU: Řekyně Eva Kaili, tehdejší místopředsedkyně (jedna ze 14) Evropského parlamentu, Antonio Panzeri, bývalý italský poslanec Evropského parlamentu, který v Bruselu v roce 2019 založil nevládní organizaci Fight Impunity (Boj proti beztrestnosti), a generální tajemník nevládní organizace No Peace Without Justice Niccolò Figà-Talamanca.

Ukázalo se, že Katar tyto úředníky uplácel, aby ovlivňovali legislativu a politiku EU v jeho prospěch manipulováním rozhodnutí v Evropském parlamentu. Od Kataru přijímal Panzeri úplatky od roku 2019 a přiznal, že usiloval o bezvízový styk pro Katarce v Evropě. Panzeri také údajně obdržel 200 000 eur od tehdejšího prezidenta Mauritánie Mohameda Oulda Abdela Azize za zlepšení špatného image Mauritánie, to je země, v níž je stále hluboce zakořeněno otroctví.

Takto lhala místopředsedkyně Evropského parlamentu Eva Kaili v zájmu Kataru výměnou za miliony v hotovosti, aby vylepšila image této země tváří v tvář kritice za to, že jí bylo umožněno hostit mistrovství světa ve fotbale v roce 2022: „Jen já jsem řekla, že Katar je průkopníkem v oblasti pracovních práv, zrušení systému kafala a zavedení minimální mzdy.“

Server Politico informoval v prosinci 2023 o uniklých souborech nazvaných „soubory Katargate“:

„V dokumentech jsou zaznamenány i činy s významným dopadem na fungování Evropské unie – například intriky mající zabránit přijetí šesti parlamentních usnesení odsuzujících porušování lidských práv v Kataru a snaha o uzavření dohody o bezvízovém styku mezi Katarem a EU.“

„Některé činy byly malicherné… každá kniha nelichotivá ke Kataru, kterou bylo možné najít v parlamentu, byla pečlivě ‚zničena’…“

„Podezřelí podnikli více než 300 akcí, za které obdrželi tučné honoráře. Podle dokumentů svých cílů údajně dosáhli pomocí sítě spolupracovníků působících v parlamentu, které nazývali svými ‚vojáky‘.“

Kauza Katargate ještě zdaleka neskončila. Soudní řízení má začít až koncem roku 2025. EU tak v současné době řeší hned dva obrovské korupční skandály.

Korupce sahá až na samý vrchol EU. Předsedkyně nevolené Evropské komise Ursula von der Leyen, kterou skandály provázely i v její funkci německé ministryně obrany, je sama vyšetřována v kauze známé jako Pfizergate:

Během pandemie COVIDu-19 Ursula von der Leyen osobně vyjednala s generálním ředitelem společnosti Pfizer Inc. Albertem Bourlou koupi 1,8 miliardy dávek vakcíny proti COVIDu-19 v hodnotě 20 miliard eur financovanou z peněz daňových poplatníků EU. Učinila tak poněkud neobvykle prostřednictvím textových zpráv, které následně odmítla předložit parlamentnímu a veřejnému vyšetřování a později tvrdila, že už je nemá.

Reportér deníku New York Times Alexander Fanta, jemuž Evropská komise tyto textové zprávy odmítla poskytnout, napsal:

„Jako investigativní novinář jsem s odvoláním na Nařízení Evropského parlamentu a Rady o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise požádal o zpřístupnění textových zpráv, které si napsali Ursula von der Leyen a Albert Bourla. Tyto textové zprávy by mohly poskytnout důležité informace o tom, jak tato kontroverzní dohoda o nákupu vakcín vznikla. Mohly by nám také pomoci odpovědět například na otázku, proč se EU stala největším zákazníkem společnosti Pfizer, a přitom za tuto tranši vakcín údajně zaplatila mnohem vyšší cenu než za první zakoupenou tranši.“

„V sázce je ale ještě jeden důležitější princip: občané EU mají právo vědět, o čem se v jejich zájmu jednalo během nouzového stavu v oblasti veřejného zdraví. Obsahovala smlouva příliš mnoho dávek vakcíny zakoupených za pevnou cenu, bez možnosti revize v závislosti na vývoji pandemie? Byly miliony drahých vakcín zbytečně promarněny, protože Ursula Von der Leyen zpanikařila?“

„Komise však žádost o poskytnutí těchto textových zpráv odmítla s odůvodněním, že zprávy byly ‚svou povahou krátkodobé‘ a nevztahuje se na ně proto právo na přístup veřejnosti k dokumentům. Evropská komise střeží tajemství své komunikace tak přísně, že nyní hájí své odmítnutí zpřístupnit texty u Soudního dvora EU.“

Vyšetřovatelé Úřadu evropského veřejného žalobce (EPPO) nyní Ursulu von der Leyen podle serveru Politico vyšetřují za „zasahování do veřejných funkcí, smazání SMS zpráv, korupci a střet zájmů.“ Jeden evropský soudce označil utajování Evropské komise za „bizarní“.

Toto jsou ale jen případy korupce, o kterých jsme se dozvěděli.

Korupce se zjevně neomezuje pouze na nedemokratické instituce EU. Státy, jako jsou Čína a Katar si údajně „koupily“ i velkou část evropských politických, akademických, mediálních a dalších elit. Podle Clivea Hamiltona a Mareike Ohlberg – autorů knihy Hidden Hand: Exposing How the Chinese Communist Party is Reshaping the World (Skrytá ruka: Odhalení toho, jak Komunistická strana Číny mění svět) – Čína elity „vychovává“ k tomu, aby plnily její příkazy, zejména v zemích jako Velká Británie (i když po brexitu již Velká Británie není členem EU), kde Komunistická strana Číny využívá společnost „48 Group Club“ k ovlivňování elit, včetně bývalých ministrů vlády, bývalých britských velvyslanců v Číně, předních podnikatelů, ředitelů velkých kulturních institucí a profesorů:

„Žádná jiná skupina v Británii nemá s vedením Komunistické strany Číny tak blízké vztahy a netěší se takové důvěře jako 48 Group Club…. Tato skupina se stala nejmocnějším nástrojem šíření vlivu Pekingu a shromažďování informací ve Velké Británii. Zasahuje do nejvyšších pater britských politických, obchodních, mediálních a univerzitních elit, hraje rozhodující roli při formování britského postoje k Číně… a nadšeně podporuje zájmy Komunistické strany Číny ve Velké Británii.“

Katar v Evropě ve velkém měřítku investoval do nemovitostí a významně přispívá k islamizaci Evropy. Podle nejnovější spolehlivé zprávy na toto téma, knihy Qatar Papers: How Doha finances the Muslim Brotherhood in Europe (Katarské dokumenty: Jak Dauhá financuje Muslimské bratrstvo v Evropě) z roku 2019 od francouzských novinářů Christiana Chesnota a Georgese Malbrunota, Katar jen do roku 2014 podle velmi konzervativního odhadu investoval nejméně 71 milionů eur do výstavby 140 mešit a islámských center v Evropě. Dnes o více než deset let později je tato částka pravděpodobně mnohem vyšší. Kolik peněz asi tak od Kataru dostali evropští politici, kteří se neustále podbízejí islámu? Dozvíme se to někdy?