2.9.2015
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

Ekonomická svoboda vede k prosperitě. Proč Sobotka, Babiš, ale i celá EU dělá pravý opak?

Sdílejte článek:

JOZEF NOVÁK 02|09|2015

To jak je vnímána každá země v jakémkoliv časovém období záleží na mnoha prvcích. Antické Atény každý zná kvůli filozofii, Řím kvůli republice a římskému právu, současné Švýcarsko si zase většina lidí spojí s blahobytem. Ekonomie nám nemůže poskytnout odpověď na to, proč v současnosti u nás nemáme Platóna či Vergilia, ale dává nám jednoznačnou odpověď na otázku, proč nemáme švýcarskou životní úroveň.

[ad#hornisiroka]

Klasická ekonomie a liberálové tvrdí, že životní úroveň je determinována množstvím akumulovaného kapitálu na obyvatele. Zastánci této teorie tvrdí, že akumulaci kapitálu a prodlužování výrobní struktury v ekonomice přímo úměrně zvyšuje nebo snižuje míra ekonomické svobody. Dnes nebudu čtenářů mořit nudnou teorií, raději se podíváme na srovnání těchto dvou ukazatelů. Otázka tedy zní: Znamená vysoká míra ekonomické svobody v zemi z dlouhodobého hlediska vysokou životní úroveň?

Pro srovnání si beru statistiky HDI (Index lidského rozvoje) co se týče životní úrovně a  Index ekonomické svobody vydávaný The Heritage Foundation. Co se týče životní úrovně, je třeba to brát trochu intuitivně – nejvyšší je tam, kam byste nejraději šli pracovat a žít. Země s nejvyšší životní úrovní podle HDI jsou tyto: Norsko, Austrálie, Švýcarsko, Holandsko, USA, Německo, Nový Zéland, Kanada, Hong Kong a Singapur. Subjektivně i já tyto země považuji za nejvyspělejší.

Jak tedy obstály tyto země v hodnocení ekonomické svobody? V tomto žebříčku je Hong Kong na prvním místě – našli jsme jednoznačnou souvislost mezi ekonomickou svobodou a výškou životní úrovně. Náhoda? Pojďme se podívat dál!

Na druhém místě v míře ekonomické svobody stojí Singapur. Třetí je Nový Zéland, čtvrtá Austrálie, páté Švýcarsko, šestá Kanada, dvanácté jsou USA, Německo šestnácté, Nizozemsko okupuje 17. příčku a Norsko 27. Výsledek? Prvních šest míst v žebříčku okupují země s nejvyšší životní úrovní – země, které mají vysokou míru ekonomické svobody už desetiletí, některé staletí. Statisticky se tedy jednoznačně ukazuje, že země, které mají dlouhodobě vysokou míru ekonomické svobody, mají i vysokou životní úroveň.

hong kong night view

Jedny z nejrychleji rostoucích ekonomik (ekonomiky, které byly chudé, ale nastává u nich kvalitativní změna směrem k vyššímu životnímu standardu) obsazují vysoké skóre v žebříčku ekonomické svobody. Konkrétně Gruzie – jedna z nejrychleji rostoucích ekonomik za poslední dekádu – je 22. s pozitivním výhledem, Estonsko – 8. a pozitivní výhled, Chile – 7. Opět vidíme, že země, které nastoupily cestu liberalizace ekonomiky jdou nahoru, se stále stoupající životní úrovní.

Zdá se tedy, že jsme potvrdili, alespoň nepřímo, že čím vyšší míra ekonomické svobody, tím vyšší životní úroveň, resp. tím vyšší míra jejího růstu. Pokud nejsvobodnější země jsou ty nejbohatší, platí že uzavřené a “represivní” ekonomiky jsou ty nejslabší?

Zimbabwe – 175. “nejsvobodnější” ekonomika, nebo lépe řečeno čtvrtá nejnesvobodnější ekonomika je na krásném 156. místě v žebříčku životní úrovně. Třetí nejhorší ekonomiku mají ve Venezuele, kde stále sní svůj sen o socialistickém blahobytu. Téměř vše je nedostatkové zboží a letos inflace vystoupila na příjemných 100%. Sojuz něrušimyj!

Na posledních dvou místech je “Ostrov svobody”, kde lidé stále jezdí na autech s rokem výroby před 1958, neomylně následovaný Severní Koreou, která se klišé způsobem umístila opět na první příčce – ale od konce. Na posledních čtyřech příčkách se tedy umístili komunističtí vůdci, vedoucí své země ke světlejším zítřkům. Potvrzuje se tak náš původní předpoklad – tedy že země s vysokou ekonomickou svobodou jsou bohaté a naopak, země s minimální mírou ekonomické svobody stagnují, resp. jejich životní úroveň je na velmi nízkých úrovních. Česko i Slovensko na žebříčku ekonomické svobody klesá.

Bylo by nesprávné vyvozovat z jedné zprávy dalekosáhlé závěry ohledně ekonomie, ale tyto zprávy, právě naopak demonstrují to, co ekonomická teorie (zejména moje oblíbená Rakouska) vysvětluje v teoretické rovině.

[ad#velkadolni]

Co jsme se tedy naučili? Být skeptičtí vůči statistikám a pokud chceme, aby naše životní úroveň a reálný příjem rostly, musíme dělat to, co nejvyspělejší státy – zvyšovat ekonomickou svobodu. Myslím, že osekání výdajů státu, sociálního systému, otevření hranic, deregulace pro podnikání i trh práce a výrazné snížení daní by nás vyneslo v tomto žebříčku pořádně vysoko.

Ale co, kašlat na nějaký žebříček, byli bychom prostě bohatší a v prostředí, které je dostatečně materiálně zabezpečené vznikají ty nejexkluzivnější literární, filozofické a vědecké díla historie. Pokud bychom implementovali zásady liberalismu do praxe, časem by se možná z naší vlasti stala nejbohatší země na světě a určitě by se našel i nový Aristoteles a Vergilius.

Pozn. redakce: Odpověď na otázku v titulku je samozřejmě eurosocialismus a s ním spojená možnost politického odklánění malých domů ze státních penězovodů, což si naši “vyvolení” zástupci přeci nikdy nenechají vzít. Evropa žije již dlouho jen z podstaty, ale právě “možnosti sociálního přerozdělování” ji směřují na cestu na Kubu či KLDR.

ZDROJ: Jozef Novák

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (11 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky