13.3.2024
Kategorie: Kultura a tipy

Džihád proti kulturnímu imperialismu

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Přiběhl mi teď synáček s nadšením v oku, že v kině brzy bude Já, padouch 4. Chudák, naběhl si na vidle. Schytal přednášku o národní kultuře a její postupné smrti. Pohovořil jsem mu o Jiřím Trnkovi, o medvědech z Kolína, o Spalovači mrtvol, o nové české vlně, která už se, žel, dávno dovlnila, pohádali jsme se o Rákosníčkovi i Bohdalové. Otevřeli jsme i ČSFD a začali počítat. Do toho se objevila má krásná a moudrá paní s tím, že Vietnamců máme v obchodech hromadu, ale asi jsme ještě neviděli žádný vietnamský film.

Jsem trochu kulturní tyran. Vždycky, když zahlédnu už tisíckrát viděný výraz v nějakém animovaném filmu dle pixarovské předlohy, jímá mě hrůza a děs. Stovky animovaných filmů, ani v jednom není duše animátora. Všechny jsou jako přes kopírák. Nic jedinečného. Všechno se to sklonilo před „normalizačním“ tlakem Pixaru, kdy celý svět začíná sjednocovat vizuálně uječené formičky na to, čím se formují děti.

Synáčkovi jsem okamžitě začal vyprávět o Jiřím Trnkovi, pustil jsem mu kus Trnkova loutkového Bajaji, pohovořil mu o pohnutém osudu Trnky, o jeho lásce k loutkám, o tom, že je vlastnoručně vyřezával, maloval, šil jim oblečky. Ukazoval jsem mu na Bajajovi jedinečnost Trnkovy tvorby, osobitost, neopakovatelnost. Mám snad i pocit, že to začal chtít chápat, protože sám moc rád maluje. A maluje svým způsobem, nesežvýkal ho Pixar. Ne že bych mu pixarovskou normalizaci zakazoval, ale má to s přednáškami.

V rámci hledání informací jsem později narazil na kouzelnou formulaci, kulturní imperialismus USA, který byl použit ve studii určené pro Ministerstvo kultury, kde výzkumníci pátrali po tom, jak zlepšit postavení nejen české, ale evropské filmové kultury v zemích Evropské unie (nedošli k ničemu objevnému). Kouzelná formulace, kulturní imperialismus.

Pro důkaz jsme nemuseli se synáčkem nikterak daleko. Stačilo otevřít Česko-slovenskou filmovou databázi. V sekci trailerů a rozhovorů hned v úvodu bylo patnáct upoutávek na nové filmy. Z patnácti nabízených jich bylo čtrnáct se značkou USA. Patnáctý byl rozhovor s českým režisérem. Toliko k onomu česko-slovenskému.

V reakci na dominanci Hollywoodu zavedla Evropská unie Směrnici o audiovizuálních službách, která stanovuje kvóty pro promítání evropských filmů v kinech, podporuje financování evropské kinematografie, podporuje on-line šíření evropských filmů. Výsledek takových kvót je jediný. Nárůst amerických koprodukcí v zemích EU. Takže filmy jsou to sice symbolicky evropské, ale zisky americké. Stačí dosadit na režisérskou sesličku evropského tvůrce. Zbytek už zajistí producenti z USA. A zisky tečou dál. A zisky jsou důležité pro další distribuci.

Hollywoodští producenti si díky enormním ziskům vytvořili loajální distribuční síť, která jim zajišťuje dominantní postavení na celém světě. I kvůli tomu je v Madridu, Tokiu, Praze nebo třeba Rio de Janeiru stejná nabídka v kinech, která má značku USA. Ale třeba španělský film je v kinech jiných zemí raritou. Ač Španělsko má jedinečnou filmovou školu a rozhodně nikterak nezajímavou.

Dominance Hollywoodu ohrožuje kulturní identitu menších národů. Filmy hrají důležitou roli v zachování a šíření kulturních tradic a hodnot. Pokud je filmová nabídka zahlcená hollywoodskými produkcemi, ztrácíme lokální identity a rozmanitosti v kulturním vyjádření. To můžeme vidět na naší zemi, kde jsme zažili novou vlnu s režiséry světového významu i dopadu. Nyní je vlastně naprosto vyloučené, že by taková vlna mohla vzniknout znovu, protože nemá šanci dostat se mimo distribuci v ČR, případně na Slovensku.

Jedním z nejvýznamnějších dopadů dominance Hollywoodu je homogenizace filmové kultury. Filmy z Hollywoodu často propagují americké hodnoty a životní styl, čímž potlačují rozmanitost příběhů a perspektiv, které by se mohly objevovat v jiných filmových školách. To vede k uniformizaci vkusu u diváků a omezuje jejich vnímání filmového umění. A vlastně vede k jisté debilizaci diváka, který nesnese jiný, než ten hollywoodsky zažitý styl a druh vyprávění. To znamená, že jsme se za těch třicet let po sametu vzdali jedinečnosti ve filmu a voláme po kulturní normalizaci v hurikánu kulturního imperialismu (moc se mi to spojení líbí, opravdu).

Distribuční džihád amerických produkcí jde krásně vidět na filmu Tmavomodrý svět Jana Svěráka. Sice nikterak výjimečný film, ale pro příklad výborný, protože ve stejné době vznikl v Hollywoodu podobně patetický film s letci druhé světové války, Pearl Harbor. Jan Svěrák byl čerstvým držitelem Oscara, měl tedy začít stoupat jako tvůrce do pozice světového významu. Místo toho upadl prakticky v zapomnění. Svěrákův film vydělal tři miliony dolarů a nezaplatil ani svou tvorbu, která byla pět milionů dolarů, Pearl Harbor vydělal 450 milionů dolarů, z toho 250 milionů dolarů mimo USA, tedy přes agresivní distribuci, která Pearl Harbor dodala do každého kina ve světě. Pateticky blbé byly oba filmy podobně. Svěrák ovšem díru do světa neudělal. Tvůrce Pearl Harboru Michael Bay na Oscara nebyl nikdy ani nominován. Naopak, se svým kasovním trhákem Pearl Harbor dostal anticenu Nejhorší režisér na Golden Raspberry Awards.

Na tom není vidět neumětelství Svěráka, ale právě agresivní expanze hollywoodské produkce, která až nebezpečně potlačuje kinematografii ostatních zemí. A i vinou toho u nás, ani kdekoliv jinde v menších ekonomikách (obzvláště střední a východní Evropy, jak potvrdila studie pro Ministerstvo kultury) už nemůže vzniknout žádná nová vlna. Protože národní kinematografie jsou Hollywoodem vyhladovělé a dovedené na hranici přežití.

A že je to evoluce? Přirozený vývoj? Že lidé chtějí Hollywood? No, to je ona debilizace ve svých důsledcích. Neurážím, konstatuju, já, kulturní tyran.

A co ten vietnamský film? Není nikde k dostání. Moc bych chtěl některé vidět, poznat vietnamskou kulturu, jejich chápání. Jaké má metabolické pochody absurdní spiderman nebo nějaký exponovaný transvestita z USA, už vím. A dál mě to nezajímá. Chci nasát i další národní kultury. Svět je na kulturu bohatý. Jako vřídlo živé vody. Ale sedí na něm žába dominance USA. Regulace a směrnice a legislativa zakazují pirátství. Kvůli autorským právům. Pochopitelně, umělci také potřebují žrát. Jenže jak mám dát nažrat třeba právě vietnamské kinematografii, když ji do ČR distributoři prostě nedopraví?

Po zrušení Uložto jsem si samozřejmě našel asi osm jeho alternativ. Prozradím vám tajemství. Všechny hollywoodské novinky tam jsou k dostání. Vietnamský film ani jeden. Důvod zrušení Uložto byl ochudit člověka o kulturu, ale nenabídnout mu jinou alternativu, než tu hamburgerovou? Volám po razantní revizi autorského práva, která by k očím diváka donesla i kulturu jiných zemí, než jsou USA a Velká Británie. Skutečně nemají monopol na chápání světa a života. Už jen proto, že ho často nechápou vůbec.

Pokud znáte nějaký tajemný a utajený zdroj zajímavých filmů z celého světa, nějakou obdobu Uložto, prosím o odkaz na e-mail [email protected].

 

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (26 votes, average: 4,81 out of 5)
Loading...
22 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)