Dobří gangsteři se vracejí II.

… aneb vytrvalost se Ibrahimovi Mirimu upřít nedá.

Šéf rodinného kriminálního klanu Ibrahim Miri byl německými úřady letos v létě deportován do Libanonu, na podzim se zase slavně vrátil a před pár dny jej deportovali podruhé.

Už někdy kolem toho prvního článku jsem v tisku zaznamenal vyjádření jeho bratra, že Ibrahim se vrátí, kolikrát se mu zachce; nemohu to bohužel nyní dohledat. Zdá se ale, že Miri o nové shledání s Evropou opravdu velmi stojí, protože uplynulou středu přiletěl do Istanbulu. Istanbul je dost běžnou mezizastávkou pro účastníky celého toho migračního Závodu míru do Evropy.

Turecká hraniční stráž jej odmítla vpustit na území Turecka a pokusila se jej posadit na nejbližší spoj zpátky do Bejrútu, ovšem, slovy Weltu, Miri „kladl odpor“, a tak se nakonec vrátil domů až dalším letadlem.

Pár mých komentářů k situaci.

1. Jak vidno, odsunout natrvalo i jednoho jediného člověka, který léta požíval Duldung, může být docela práce.
2. Turci očividně spolupracovat umějí, když chtějí. Ty čluny přistávající na řeckých ostrovech nejsou podle mého názoru náhoda, ale cílená připomínka toho, že peníze mají proudit dál, jinak se obohacující podzim roku 2015 zopakuje.
3. Z celé kauzy mám rozporné pocity. Na jednu stranu dobře, že je ten nebohý chlapec zase v zemi svých předků. Na druhou stranu outsourcujeme svoji ochranu hranic Turecku a tyhle incidenty to jenom zviditelňují. I menším kohoutům, než je Erdoğan, v takové situaci narostl hřebínek. V případě tureckého prezidenta tedy spíše knírek.

O případném dalším vývoji na poli neúnavného navrátilce Miriho budu P.T. ctěné publikum neprodleně informovat. Houževnatá kolie Lassie našla sobě rovného…

Zatím můžeme uzavírat sázky, zda se Mirimu podaří do Německa proniknout dříve, než v Berlíně konečně otevřou ono slavné letiště. Spíš bych tipoval, že ano. Cest a cestiček je přeci jen mnoho. Ale pohodlné to mít nebude.