Daň z přidané hovnoty

Začnu jedním příběhem z komunální politiky. U nás ve Vidlákově platíme za svoz komunálního odpadu 550 Kč ročně na osobu. Což je pro naší sedmičlennou rodinu slušná raketa, obzvlášť když potřebujeme tu samou jednu popelnici jako všichni okolo a máme ji i podobně plnou. Inu… odpadu produkujeme málo… papír se spálí v kotli, zbytky jídla sežerou prasata, plasty se vytřídí a toho ostatního moc není.

Když jsem se začal motat v místní politice a zakotvil i nějakém výboru, brzy jsem zjistil, že ona firma, která u nás ten svoz odpadu dělá a zároveň provozuje i sběrný dvůr, si účtuje za zhruba polovinu tohoto poplatku. Zbytek peněz skončí v městkém rozpočtu a použije se na něco jiného.

Není to jediný případ. Svým způsobem skoro každou podobnou daní platíme i něco, na co není určena. Ze silniční daně se sice opravují silnice, ale část skončí v rozpočtu “na všechno”. Podobné je to s mýtem na dálnicích, pokutami, správními poplatky atd, atd.

V konečném důsledku tak už dneska skoro nikdo neví, co vlastně kolik stojí. A proto také žádné poplatky ani jiné daně prakticky nikdy neklesnou. Platí se z nich všechno možné zároveň a kromě pár expertů (možná) někde na ministerstvu financí nemá nikdo reálnou představu.

Podobné je to i s investicemi. Stavíte dálniční obchvat, ale v rámci vyjednávání s obcemi jsou na to navázané další projekty různých průtahů městy, jsou na to navázané kruhové objezdy, autobusové terminály a když kdysi Vít Bárta, blahé paměti ministr dopravy za VV, nechal zastavit dálniční projekty, ukázalo se, že to zároveň zastavilo práce i leckde jinde. Mimochodem… to je jeden z důvodů, proč jsou u nás dálnice tak drahé.

To samé máme s DPH. Když to vezmu účetně jednoduše, tak DPH je daň, kterou zaplatí konečný spotřebitel. Čili ten, komu zůstane v ruce Černý Petr a už nemá komu své náklady přefakturovat. Tedy zpravidla obyčejný občan. Všichni pod ním DPH odvádějí a zase dostávají zpátky a je to komplikované, DPH má více sazeb a podobně. Když si koupíte domů pytel cementu, zaplatíte ho s DPH 21%, když si ho koupí firma a postaví vám s ním dům, zaplatíte nakonec jen 15% DPH.

Celý systém je v podstatě nastaven jediným způsobem… aby byl řádně nepřehledný, aby byl každý jednou nohou v kriminále a každá kontrola a pokus o úpravu to všechno jen udělá komplikovanější.

Navíc to vůbec nic neřeší…

Jak už kdysi napsal Targus, Češi měli celá staletí na to naučit se ojebávat své protektory a v této oblasti jsou mistři nad mistry. Princip je jednoduchý… kde není daňový doklad, tam nejsou daně. Pokud nevyžaduji doklad, nemusí můj dodavatel posílat státu mnou zaplacené DPH, ergo ho nemusí ode mě vyžadovat, ergo to mám levnější a dodavatel je na svém. Ojebán je pouze a jenom stát = my všichni.

Pokud řemeslník zachová míru, je v podstatě nechytnutelný. V konečném důsledku má každý oficiální zakázky, které podléhají kontrole a zdanění a pak ty neoficiální. Lidská práce se tak vyhne zdanění i DPH… samozřejmě za cenu nižšího budoucího důchodu, o kterém si stejně nikdo nedělá iluze. A každá firma u nás má svoje černé fondy ze kterých platí různé věcičky ze kterými by finančák určitě nesouhlasil a někdy by s tím nesouhlasil ani majitel firmy.

Tohle nevyřeší ani Babiš, ani nikdo po něm. Ostatně i Veĺký Bocián zatím uměl s daňovými úniky bojovat jen dalším nárůstem byrokracie. A výsledek opět není nijak jednoznačný.

Změna daňové struktury od začátku do konce… to byla vždycky výsada nového protektora už od doby starého Říma. Ani absolutističtí císaři nedokázali vymyslet jiný recept, než dělat stále komplikovanější daňovou strukturu se spoustou zákonitostí i výjimek, kdy už nikdo nevěděl, co kolik doopravdy stojí, jaké náklady jsou skutečnost a jaké jsou jen zlodějna a odklánění. Pak přišli Germáni, všechno to škrtli, zavedli daň z půdy podle její výměry a bylo to.

Podle mého vidláckého mínění je nereálné očekávat, že by se u nás někdo dokázal pustit do něčeho tak šíleného jako třeba zrušení DPH a nahrazení třeba daní z finančních transakcí. Nebo, že by se někdo pokusil nastavit daně znovu tak, aby poplatek odpovídal protihodnotě. Abychom věděli, jestli silniční daň stačí na opravy, nebo zda musí být vyšší nebo (ó hrůzo) mohla by být nižší. Nebo poplatek za odpad odpovídá skutečné ceně likvidace odpadu. Nebo že DPH slouží ke státním investicím. Jenže to bychom mohli zjistit, co všechno stát platí a nikdo to nepotřebujeme.

Prostě bude muset přijít nový protektor, který zavede svoje pořádky z podstaty svého vítězného tažení a my můžeme jen doufat, že bude mít efektivnější a rozumnější pravidla pro zdanění poddaných. Každý poplatek u nás někoho živí a na každé dani je přisáto hodně lidí. Ti spustí povyk kdykoliv by je od toho někdo chtěl odstřihnout. Navíc se ve složitém systému dá dělat zcela legálně kreativní účetnictví, mít firmy v daňových rájích a dělat zcela legálně ve velkém to, co malý řemeslník se svým objednatelem  dělají ruku v ruce v malém a nelegálně.

Do té doby budou naše daně složité, bude se z nich platit lecos obskurního, co ani nechceme vědět a proto také budeme mít spoustu velmi dobrých důvodů stát ojebávat kde to jen půjde. Ten zas díky tomu bude mít spoustu důvodů přitvrzovat v kontrolách a dělat další byrokracii, která zase zajistí spoustu důvodů stát ojebávat. A tak popřád dokola. Rychlost tohoto procesu je bržděná jen leností politiků a pomalostí parlamentní procedury. Babiš svojí pracovitostí tuto věc značně pohání kupředu a jistě se brzy dočkáme dalších kontrolních hlášení o kontrolním hlášení. Dočkáme se dalšího boje proti černému placení bez účtenek a dočkáme se nové kreativity poplatníků, jak to obejít.