Co nám říkaji intergalaktický zdroje

ANTIVIRUS

Žijeme na planetě ignorantů, kterejm vládne banda psychopatů. Lidi jsou obecně takoví mimózní galaktičtí vesničani, s velmi mizernou představou o tom, co se kolem nich děje. Jen malou část z nich to vůbec zajímá a hledat odpovědi v tomhle prostředí neni lehký. Informace se tu ještě navíc záměrně tají a mlží. Ty odpovědi ale nejsou úplně nedosažitelný. Už nějakejch 30 let sleduju různý intergalaktický zdroje informací pocházejících od entit, který se nám pokouší situaci trochu objasnit a něco nás naučit. A všímám si toho, že tyhle zdroje konzistentně poukazujou na pár věcí, který by si lidičky tady na Zemi asi vážně měli pořádně osvojit.

Ze všech těch různejch zdrojů opakovaně padá několik zpráv pro lidstvo, který se zdaji bejt celkem dost užitečný, a který lidi potřebujou neustále připomínat, protože život na Zemi má takovou blbou vlastnost, že od nich neustále odvádí pozornost a udržuje lidi ve škodlivejch vzorcích chování.

Stejně jako tady všichni ti mocichtiví hajzlíci ze 3D i 4D (vysvětlení, co je 4D, najdete tady) šíří lži, aby nás co nejefektivněji zotročili, tak tu ty přívětivější entity ze 4D-6D šíří pravdu, jak jen to jde, abysme se tomu zotročování dokázali bránit, chápali, o co tu jde a jak to všechno funguje, a nepropadali tady v tej mentální instituci zoufalství. Vzhledem k pravidlům ohledně vyvíjejících se 3D civilizací se ty informace sice nedaji předávat “oficiálně”, ale pronikaji sem různejma alternativníma cestama.

Tý pomoci tu dostáváme poměrně velký množství. Stačí se dívat. Někteří natvrdlí človíčci plejtvaji energií na blbosti jako je S.E.T.I.. Tenhle projekt je sto let za opicema. “Hledat” v dnešní době mimozemskou inteligenci je jako utrácet prachy za projekt, kterej “hledá vzduch”, a odvolává se na to, že ten vzduch ještě nikdo neviděl. OK, možná ho nikdo “neviděl”, ale je tady celkem znatelně všude kolem nás, stejně jako mimozemská inteligence, a kdo dává trochu pozor, ten to ví.

A tak jako nám inteligence orientace STS (viz odkaz výše) vnucujou všelijaký hloupý světonázory a destruktivní ideologie, inteligence orientace STO nás učí spoustu užitečnejch věcí. Kdo se dívá a poslouchá, ten se od nich učí. Kdo je trochu mimo, ten pořád ještě hledá mimozemskou inteligenci. (Spíš by měl hledat nějakou inteligenci tady na Zemi, protože tady jí moc neni.) A kdo je mimo úplně, jako zombíci, ten se nic neučí, nic nehledá, a hraje roli nahraditelnýho zdroje energie, neboli biologický baterie.

Snaha pomoct lidstvu vyhrabat se z těch sraček, do kterejch se dostalo, je přinejmenším stejně velká jako snaha v nich to lidstvo udržet. Je každýho volba, čeho si všímá. Tady je pár postřehů a rad, o který se s náma opakovaně dělí ty inteligence, který nám pomáhaji.

Moc si děláte starosti. Naučte se to omezit.

Tohle je myšlenka, kterou jsem za ty roky slyšel z mnoha zdrojů, a dle mýho vlastního pozorování je velmi pravdivá. Lidi ze Země jsou ve většině ohledů celkem lemplové, ale v jednej věci jsou fakt přeborníci – dělání si starostí. V tom by se mohly pořádat galaktický olympiády a vyhrávali bysme v pohodě (ale za stálýho stresu ze všech těch starostí) každej rok.

Průměrnej člověk má hlavu neustále plnou fiktivních problémů a nesmyslnejch starostí, který si tam neustále vytváří a kterejm téměř nepřetržitě věnuje svoji energii. Logicky mu pak nezbejvá moc času a energie na cokoliv produktivního. Dalším důsledkem (kromě únavy z nedostatku energie) je pak mnohem horší nálada, než k jakej má ten člověk objektivně důvod.

Většina lidí se prostě většinu času plácá ve zbytečně negativním rozpoložení, čímž dost škodí sami sobě, aniž by tim jakkoliv prospívali komukoliv kromě STS bytostí ze 4D, který se tou negativní energií živí. Znáte asi to, že když se stane něco, co vám způsobí nějaký těžkosti, a vy víte, že bude nějakou dobu trvat, než to vyřešíte, tak máte tendenci to donekonečna omílat ve svojí hlavě, aniž by to někam vedlo. Ze všeho toho času, kdy si ten “problém” dokola přehráváte v hlavě, je možná tak 1% nějak produktivní. Zbytek je naprosto bezúčelný “rozebírání” problému znova a znova, bez jakýhokoliv kloudnýho výsledku.

Místo kloudnýho výsledku dochází jen k tomu, že se celou tu dobu nacházíte ve stavu, kterýmu se obecně říká stres, a ten pro vás vůbec neni dobrej. A tohle se stává i v situaci, kdy už jste vymysleli, co s problémem uděláte, ale můžete to udělat řekněme až za 2 dny a nevíte jistě, jak to dopadne. Už ale víte, že po dobu těch 2 dnů se nic nezmění, protože plán už máte, a dokud neuvidíte za 2 dny jeho výsledek, tak se dál nehnete.

Lidi to ale v takovej situaci přežvykujou znova a znova (jak ty krávy), jako kdyby jim dostatečný množství přežvykování mohlo zajistit pozitivnější výsledek. Dělání si starostí ale pozitivní výsledek nezajišťuje. Spíš naopak. Pokud si vizualizujete komplikace, který by mohly nastat, tak svoji mysl zaměřujete na ty komplikace a vkládáte do nich nějakou svoji energii. Pokud to má nějakej vliv na výsledek, tak jedině negativní. Veškerá realita je tvořená myšlenkama a všechny myšlenky maji nějakou tvořivou sílu.

Nejlepší na tom je, že když je po všem a vy se ohlídnete po tom, jak to dopadlo a jaký jste ty 2 dny před tim měli myšlenky, velmi často zjistíte, že jste si dělali starosti s něčim, co se nestalo. Neboli jste si hodiny a hodiny zasírali hlavu negativníma obrazama něčeho, co jste si vymysleli, což je asi tak stejně hloupý, jako kdybyste se ty 2 dny třeba mlátili klackem do hlavy. Vážně.

Podle intergalaktickejch zdrojů je tohle dost nesmyslný chování, s čimž nemůžu než souhlasit. A to hlavně proto, že jsem to za mlada přesně takhle dělal, a někdy bylo až absurdní, kolik času jsem dokázal strávit úplně debilníma myšlenkama a obavama z něčeho, co mělo celkem malou šanci se stát, a každopádně se nakonec nestalo. Prostě idiot stresující sám sebe vlastní debilitou.

Jak by měl člověk k takovejm problémům přistupovat? Věnovat tomu jen tolik času, kolik je třeba k vyřešení nebo vymyšlení strategie, pak si ideálně vizualizovat žádoucí výsledek, ale nijak se na něj “neupínat”, přijmout, že se stane, co se má stát, a pak to pustit z hlavy a věnovat se nějakej lepší činnosti než dělání si starostí, což je celkem jakákoliv.

Pokud se potýkáte s něčím, co pro vás může dopadnout “dobře” nebo “špatně” a vy to nemůžete ovlivnit, snažte se neživit v sobě žádný negativní pocity jako starosti, strach, vztek a podobně. Vizualizovat si pozitivní výsledek je dobrý, ale musí to bejt bez nějaký “snahy”. Neřikat si “musí to dopadnout dobře”, protože v tom je obsaženej strach, že to dopadne špatně. Ideální je víra, že to dopadne dobře, beze strachu, že to dopadne špatně. Měli byste zároveň dokázat akceptovat, že když ten výsledek neni na vás, tak to může dopadnout špatně, a že i takovou variantu zvládnete, kdyby na to došlo.

Pokud totiž nepřijmete, že tu horší variantu zvládnete, tak z ní budete podvědomě mít strach a to vede k těm starostem. Já si obvykle řikám něco jako, “Jo, to bude dobrý, a kdyby náhodou ne, tak se taky neposeru a nějak si s tim poradim.” S timhle přístupem pak nemám nějakej vnitřní strach, kterej by mě nutil si s tim dělat starosti. Vim, že si poradim s čímkoliv, na chvíli zaměřim pozornost na žádoucí výsledek, a pak to v klidu pustim z hlavy. A pustit to z hlavy znamená soustředit se na něco jinýho.

Aspoň to je teda ideální stav, kterej se mi ne vždycky daří, protože nejsem žádnej Buddha. Tady je možná dobrý dodat, že byste si neměli ani dělat starosti s tim, že se vám tohle někdy nedaří. Když se přistihnete, že si děláte starosti s nějakou blbostí, se kterou si je dělat nechcete, tak je jen v klidu odsuňte stranou a soustřeďte se na něco jinýho, a opakujte to tak často, jak bude třeba.

Tendenci zbytečně si dělat úplně debilní starosti dobře ilustruje ten starej vtip o krtkově lopatě:

Zajíc potřebuje vykopat jámu a přemejšlí, kde vzít lopatu. Napadne ho, že by ji měl nejspíš mít krtek, tak za nim vyrazí, aby si ji od něj půjčil. Po chvíli cesty si ale řiká, “No jo, ale ten krtek je docela lakomej. On mi ji možná nepůjčí.” Je ale odhodlanej to zkusit, tak jde dál. Za chvíli se nad tim zase zamyslí a řiká si zamračeně, “Ty jo ale on mi ji fakt asi nepůjčí. To bude dost blbý. Co pak budu dělat?” Chvíli to tak rozebírá, ale jde dál. Tak to v něm bublá a jak se blíží ke krtkově domu, řiká si, “Sakra ale ten hajzl mi ji určitě nepůjčí, parchant jeden! Úplně ho vidim, jak mě pošle do háje.” a začíná bejt nasranej. Takhle se mu ty obavy v jeho hlavě nafukujou víc a víc, až si je prakticky jistej, že krtek mu fakt nic nepůjčí. Vtom ale dorazí ke krtkově domu. Nasraně zabuší na dveře. Krtek otevře a než stihne něco říct, zajíc na něj vztekle zařve, “Tak si tu lopatu sežer!!”

Lidi něco takovýho dělaji často. Místo aby nejdřív v klidu zkusili, co se dá, a případný problémy začali řešit až když nastanou (pokud vůbec nastanou), “řeší” je často už předem, když ještě žádný neexistujou, úplně zbytečně, a kazí si tim vlastní náladu. Což je pěkně hloupý, takže to nedělejte.

Žádná snaha neni zbytečná. Každá miniaturní pozitivní změna má význam.

Tohle je čím dál tím aktuálnější, protože v posledních letech se svět totálně zbláznil, a kdo to má v hlavě ještě pořád v pořádku, tak se snaží nějak zabránit tomu, aby to tu všechno šlo úplně do háje, ale jelikož idioti jsou ve velkej přesile, tahle snaha se často zdá marná.

Tohle jsem tu rozebíral už několikrát, ale to asi nikdy neuškodí si zopakovat, protože ta každodenní debilita světa kolem nás je často ubíjející. Žádná snaha neni marná, i když to tak na první pohled může vypadat. V konverzacích mezi lidma a intergalaktickejma zdrojema se často opakuje motiv, kdy si člověk stěžuje, že mu všechna jeho snaha připadá marná, a entity, který vidí mnohem víc než my, ho ujišťujou, že ten pozitivní efekt tam je, i když z místa toho človíčka neni vidět.

Jsme opakovaně ujišťováni, že naše myšlenky a činy působí i na úrovních, který si neuvědomujeme, a ta energie, kterou do toho vkládáme, se spojuje s energií ostatních lidí, kteří se angažujou v podobnejch aktivitách, a pomalu to nabírá na síle. Opět připomínám, že myšlenky jsou tvořivou silou veškerý reality, včetně tý hmotný. Viditelnej efekt se ale často dostaví až v momentě, kdy je dosaženo nějakýho kritickýho množství.

Můžeme se na to podívat i čistě logicky. Můžeme si položit otázku, jestli má cenu se o něco snažit, a odpovědět si ve dvou bodech:
1. Když se budeme snažit, možná to bude mít pozitivní efekt a možná ne.
2. Když se nebudeme snažit, pozitivní efekt to určitě mít nebude.

Neboli je přinejmenším evidentní, že ačkoliv naše snaha nemusí nutně vést k tomu, čeho chceme dosáhnout, tak bez ní toho nedosáhneme určitě. Tady je ale pointou spíš to, že naše snaha má vždycky nějakej efekt, i když ho nevidíme. Nic se jen tak neztrácí. Takže zdánlivou marností svýho počínání bysme se neměli nechat odradit, protože je to jen naše iluze. Děláme-li správnou věc, ze správnejch důvodů, nikdy to neni marný nebo bezúčelný.

Na to se dá dívat i z hlediska bezchybnosti nebo vlastní karmy. Z tohodle pohledu je evidentní, že i kdybyste nedosáhli ničeho viditelnýho, máte aspoň čistý svědomí, víte, že jste udělali, co jste mohli, a svoji roli jste odehráli dobře. Jestli to nestačilo na nějakej globálně pozitivní výsledek, protože se nepřidalo dost ostatních, to se holt stává a to už neni váš problém.

Mluvte pravdu, i když to vypadá, že to nikam nevede. Vede.

Tohle souvisí s tím předchozím, ale specificky tu jde o to, že kdykoliv šíříte pravdu, tak děláte něco pozitivního, i když třeba sklízíte jen posměch. A koneckonců, jak by jinak mohla pravda zvítězit, když ji nebude nikdo říkat, protože se bojí následků?

Tohle má samozřejmě nějaký nuance, jako že nemá cenu se hádat s debilama, obzvlášť když jsou agresivní. A asi neni tak úplně nutný předhazovat pravdu někde, kde vám to jen způsobí problémy, když se vás ani nikdo na nic neptá. To už je na uvážení každýho jednotlivce, kolik je ochotnej kdy riskovat.

Ale je nám opakováno, že jakákoliv vyřčená pravda s sebou nese nějakou energii, která nějak působí, i když nám na to jen někdo řekne, že jsme idioti, a nevypadá to, že by něco pochopil. Intergalaktický zdroje nás ujišťujou, že opakovaně vystavovat lidi pravdě má smysl, protože i když to třeba nezapůsobí teď, tak ten efekt se kumuluje, a možná ten člověk, kterej nám teď zuřivě křičí do tváře, že jsme magoři, začne přemejšlet, až tu pravdu uslyší desetkrát, nebo stokrát.

A k tomu, kolikrát ji uslyší a jak dlouho to bude trvat, můžeme přispět právě teď. Pravda je prostě pravda a je třeba ji říkat, i když neni populární, a možná vlastně hlavně tehdy. Kdykoliv tim nemáte moc co ztratit (je rozdíl, jestli tim můžete přijít o práci, nebo jen sklidíte hromadu nadávek na Internetu), říkat pravdu je lepší, než neříkat nic.

Je jedno, že ostatní budou reagovat jako vzteklý opice. Prostě vypusťte tu pravdu do éteru a reakcí si třeba ani nevšímejte. Což nás vrací k první radě – pokud se někdo kvůli vaší pravdě začne vztekat, nenechte se stresovat a nedělejte si s tim starosti. Nechte ho, ať se vyvzteká. Zombík vás potřebuje na to, aby slyšel pravdu, protože sám na ni nepřijde. Vztekat se už ale může i bez vás, takže u toho bejt nemusíte. Případně se jen usmívejte a nic dalšího neříkejte. Ať si zaštěká, když ho to baví.

I když nic neděláte, vaše energie působí na okolí.

To, že nevíte, co s tou koncentrovanou debilitou všude kolem sebe dělat, ještě neznamená, že jste bezmocní. Svět kolem sebe neovlivňujete jen tim, co děláte, ale taky tim, co jste. To tady taky opakuju často. Všechno je energie a ta má různý formy. Všechny formy ale na svoje okolí nějak působí, i když u některejch to neni tak viditelný.

I když nejste v pozici, abyste ten svět změnili nějakou aktivitou (nemáte nikde žádnou významnou funkci, do politiky se srát nechcete, protože nejste na hlavu, po posledních 3 letech jste přišli o většinu kamarádů, atd.), můžete ho pořád ovlivňovat kvalitou svojí existence.

Ovlivňovat lidi můžete tim, že jdete příkladem, nebo že se na někoho usmějete, nebo že sem tam řeknete nějakou tu pravdu na místech, kde ji lidi často neslyší, nebo prostě tim, že se k ostatním lidem (na rozdíl od zfanatizovanejch magorů) chováte slušně. Prostě žijte dobře, a pravděpodobně tim dosáhnete víc, než kdybyste zbytečně lezli do politiky.

Obecně se exoplanetární zdroje shodujou na tom, že my lidi značně podceňujeme svoji sílu a svoje možnosti. Takže to prej nemáte dělat, vám mám vyřídit.

Humor pomáhá. Brát věci moc vážně vás brzdí.

Braní se vážně je mor. Proto si tady na Antiviru děláme ze všeho prdel, včetně vážnejch věcí. Negativity a arogantní vážnosti je tu okolo všude dost. Je dobrý to trochu vyvažovat a zlehčovat. Když už je skoro všechno kolem nás na palici, tak se tomu aspoň můžeme smát. A humor je takovej dobrej generátor pozitivní energie a vylepšovač nálady – vlastní i ostatních.

A vlastně můžeme bejt třeba vděční za Adamovou s Pekarovou, protože takhle kvalitní srandu v jinejch zemích nemaji. (Možná s výjimkou Bideta, ale zase nám nic nebrání se smát i jemu.)

Humor nám pomáhá nenechat se zatáhnout do nějaký rigidní, temný energie, generovaný temnejma generátorama jako jsou deBill gAIDS, Fialovej Hnus, nebo Seznam z krávy. Nějaká třetí světová a atomový bomby nás nemůžou vydeptat. Nedávno mi moje duchovní dvojče řeklo, že kdyby to s tim nějak dopadlo špatně, tak že mi přeje hezkej rozklad na atomy a sejdeme se na jinej planetě. Tomu řikám pozitivita a humor tváří v tvář nejvyšší hrozbě!

Takže buďte v pohodě a berte všechno s humorem. Koneckonců, je to jenom jízda.

Nikdy nejste sami.

Tim se nemyslí, že vás na každym kroku špehuje NSA (vidíte, zase máme z čeho si dělat srandu), ale že jsme tady do toho blázince nebyli vhozeni jen tak osamocení a bez pomoci a podpory “zvenku”. Na každýho z nás dohlíží nějaký spřízněný bytosti a nikdo neni “sám”, i kdyby byl zavřenej na samotce.

Všechno, co děláme, je součástí něčeho většího, než co vidíme z naší perspektivy. Máme spojení s nějakym “vyšším já”, stejně jako s nějakou svojí galaktickou rodinou, i když si to neuvědomujeme, protože jsme tady trochu zatuhli v tej 3D hmotě. Vývoj událostí tady na Zemi momentálně sleduje množství civilizací ze všech koutů galaxie (protože jak to dopadne bude mít vliv i na ně), fandí nám a když to jde, tak nenápadně pomáhaji.

Zároveň i to, že my nezombíci jsme roztroušeni tak nějak rovnoměrně po celym světě, což v mnoha vyvolává pocit izolace, má svůj význam. Je totiž třeba, abysme byli všude, a jelikož nás neni dost na to, abysme byli všude po skupinách, musíme bejt všude po jednom. To roztroušení vytváří všudypřítomnou energetickou síť. Kdybysme byli pohromadě na pár místech, nám by možná bylo líp, ale většina planety by byla bez pozitivního vlivu, což by byl problém. Jsme součástí něčeho většího a všichni se podílíme na společnym projektu, i když se vědomě navzájem neznáme. Nikdo neni sám.

No a taky nezapomínejte, že nejste jen nějakej “človíček na Zemi”, ale něco mnohem víc, a že ten človíček je jen dočasná role, a ať tady ta současná fraška dopadne jakkoliv, vy budete postupovat někam dál. (Takže jde v podstatě o houby a nic vás nemůže ohrozit – jen vy sami.)

To byly dnešní zprávy z kosmu. A neplatí jen pro dnešek, ale pro každej den.

Přejeme vám příjemnej zbytek týhle nekonečně zajímavý existence.

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc KVĚTEN 2024:
****************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, František Kvasnička 499,- Kč, JUDr. Zuzana Pospíšilová 1500,- Kč, Jaroslav Buk 100,- Kč, Jiří Novák 250,- Kč, Pavel Schwarz 500,- Kč, Renata Doležalová 500,- Kč, Dr. Lubomír Vylíčil 3000,- Kč, Petr Dědek 200,- Kč, Miroslav Šikula 200,- Kč, ing. Boris Bortel 2000,- Kč, Josef Tichý 1000,- Kč, ing. Tomáš Šimčík 200,- Kč, Leoš Merta 1000,- Kč, Dan Černý 500,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Blanka Timofejevová 500,- Kč, Václav Linhart 200,- Kč, Anonym 700,- Kč, Jaromír Šindler 400,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Václav Přibyl 1000,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Radomil Březovják 200,- Kč, RNDr. Vácalav Vohánka 1000,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Lubomír Štěpán 200,- Kč, Pavel Janeček 300,- Kč, O. Kachel 243,46 Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Marek Janičko 500,- Kč, Anonym 70,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Jiří Linhart 300,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Anonym 300,- Kč, Jaroslav Jedlička 300,- Kč, Rudolf Votruba 500,- Kč, Dana Lufinková 100,- Kč, Aleš Drnovský 100,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč

Celkem za měsíc: ... 23 162,46 Kč

Vybráno 51.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační.

Latest posts by Redakce (see all)

• Zelenský se strhaným obličejem oznámil novinářům zahájení ruské ofenzívy ve směru na Charkov - 11.5.2024
• Pomáhat lidem? Pomáhat jim? Kdo to kdy viděl? - 11.5.2024
• Pietní fraška: Chucpe, soudruzi! - 11.5.2024

(8 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...