Americké impérium se rozpadá

Ukrajina, nový a důležitý prostor na euroasijské šachovnici, je geopolitickým pivotem, protože sama její existence jako nezávislé země pomáhá transformovat Rusko. Bez Ukrajiny přestává být Rusko euroasijskou říší. Rusko bez Ukrajiny může stále usilovat o imperiální status, ale pak by se stalo převážně asijským imperiálním státem, který by byl s větší pravděpodobností vtažen do vyčerpávajících konfliktů se vzbouřenými Středoasijci, kteří by pak s nelibostí nesli ztrátu své nedávné nezávislosti a byli by podporováni svými islámskými soukmenovci na jihu. Čína by se také pravděpodobně postavila proti jakémukoli obnovení ruské nadvlády nad Střední Asií, vzhledem k jejímu rostoucímu zájmu o tamní nově nezávislé státy. Pokud však Moskva znovu získá kontrolu nad Ukrajinou s jejími 52 miliony obyvatel a významnými zdroji i přístupem k Černému moři, Rusko automaticky znovu získá prostředky k tomu, aby se stalo mocným imperiálním státem, který se rozkládá v Evropě i Asii. Ztráta nezávislosti Ukrajiny by měla bezprostřední důsledky pro střední Evropu a z Polska by se stal geopolitický pivot na východní hranici sjednocené Evropy.

Pokud byl natolik hloupý, aby věřil, že právě proto je Ukrajina od roku 1945 pro vládu USA hlavním národem, který chce přidat do vojenské aliance proti Rusku, pak je ještě hloupější než jeho čtenáři, ale jinak si možná prostě myslel, že jsou dost hloupí na to, aby si to přečetli, aniž by se tomu smáli. (Jeho označení „Ukrajiny za nový a důležitý prostor na euroasijské šachovnici“ je obzvlášť vyjukané, protože o to se americká vláda snažila už od roku 1945).

O tom, že se blíží zhroucení globální hegemonie USA a rozdělení světa, které by USA měly uskutečnit, by se dalo hovořit. Government, na „my“ (její impérium) versus „oni“ (její cíle), znamená (pokud to nebude znamenat třetí světovou válku), je vznikající souboj dvou zásadně odlišných hodnotových systémů: na jedné straně je to ten minulý, který je nadřazený a věří v (ale vždy znovu definovaný) princip „Might makes right“ (v liberální interpretaci po 2. světové válce: je to, že nejlepší stoupá nahoru a má právo oblbovat nebo jinak zotročovat ty dole), versus budoucí, který je antisupremacistický, věřící v „Všichni mají stejná práva“ (a stejnou povinnost vztahovat se na tomto základě ke všem ostatním). V mezinárodním měřítku je to imperialismus versus antiimperialismus. Imperialismus je starobylý aristokratický mezinárodní systém; antiimperialismus je budoucí demokratický mezinárodní systém.

Hlavním zastáncem imperialismu je americký megamiliardář George Soros, jehož nadace Open Society Foundations měla 226 (ze 751) „spolehlivých spojenců v Evropském parlamentu (2014 – 2019)“. V březnu 2022 vydal Evropský parlament 75stránkové prohlášení „Úloha hodnot ve vnější politice EU“, v němž se spojil s americkou vládou a postavil se proti „autokraciím“, jako jsou Rusko a Čína; posílil tak rozdvojení mezi „demokratickým“ blokem USA a „spojenců“ na jedné straně a Ruskem, Čínou a dalšími „autokraciemi“ na straně druhé. Soros také od 2. června 1994 prakticky vlastní Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda (RFE/RL), které vytvořila CIA, ale 4. září 2023 se ho začal zbavovat. Téměř po celou dobu od zániku Sovětského svazu a komunismu a Varšavské smlouvy v roce 1991, kdy v podstatě skončila antikomunistická“ záminka pro americký imperialismus, tedy jeho kolonie pokračovaly dál, přičemž jejich ‚demokracie‘ (jak se nazývá vláda po převratu na Ukrajině) byly proti svým ekonomickým konkurentům, jako jsou Rusko a Čína, ‚autokracie‘. Tyto „autokracie“ si však ve skutečnosti vedly v hospodářské výkonnosti mnohem lépe než tyto „demokracie“.

A jak demokratické jsou USA a jejich kolonie? Nejsou; nazývat se „demokracií“ je lež. Vědecké údaje o tom, že USA nejsou ani vzdáleně demokracií, jsou obzvláště přesvědčivé.