„Chvilkaři“ za zenitem. Navíc mají sami co vysvětlovat

Někdo nejspíš namítne, že tyto akce nelze s tou letenskou srovnávat, protože byly svolány vždy na úplně jiná místa. To je pravda. Ale jak ta zářijová, tak ta květnová demonstrace se dají určitě srovnat s tou z 1. února konanou také na Staromáku. Byla svolána na podporu prezidenta Petra Pavla a podle organizátorů se jí zúčastnilo asi 80 000 – 90 000 lidí. I když i v tomto případě byl jejich počet nejspíš opět nadhodnocen, může pro srovnání velmi dobře posloužit. Oba odhady jsou totiž z jednoho zdroje a jsou tedy zkresleny zhruba stejně. Jinými slovy i podle organizátorů přišlo v květnu osmkrát až devětkrát méně lidí než v únoru a v září ještě méně.

„Chvilkařům“ však neklesají pouze počty účastníků jejich demonstrací. Razantně ubývá totiž i těch, kteří se podepisují pod jejich výzvy. Zatímco pod „Stojíme za prezidentem“ na podporu Petra Pavla se podepsalo téměř 784 tisíc lidí, následnou „Ruce pryč od médií“ mířící proti záměru převést financování ČT a ČRo pod státní rozpočet už jenom necelá čtvrtina. A sestupný trend pak potvrzuje i počet signatářů výzvy za odvolání ministra kultury Oty Klempíře. Těch je asi 46 tisíc.

Nabízí se samozřejmě otázka, co za tímto rapidním poklesem zájmu o aktivity „Chvilkařů“ stojí. Odpověď se dá shrnout do lakonického „chybí silné téma“. V únoru přišli lidé na Staromák v reakci na údajné „vydírání“ Petra Pavla ministrem zahraničí Petrem Macinkou. Jenomže to není dlouhodobý mobilizační impuls. Navíc, když Policie případ odložila a celá kauza se tak zřítila jako domeček z karet. Pak se od podpory „Chvilkařů“ distancoval na tomto (podle mne) zinscenovaném videu i sám Petr Pavel, kterému došlo, že když bude vypadat jako opoziční lídr, tak svůj prezidentský mandát neobhájí a za necelé dva roky se bude muset z Hradu vystěhovat. Bylo tedy zřejmé, že je třeba vymyslet téma jiné.

„Chvilkaři“ tedy vsadili na financování ČT a ČRo a obranu jejich údajné „nezávislosti“, která by podle nich převedením penězovodů na zdrojnice ve státním rozpočtu mohla utrpět. Jak se však podle (ne)zájmu o jejich akce ukazuje, tahle záležitost jako „tahák“ na lidi moc nefunguje. Stejně jako apel k účasti ve volbách. Navíc je těch akcí poměrně dost v relativně krátké době. A jejich podporovatele evidentně příliš neláká ani možnost si sice někde společně zanadávat na vládu, ovšem bez jakéhokoliv viditelného efektu.

Tím, jak se „Chvilkaři“ neustále snaží upoutat pozornost, však tako riskují, že si někdo začne všímat jich. Respektive jejich financování. A poměrně jednoduše zjistí, že mají také co vysvětlovat. Třeba to, kdo je vlastně platí. Například jejich letošní akce na Letné stála odhadem 4-5 miliónů korun. Kde se to číslo vzalo? Podle jejich vlastní Výroční zprávy za rok 2019 dělaly náklady na demonstrace zhruba 8 miliónů korun. Jsou v tom zahrnuty dvě velké na Letné a několik menších, které se však podle jejich vlastního vyjádření dají pořídit velmi levně. Takže pokud je tenkrát vyšla jedna Letná na cca 3 milióny, tak ta letošní po započtení inflace vychází na oněch 4-5 miliónů korun.

Když se však člověk podívá na jejich transparentní účet, tak za měsíce březen a duben 2026, kdy se dá předpokládat, že bylo nutné uhradit příslušné faktury, mají úhrnné výdaje jen ve výši asi 333 000 korun. Z čeho zaplatili zbytek? Nejspíš mají tedy k dispozici i nejméně jeden účet „netransparentní“. Což samozřejmě vyvolává řadu dalších otázek. Především, kdo všechno jim na něj posílá peníze a proč nechce, aby se o něm vědělo.

Ale zpět k „Chvilkařům“ a jejich aktivitám. Jsou zkrátka za zenitem. Což samozřejmě neznamená, že o nich už neuslyšíme. Ale zajistit si masovou účast na svých akcích budou mít stále těžší. Chybí jim silná témata a jejich podporovatelé chtějí prostě víc než si jen zanadávat na vládu Andreje Babiše. Což jim sice přináší pocit sounáležitosti se stejně smýšlejícími a způsobuje to krátkodobou euforii, jenomže pak se vrátí do reality a uvědomí si, že se nezměnilo vůbec nic. Jimi neoblíbení ministři totiž sedí stále ve svých křeslech a vláda od svého záměru financovat veřejnoprávní média ze státního rozpočtu neustoupila ani o píď.

A proč by také měla…