Cesta k pochopení ruské duše

Studenou sprchou na tyto spekulace pak byly výsledky průzkumů veřejného mínění, které konstantně ukazovaly podporu drtivé většiny Rusů pro Putinovo vojenské dobrodružství. Jistě, lze mít pochybnosti o vypovídací hodnotě těchto průzkumů, stejně jako u oficiálních průzkumů, které u nás v dobách předlistopadových mapovaly postoj obyvatelstva k vedoucí úloze komunistické strany. Přesto však dosavadní vývoj ukazuje, že ti Rusové, kteří v Rusku protestují (a jsou za to trestáni) proti Putinově válce představují sice statečnou a obdivuhodnou, ale zároveň velmi malou menšinu, jež ničeho nedosáhla a, pokud se situace výrazně nezmění, ani nedosáhne.

Myšlenková akrobacie

Působivou sondu do „ruské duše“ nabízí série rozhovorů, které vedl ruský novinář s lidmi v Rusku (v českém překladu zde první a druhá část). Oba články určitě stojí za přečtení a kromě jiného je možné v nich pozorovat působivé ukázky myšlenkové akrobacie. Polovina oslovených rozhovor odmítla, což naznačuje, že za částí ruské názorové jednoty stojí tradiční obava z gumoléčby aplikované kverulantům pověřenými soudruhy z bezpečnostních složek. Ovšem druhá polovina naopak reagovala velmi výmluvně a aktivně prezentovala své postoje, které se dají shrnout do hesla: „Podporuji svého prezidenta, protože ten nejlépe ví, co dělat.“ To je připomínkou, že kromě strachu z represí existuje i další rovina, kterou má za cíl níže ilustrovat i tento text.

Přirozeně se jedná o „starou dobrou“ propagandu. S tou se často setkáváme na téma, co Rusko udělalo nebo neudělalo a proč to vždycky bylo správně (příklady třeba zde a zde). Kromě této reaktivní složky však dlouhodobě funguje i propaganda proaktivní, jež má za úkol posluchače preventivně „naočkovat“ proti budoucím pochybnostem. Jelikož její hlavní cílová skupina se nachází v Rusku, je pro neruské čtenáře, kteří ji cíleně nevyhledávají, méně viditelná, což je škoda, protože její tématické zaměření leccos vysvětluje. Níže uvedený výběr, který samozřejmě není a  nemůže být kompletní, představuje ilustrativní sondu do „ruské duše“. Záměrně však do něj byly vybrány ukázky z doby předspeciálněoperační, konkrétně z let 2011 – 2017, což ukazuje, že se nejedná o nějaké dočasné válečné vzedmutí emocí a že ten, kdo chce sklízet vydatnou úrodu, musí zasít a pěstovat s dostatečným předstihem.

Výběr hitů

Na šestém místě se nachází titul Putinova armáda. Navzdory militantnímu názvu je obsah veskrze mírový. Nejedná se dokonce ani o píseň, nýbrž o video, kde půvabná studentka se vyznává z toho, že má ráda člověka, který je „slušný politik a úžasný chlap“, kterého milují miliony lidí a pouze hrstka lidí ho nenávidí, protože se ho bojí nebo mu kvůli své neschopnosti závidí. Studentka s kamarádkami vyhlašuje soutěž v roztrhávání triček na podporu volební kampaně onoho politika. Je jím Vladimír Putin a toto video bylo součástí jeho kampaně za opětovné zvolení po medvěděvském intermezzu. Zajímavé je, že video se tváří jako občanská iniciativa zdola, avšak pak se ukázalo, že je produktem prověřených stranických kádrů.  To vyvolává půvabnou podobnost s aktuální kampaní „Za Babiše bylo líp“ (viz třeba zde a zde).

Na pátém místě následuje poutavě rytmická píseň Takového jako Putin (Такого как Путин ), kde zpěvačka popisuje své problémy se svým ruským přítelem a jako řešení vidí najít takového muže, jako je Putin, tj. „plného sil, který nepije a který nezahýbá“. Zvláště působivé je, že klip se zpěvačkou sledují dva ruští muži a souhlasně pokyvují hlavou. Z toho je vidět další, dosud nezmíněná, superschopnost Vladimíra Putina, a to zasáhnout proti notorickému sexismu a přimět ruské muže k genderové sebekritice. To je výkon, před nímž západní woke úderníci mohou jen blednout závistí.

A čtvrté místo ještě přitvrzuje. Nachází se na něm píseň Můj Putine ( Мой Путин ). V ní se zpěvačka Mašani během romanticky laděného klipu vyznává z lásky k Putinovi. To je shrnuto v refrénu, který zní: „Můj Putine, můj milý Putine, vezmi mě s sebou, já chci být s tebou.“ Píseň má však alegorické vyznění, neboť Mašani je oblečena do ruské trikolóry a zjevně ztvárňuje celé Rusko toužící po Putinově mužné náruči. V klipu se však též nachází i její alter ego, dívka v ukrajinských barvách, jež se trápí ztracena v pustém labyrintu. Příběh nakonec dopadne dobře, když se i Ukrajina dostane ven z pasti a také může následovat Putina.

Na třetím místě se umístil vzácný exemplář – píseň Do toho, Putine (Действуй, Путин ), která nostalgické posluchače jistě nadchne mladickým zápalem a ryzím, až pionýrským provedením. Text je dost informativní a refrén je chytlavý: „Pro Rusko je silný argument – Putin, Putin, Putin prezident.“ Píseň pak konzistentně končí slovy: „Putin, Putin, Putin prezident. Nejlepší prezident na světě!“ A také je tam sólo na garmošku.

Na druhé místo se probojovala píseň Vladimír Putin je chlapík! (Владимир Путин молодец!). Úderný ruský termín moloděc je v textu ještě znásoben ve formě: „Vladimír Putin moloděc, politik, vůdce a borec.“  Oproti předchozímu tento klip zaujme i bombastickou výpravou. Například scéna s vítajícími dvořany by zabodovala i ve Versailles krále Ludvíka XIV. V klipu je též možno letmo pozorovat útok imperialistického ptáka a také je v něm věnován prostor státnickému projevu Putina hovořícího o „bratrském ukrajinském národu“ (a v tomto kontextu pak již není překvapivé, že tento výrok francouzský prezident Macron opakuje ještě dnes).

První místo obsadila píseň Strýčku Vláďo, jsme s tebou (Дядя Вова, мы с тобой ) z roku 2017. V působivém klipu sází na osvědčenou ruskou kombinaci dětí, uniforem a smrti. Školáci v uniformách dramaticky zpívají, jak mají rádi mír, jak budou bránit Sevastopol a Krym a jak do náruče vlasti vrátí i Aljašku. Celé sdělení shrnuje refrén: „Ať je na světě mír, ale jestli hlavní velitel nás zavolá do poslední bitvy, strýčku Vláďo, my jsme s tebou!“

Putinova vnitřní prázdnota

Výše uvedené ukázky mohou být zdrojem potěšení, pobavení i obav, podle preferencí každého čtenáře. Nicméně zároveň ukazují, že současný stav v Rusku nevznikl ze dne na den a také žádné jednorázové „deeskalační“ gesto jej nevymaže. Bohužel však tento styl myšlení prezentující současnou situaci ve vztazích s Ruskem jako nějakou jednorázovou a výjimečnou odchylku, která pomine a následně bude možné se vrátit obvyklému byznysu je hluboce zakořeněn v Německu (pro přehled anglicky viz článek s přiléhavým názvem Putinovi užiteční němečtí idioti nebo viz česky Scholzův odpor vůči dodávkám zbraní), ale podobné sklony má také Itálie a zejména Francie, kde to patrně souvisí s Macronovou touhou diplomaticky exhibovat. Projevem toho jsou pak výzvy k „záchraně míru“ a k „neponižování Ruska“, přičemž „cenou útěchy“ mají být přirozeně ústupky (územní či jiné) ze strany Ukrajiny. Z dosavadního vývoje a z výše uvedených příkladů však vyplývá, že takováto snaha dál opečovávat Putinovo ego a podporovat ruský narcismus vede ke špatným koncům.

Buď se můžeme po vzoru „pacifistů“ vyskytujících se od progresivistů po „vlastence“ děsit nad vizí, kdy strýček Vova vede ruské děti do „posledního boje“, anebo se můžeme realitě postavit čelem. Buď můžeme dál plnit ruské požadavky a snažit se Putina nerozzlobit, anebo můžeme přestat s posilováním tohoto bizarního mýtu a konečně odhalit jeho vnitřní prázdnotu.