Český ouřad v “komunikačním věku”

No nic, pani čučí do papírů a… to musíte do Tábora, tam to auto bylo naposled evidovaný, já se tady nedostanu do databáze a musí to udělat tam.To je od letošního roku. Slitování jsem se nedočkal, nervózní dav za mnou dával temným šoupáním nohou jasně najevo, že i oni chtějí své rozhřešení a nechat se zlynčovat hned po ránu se mi nechtělo.

Tak jsem vyrazil do Tábora, byl objednaný přes internet a ejlhle vše vypadlo vcelku ok, byť… “Tak pane, ta žádost je úplně blbě, to musíte přepsat … nerozčiluji se a dle instrukcí táborské paní přepisuju celou žádost znova (to se to nemůže rovnou nějak namlátit do compu, když je rok 2015?) no nic, dopisuju žádost, ruka je v křeči, nechci zdržovat…

“Tak pane, a teď Vás pošlu do přízemí, úplně na konec chodby, tam je pokladna a zaplatíte 800,- Kč správní poplatek a hlavně jim řekněte, že je to za přepis motorového vozidla jo, oni Vám podle toho daj modrý papírek, jo to si pamatujte modrý a přepis vozidla. Pak až to budete mít sem zase vyběhnete, ťuknete na mě, ( to nevadí,když tu někdo bude), dáte mi ten papírek a počkáte si až Vás vyvolám,že to máte hotový…”

[ad#velkadolni]

Jo jasně a zase tady ? Ptám se naivně, jsouc v Táboře poprvé. “Ne to ne pane, to bude na výdeji dokladů, to jsou jiné dveře jo, to uvidíte na tabuli a doklady vám dá kolegyně…” Skenuju tabuli jak gambler automat,jestli náhodou nevyhrál a cca po 30 – 40 minutách jsem políbil schody na úřadě v Táboře, objal se slzou v oku prvního kolemjdoucího,protože normálně na konci roku 2015 v době internetu, jsem dojel z Budějc autem do Tábora, vyběhl do prvního patra, seběhl do přízemí, vzal si modrý papírek a vyběhl zase do prvního patra,odevzdal papírek a pak čekal a nakonec vyzvedl doklady na moje jméno. A tak si jen říkám, na co ten internet a databáze je.