
Česká televize: Nezávislá na kom? Aneb když se z veřejnoprávního média stane politická výspa
FB
Česká televize je nezávislá. Opakujte to dostatečně často, napište to do zákona, vložte to do Kodexu ČT a nechte si to každý měsíc zaplatit od milionů domácností. A když se někdo zeptá, zda tomu odpovídá realita, označte ho za nepřítele demokracie.
Tak nějak vypadá obrana instituce, která se už léta zaklíná nezávislostí, zatímco část veřejnosti má stále silnější pocit, že její zpravodajství připomíná spíše opoziční propagandu, než skutečně otevřenou platformu pro všechny občany.
A teď se podívejme na několik důvodů, proč tato debata vůbec vzniká.
1. INDOKTRINACE ZAČÍNÁ UŽ VE ŠKOLNÍCH LAVICÍCH
Vzpomínám si na den komunálních voleb, kdy byla do televizního vysílání pozvána redaktorka Seznam Zpráv
Povolná, aby komentovala volební dění. Jejím diskusním protějškem byl její bývalý profesor.
Zajímavá sestava, že?
Podobných příkladů je nespočet. Vzpomeňte si na americké volby, nazývaní AFD krajní pravicí, lži o odchodu migrantů z Ceuty, show Václava Moravce…
Samotná skutečnost, že se někdo zná se svým bývalým pedagogem, samozřejmě nic nedokazuje. Jenže právě podobné situace vyvolávají otázky, jak se vybírají komentátoři, kdo získává mediální prostor a podle jakého klíče se rozhoduje, čí pohled na politiku bude prezentován jako odborný a čí jako okrajový.
A tady se dostáváme k mnohem důležitějšímu problému.
Pokud se člověk pohybuje v určitém názorovém prostředí už od studií, přirozeně si vytváří kontakty, hodnotové rámce a představy o tom, co je správné a co nepřijatelné.
Vymývání mozků začíná již při studiu. Kromě deratizace tohoto problému ve veřejnoprávních médiích je třeba pokračovat na univerzitách. Úžasným příkladem jsou veřejná prohlášení rektorů na toto téma. Univerzity nejsou nezávislé, ani trochu. Je třeba to začít řešit pane Babiši.
2. JAN MOLÁČEK A PŘÍPAD, KTERÝ UKAZUJE PODSTATU PROBLÉMU
A nyní k události, která vyvolala pořádný rozruch.
Reportér České televize Jan Moláček veřejně kritizoval pořad Rozpleteno, odvysílaný 20. října 2026, v němž vystoupili mimo jiné Jindřich Rajchl a Soňa Peková. Molnáček označil odvysílání pořadu za skandální a oznámil, že věc řeší s kolegy.
Pokud má veřejnoprávní televize sloužit celé společnosti, musí být schopna vést rozhovory i s lidmi, jejichž názory považuje část redakce za problematické. Úkolem novinářů je klást nepříjemné otázky, ověřovat tvrzení, konfrontovat hosty s fakty a dát divákům možnost udělat si vlastní názor.
Ne vytvořit seznam osob, které se smějí objevit před kamerou, a těch, jejichž přítomnost vyvolá interní vzpouru.
Samotná kritika pořadu je legitimní. Stejně legitimní je ovšem otázka, zda má zaměstnanec veřejnoprávního média právo prosazovat svůj názor na dramaturgii jako jediný přípustný standard.
Když se novinář začne veřejně pohoršovat nad tím, kdo dostal prostor, měli bychom se ptát, kde končí profesní kritika a kde začíná názorový aktivismus.
Pan Moláček by měl být ukončen na hodinu.
3. MILIARDY, KTERÉ NEMAJÍ ALTERNATIVU?
Česká televize hospodaří s miliardami korun. Její rozpočet na rok 2026 počítá s příjmy z televizních poplatků ve výši přibližně 6,73 miliardy korun a s celkovým rozpočtem kolem 8,5 miliardy korun.
To jsou veřejné peníze v objemu, který si zaslouží důkladnou kontrolu, transparentnost a nepřetržitou debatu o efektivitě.
Pro srovnání: komerční televize Nova a Prima fungují v jiném finančním modelu, s jinou strukturou nákladů, jinými povinnostmi a především s jiným způsobem získávání příjmů jsou mnohonásobně efektivnější. V ČT se práce předstírá.
Proč bychom nemohli pravidelně zkoumat, kolik stojí jednotlivé pořady, jakou mají sledovanost, jaký přinášejí veřejný užitek a zda jejich náklady odpovídají výsledku?
Proč by měla být otázka efektivity automaticky interpretována jako útok na demokracii?
A proč se tak často mluví o tom, kolik peněz ČT potřebuje, zatímco mnohem méně prostoru dostává otázka, co přesně za ně občan dostává?
4. KONCESIONÁŘSKÉ POPLATKY: POVINNOST PLATIT, NE PRÁVO MLČET
Debata o zrušení televizních poplatků se nevede ve vzduchoprázdnu. Část veřejnosti je odmítá, protože nechce povinně financovat médium, s jehož prací není spokojena.
Průzkum agentury Ipsos pro Seznam Zprávy ukázal, že ochota platit za veřejnoprávní média dobrovolně se výrazně liší podle skupiny respondentů. Například mezi seniory byla ochota dobrovolně platit výrazně nižší než mezi studenty.
Většina lidí, ale již poplatky hradit odmítá.
5. KOLIK ZAMĚSTNANCŮ ČT VOLÍ SOUČASNOU VLÁDNÍ KOALICI?
Kolik zaměstnanců České televize volí současné vládní strany? Kolik opozici? A kolik z nich dokáže při každodenní práci důsledně oddělit osobní politické přesvědčení od profesního úsudku?
I příznivci opozice tuší, že se to bude blížit nule. Je třeba to přiznat. Česká televize není nezávislá instituce.
Veřejnoprávní televize má obrovskou výhodu: celostátní dosah, profesionální zázemí, zavedenou značku a rozpočet, který není přímo závislý na prodeji reklamního prostoru.
Pokud její zpravodajství dlouhodobě věnuje určitým tématům a osobnostem větší pozornost, může to mít politické důsledky. Pokud některé politiky pravidelně konfrontuje s nepříjemnými otázkami, zatímco jiné nechává procházet s menším odporem, může to ovlivnit veřejné mínění.
Ve vysílání ČT běží de facto kontinuální kampaň opozice – ale za finance všech občanů.
Kampaň, kterou nemusíte platit ze stranické pokladny, je totiž velmi pohodlná. Zvlášť když ji nikdo nemusí jako kampaň označovat.
Změna financování sama o sobě nezaručí lepší televizi. Ani zachování poplatků automaticky nezaručuje nestrannost.
Rozhodující jsou pravidla, kontrola, odpovědnost a skutečná ochota připustit, že kritika může být oprávněná.
A teď otázka pro všechny, kteří se tak vehementně zastávají současného systému:
Kdyby byla Česká televize skutečně nezávislá, proč by se měla bát důsledné kontroly svého hospodaření, otevřené debaty o financování a skutečně vyvážené dramaturgie?
Zaměstnanci a další dotační parazité propagující jediný správný názor se nebojí, že Česká televize už nebude nezávislá.
UKRUTNĚ SE BOJÍ, ŽE POPRVÉ BUDE NEZÁVISLÁ.
Nezávislá televize nepotřebuje nedotknutelnost.
Potřebuje důvěru.
A důvěra se nevynucuje koncesionářským poplatkem.
FB

Dezinformační protiČeská TV potřebuje audit jako prase drbání. Mám takové tušení, že se tam krade, jen to duní. Vždyť mnapř. Prima produkuje se facto to samé. Jen za 1/3 nákladů…
A zejména by prospěl důsledný dohled nad dodržováním zákona. Pokud se někdo domnívá, že produkuje vyvážené a objektivní zpravodajství, tak by měl vyhledat odbornou pomoc…
Nejrozumnější by bylo ten bordelpodnik privatizovat.
Jirka
stačí odtrhnout od cecku a pak ať se třeba poserou nebo oběsí.
„Například mezi seniory byla ochota dobrovolně platit výrazně nižší než mezi studenty.“ To je skutečně študentské, ti jenž ve svém životě ze „svých peněz nic nezaplatili, neb vše za ně platí rodiče ale hlavně daňový poplatník, jsou pro placení výpalného. Je nejvyšší čas změnit školství od základu a nesrat do všeho tzv DEMOkracii.