Česká energetika: Zmatek, nejistota, bezradnost

Více než pětisetstránkový vládní dokument, který již koluje po odborné veřejnosti, doznal úprav tak, aby méně provokoval. Zatímco na zpožděné odevzdání NKEP tlačí pod hrozbou finančních sankcí v rámci celounijní politiky Green Deal Evropská komise, další dva klíčové energeticko-klimatické vládní dokumenty, novou verzi Státní energetické koncepce (SEK) a Politiku ochrany klimatu (POK), chce Fialův kabinet očividně nechat až na budoucí českou vládu. Hlavním námětem NKEP je samozřejmě české plnění unijních cílů dekarbonizace. To má především zajistit obrovský nárůst kapacity tzv. obnovitelných zdrojů energie (OZE), jež budou vyžadovat jak instalační, tak provozní podporu, a energetické úspory. Nové jaderné zdroje mají klíčovou roli sehrát až od konce 30. let.

Přes 500 stran hutného textu s mnoha grafy a tabulkami samozřejmě nikdo z vlády podrobně číst nebude. Lze se obávat, že ani šéfové dvou resortů, které nesou za vládní předlohu politickou odpovědnost: ministerstvo průmyslu a obchodu vedené teprve dva měsíce Lukášem Vlčkem a před ním Jozefem Síkelou (oba STAN), a ministerstvo životního prostředí v čele s Petrem Hladíkem (KDU-ČSL). Jinak by si snad museli všimnout, jak je dokument nekvalitní a jako předloha pro jednání, natož schválení kabinetem, sotva přijatelný.

Ano, časově vystresovaní vládní politici budou číst očividně jen „Manažerské shrnutí“ dokumentu na úvodních čtyřech stránkách. Najdou tam, že vše je zalito optimismem v programu neochvějné účasti Česka na plnění úkolů unijního Green Dealu. Dokument nenastoluje žádné problémy energetické bezpečnosti, soběstačnosti ani cenové dostupnosti.

Každý, kdo měl někdy na starosti zásadní komplexní texty, nepochybně při čtení dokumentu musí konstatovat, že text nikdo redakčně textově ani graficky nesjednotil a needitoval. Jsou to tedy na sebe naskládané příspěvky MPO a MŽP. Maně člověku napadne povídka z dětská knížky Karla Čapka: Jak pejsek a kočička vařili dort. Kdo je kdo z ministrů v které z rolí obou jinak milých zvířátek, to je jedno. Z výsledku jimi uvařené „energeticko-politické“ polévky ale nebude zle nějakému potulnému psu, ale hrozí destabilizovat českou energetiku a ekonomiku.

Hlavní autoritou se pro autory textu staly modely, které vytvořilo Centrum socio-ekonomického výzkumu dopadů enviromentálních politik (SEEPIA), působící při Centru pro otázky životního prostředí, které je samostatnou entitou pod Univerzitou Karlovou, ovšem bez zařazení pod jakoukoli fakultu. Autoři na modelování získali grant od Technologické agentury České republiky za 130 milionů korun. Ačkoli autoři SEEPIA tvrdí, že jen modelují možné dopady dekarbonizační politiky, ve skutečnosti dostali jasné zadání s cílem co nejrychleji vyřadit a nahradit uhelné zdroje. A tak se SEEPIA vlastně stala dekarbonizačním modelem české vládní politiky s obhajobou obrovských dotací do postavení a provozu OZE, v drtivé většině solárních a větrných. Je přitom už na pováženou, že namísto mnoha desítek dobře placených vládních úředníků vzniká taková energeticko-klimatická koncepce vně vládních úřadů, a navíc za skvělé honoráře z peněz daňových poplatníků. Vládní dokument si tak vlastně platíme z daní dvakrát.

Ovšem ani četné grafy (opakující se opět z dílny SEEPIA), tabulky a rozsáhlé hutné texty nemohou zastřít fakt, jak takový dokument na obou ministerstvech vzniká: hlavní metoda je kopírování existujících ministerských analýz a zpráv, plus převzaté texty a grafy ze SEEPIA a některých státních institucí. Autoři si vše maximálně usnadnili a jejich nadřízení v čele s oběma ministry se na kontrolu dokumentu slušně řečeno vykašlali. Například každému v této zemi říká něco pojem energetická krize. Nyní, v samém závěru roku 2024, v tomto vládním dokumentu končí hodnocení cen elektřiny z materiálů Eurostatu v roce 2017 (strany 303-304)! Asi se nehodí do zelené optimisticky laděného vládního dokumentu popsat těžkou energetickou krizi, kterou jsme si od roku 2021 dosud ani neprošli celou. A že Česká republika měla v roce 2023 po Dánsku, Belgii a Německu podle Eurostatu čtvrté nejvyšší ceny elektřiny absolutně, při zohlednění kupní síly dokonce vůbec nejvyšší.

Dále NKEP obsahuje neúplná, zastaralá či nesprávná data. V tomto vládním dokumentu se (a zřejmě opět pod vlivem dat ze SEEPIA) např. uvádí, že v roce 2050 budeme mít v jaderných zdrojích instalovaný nový výkon 3,7 GW. Přitom z rozhodnutí vlády ze 17. července je jasný závěr, že se Jaderná elektrárna v Dukovanech rozšíří o dva nové jaderné bloky (2 x 1050 MW) a preferovaný dodavatel dostane opci na výstavbu dalších dvou bloků v Temelíně (opět 2 x 1050 MW). Takže jde o nových 4,2 GW instalovaného výkonu plus nově plánované malé modulární reaktory s uvažovaným souhrnným výkonem až 3 GW.

Další příklad: Jednou se uvádí údaj růstu HDP v roce 2025 o 2,6 procenta, jinde o 2,4 %. Což obojí je mimochodem na pozadí prudké již dvouleté recese Německa (německá prognóza na rok 2025 je 0,8 %) fantasmagorická předvolební propaganda. Autoři vládního dokumentu NKEP opomenuli, že státní firma ČEPS vydala počátkem listopadu 2024 novou analýzu zdrojové přiměřenosti (MAF CZ 2023) a pracují a argumentují loňskou analýzou MAF CZ 2022 z března 2023. Zde je nutno ale dodat, že to může být pokus racionálně smýšlejících expertů MPO využít loňské velmi kritické analýzy ČEPS na adresu (ne)možností urychlené dekarbonizace Česka s uspěchaným uzavřením uhelných zdrojů. V letošní analýze ČEPS už byl jako beránek s tím, že odchod od uhlí díky OZE a dovozu elektřiny zvládneme.

Zde začíná být NKEP dokumentem, který má nějakou váhu. Ovšem nic z toho se nedostalo do Manažerského shrnutí. Na stranách 249 až 252 se jasně upozorňuje, že uhlí nemá ČR jak nahradit a do roku 2030 žádné relevantní energetické náhradní zdroje nevzniknou. Bude tak zásadně ohrožena energetická bezpečnost a soběstačnost.

„Proto, pro splnění požadavků NCER a zajištění rychlé a spolehlivé obnovy soustavy po poruše typu blackout, je provoz uhelných elektráren zásadní a do začátku třicátých let tohoto století i těžko nahraditelný.“ (str. 250) Dále: „Zároveň však v horizontu roku 2030 není reálné, že vzniknou nové (paro)plynové elektrárny, nebo že dojde k plnému nahrazení uhelných elektráren společnými postupy s distribučními soustavami. Odstavení uhelných elektráren povede k pomalejšímu uvedení soustavy do normálního provozního stavu s vyšším rizikem.“ (str. 251). NKEP přímo na straně 250 jmenuje nenahraditelné zdroje pro energetickou bezpečnost České republiky:

• Jaderná elektrárna Dukovany (s ohledem na zajištění jaderné bezpečnosti má však obnova soustavy prostřednictvím Dukovan více omezujících podmínek)
• Uhelná elektrárna Chvaletice
• Uhelná elektrárna Prunéřov 2,
• Uhelná elektrárna Tušimice 2
• Uhelná elektrárna Počerady

Pokud vláda návrh NKEP schválí, jak rozhodne o těchto zcela zásadních energetických problémech, dokonce nastolených, možná nenápadně mezi řádky?

Přitom SEEPIA i hojně v mainstreamových médiích citovaná zelená neziskovka Fakta o klimatu (opět s odvoláním na SEEPIA) tvrdí, že se bez uhlí bez problému obejdeme. Letošní analýza ČEPS ovšem vedle nutnosti zpětinásobit kapacitu OZE do roku 2030 mluví o nutnosti dovozu více než 20 % elektřiny ročně. S rychlým omezením uhlí to prý půjde i v případě, že v roce 2025 zavře kvůli ekonomicky zničujícím emisním povolenkám své uhelné elektrárny Počerady a Chvaletice skupina Sev.en podnikatele Pavla Tykače, Sokolovská uhelná a později i ČEZ. Připomeňme, že i NKEP potvrzuje, že do roku 2030 nové paroplynové kapacity náhradou za uhlí nevzniknou.

Každý, kdo se někdy podílel na vzniku klíčových a obsáhlých důležitých dokumentů, jako je například výroční zpráva velké firmy, ještě když je navíc kótovaná na burze, by po přečtení NKEP musel být velmi zaražen. Tak tedy vypadá klíčový vládní dokument z pera české státní správy, kde jsou zastaralé údaje a čísla i celé pasáže, které si vzájemně odporují? Lze se tedy divit, že máme nekvalitní energetickou politiku, která svými nepřijatelnými cenami vede k poklesu či dokonce již zastavení výkonu českých průmyslových podniků? Bude při tom všem návrh NKEP vládou schválen? To již brzy uvidíme.