Byl jsem přece jen překvapen rozšířením přijatelnosti vraždy

Videí dokumentujících zastřelení aktivistky Ashli Babbit jsem našel mnoho. To, co jsem nenašel, a asi hned tak nenajdu, je jméno vraha. Jméno zasahujícího policisty v případě veterána drogového dealingu George Floyda bylo známo hned. Ačkoli zjevně chyběl úmysl, byl policista obžalován z vraždy druhého stupně. Následovaly nepokoje hnutí Black Lives Matter, které jsou rovněž bohatě zdokumentovány. Tlupy osob násilně vnikaly například do obchodů, které vykrádaly, ničily vybavení a vypalovaly je, zapalovaly auta včetně aut policistů, útočily na policii. Málokdo si dovolil jim to veřejně vyčítat, verbálně je podporovala nebo vyjadřovala „pochopení“ řada politiků Demokratické strany včetně Hilary Clintonové a Baracka Obamy.

Média a politici uplatnili ve své většině dvojí metr, jako symbol naší doby, k níž patří úpadek snahy o objektivitu, účelové lži a pokrytectví, to vše po nedlouhém období, kdy byly hodnotami objektivita a vyváženost. Teď je přípustný jediný správný názor. Dozvěděli jsme se, že výrok: „Na všech životech záleží“ není správný.

Po první světové válce se humanisté hromadně vyjadřovali, že něco podobného se přece nemůže opakovat, když má lidstvo takovou zkušenost s hrůzami války. Samozřejmě se to potom opakovalo tak jako před tím a opakovat bude. A bude to tím snažší, že vrazi nevidí oběti výbuchů strategických raket s nukleární náloží a střílení civilistů z dálkově řízených dronů vypadá jako počítačová hra. Asociální porucha osobnosti a poctivé plnění úkolů nevymizí.

Co to asi bylo za lidi, kteří organizovali a prováděli transporty, týrání těžkou prací a hladem, usmrcování plynem? Co to bylo za lidi, ti Němci, příslušníci nejkulturnějšího národa, kteří na Ukrajině, v Bělorusku, Rusku a jinde naháněli lidi do stodol, které pak zapalovali? Byli to hodní otcové rodin, kteří plnili důležité úkoly. Pořádek přece být musí! Jen vědět, co je správné.