7.1.2026
Redakce
8
Kategorie: Politika8 přečtení

Bože, komu mám teď fandit?

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Ve světě se nám vyvrbilo děsivé dilema. Obě velmoci si užívají svou speciální vojenskou akci, třetí se, podle vojenského cvičení, chystá. A teď které ze stran fandit?

USA pod vedením Donalda Trumpa provedly chirurgicky čistý vojenský řez ve Venezuele, zabavili jim diktátorského prezidenta i s manželkou. Důvod? Tamní prezident Maduro ohrožoval USA narkotiky, zbraněmi a uprchlickými vlnami, které se z Venezuely rozlévaly i do USA. Navíc si už poněkolikáté ukradl volby v zemi, zavíral opozici, byl to ukázkový syčák, pod jehož vládou lidé trpěli.

Rusko provedlo ne tolik čistý chirurgický řez na Ukrajině (místo chirurgického řezu spíš sledujeme pitvu v přímém přenosu), Ukrajině krvavě zabavilo velkou část území, které ale Ukrajina od roku 2014 bombardovala a napadala, protože tato území chtěla po Ukrajině autonomii, kterou ta jí odmítala dát a co horšího, o věci se vůbec bavit. A tak začalo Rusko válčit jako smyslů zbavené.

Pak tu máme vojenské cvičení Číny kolem Tchaj-wanu, kde se nejspíš schyluje k další chirurgické řezničině jedné z velmocí.

Zdá se, že nás to vede k novému světovému uspořádání, které bychom si mohli předběžně nazvat chaosem. Jakousi formu entropie.

Donald Trump zároveň oznámil, že by bral i dánský ostrov Grónsko. Jenže jak to napasovat na tradiční americkou ochranu demokracie a podporu svobody, když v Dánsku vládne král Frederik X. a premiérku mu dělá Mette Frederiksenová. Faktickou moc vykonává Mette Frederiksenová, sociální demokratka. Ano, jistě, mnozí mohou sociální demokraty považovat za jistého druhu extrémisty všednosti, ale na vojenský útok to není, řekl bych. A Dánové, jak jsem pochopil, se s Trumpem o darování Grónska nechtějí ani bavit. To ho jistě až nepatřičně krká.

Jenže úder ve Venezuele, ať už byl Maduro jakýkoliv zlotřilec, nám tu zakládá podivný precedens vytvořený v minulosti a po druhé světové válce rozumně upuštěný, kdy bral ten, kdo toho slabšího utloukl. A to nebylo nejlepší světové uspořádání. Vedlo k válčení, k umírání, ke kolonizátorským tyraniím. Tam bychom se neměli chtít vracet. Donald Trump otevřeně přiznal, že mu jde o ropu, které má vlastní politikou zbídačená Venezuela vlastně největší zásoby na světě. Mnohem větší než Rusko, které je brané za surovinový ráj. Větší i než Saúdská Arábie, která, také učebnicová tyranie, své ropné zásoby dokázala přeměnit na vliv i bohatství. Na rozdíl od sebestředného Madura. Nebo i sebestředného Putina, když jsme u toho. Venezuela ani Rusko své nerostné bohatství nedokázaly proměnit v záviděníhodnou prosperitu. Podivné. Odkazuje to na špatné řízení jak ekonomiky, tak i samotné země. Případně to odkazuje i na fakt světové dominance, kdy jsou Venezuela i Rusko na sankčním seznamu, Saúdská Arábie i přes své flagrantní porušování lidských práv (ne těch západem zprofanovaných, ale těch skutečných), nikoliv.

Reakce na úder ve Venezuele ze strany Ruska byla vlažná. Jen jaksi povinné odsouzení americké agrese (krást prezidenty, ať už jsou jacíkoliv, je prostě vošajstlich) a svět se točí dál. Z toho jde vyčíst, že velmoci hrají novou hru na rozdělení vlivu. Znamená to, že se máme začít učit rusky? Může. Jak si velmoci rozdají karty, do toho malé státy mají, z historické zkušenosti, málo co kecat. To je ten chaos, ten rozklad kdysi pevných základů. Z hlediska Američanů, Rusů a Číňanů je to dobrá zpráva. Pro zbytek zemí už ne tolik.

Úder ve Venezuele je také pohlavkem Číně a Rusku, které s madurovskou Venezuelou navazovaly čím dál užší vztahy. Je dobře, že jedna velmoc pohlavkuje další dvě? No, jak se to vezme. Pokud tím poruší mezinárodní řád a zahájí úder na slabší suverénní stát, je tu něco špatně. V ozvěně totiž zní – nikdo se s nikým nedomlouvá, jednáme z pozice síly. A taková pozice je vždycky blbě. Vede k únosům prezidenta, zabírání pohraničí, tyranii, válkám.

Pak je tu ta ropa. Vydělají USA? No jistě. Ovlivní tím ceny ropy celého světa? Velmi pravděpodobně. Bude na tom Rusko tratit? Dá se to s jistotou předpokládat. Může to Rusko donutit k ukončení války na Ukrajině? I tady se nám pravděpodobnost citelně zvyšuje. Dobrý a pevný klacek do dalšího jednání o míru. To je všechno moc pěkné, můžeme tomu i zatleskat, ale základem toho všeho je, že jedna velmoc se právě chystá zabavit ropné zásoby nepoměrně slabšímu státu. Protože chce vyhrát, chce být ještě silnější. Nejde o drogy, o ochranu USA před drogovými kartely. Únosem Madura se nic z toho nezastavilo a ani nezastaví. Jde o ropu, o vliv, o krádež. Z principu světového řádu je to strašně blbě.

Mám rád citát spisovatele Davida Foenkinose, který se k popisu nynější situace moc pěkně hodí. „Brigitino srdce bylo nevyčerpatelným zdrojem soucitu; kdyby auta jezdila na soucit, Spojené státy by na ni okamžitě zaútočily.“

Donald Trump se rozhodl prosazovat velmocenskou politiku – silnější pes m*dá. Což je ta nejhorší možná politika. Ta druhá možnost je složitější, zdlouhavější, protože se u ní musí jednat a těžce hledat shodu. A Američané se rozhodli nejednat, ale skočit jako Rambo do akce.

Změnou americké politiky posílí i Rusko a Čína, protože Trumpova administrativa bude ochotná k vzájemnému pragmatickému přimhuřování očí, kdy Ukrajina i Tchaj-wan je prostě sféra vlivu dalších velmocí. Venezuela je pak ve sféře USA. Nedá se svítit. Změna paradigmatu. Silnější pes m*dá. Zemím Evropské unie to citelně uškodí, protože naše mezinárodní i vnitřní politika ustrnula v inkluzivní politice sebezničení, zároveň sebe sama paralyzuje zbytnělou byrokratickou mašinérií hodnou vogonské civilizace.

Brzy bychom s takovým světovým řádem za humny mohli, a doufám že ne, očekávat ztrátu pohraničí, o které si řeknou pohrobci Henleina.

Je na tom něco k radosti?

Ale ano, ve výsledku možná ano. Sice se porušuje mezinárodní řád postavený na hliněných nohou impotentní OSN, tím se ovšem upevní sféry vlivu velmocí a tedy samotná stabilita světového systému. Proti sobě tak budou stát tři velmoci a zbytek světa bude… hm, krvácet, pokud se velmoci nedomluví rozumně, nebo prosperovat, pokud se boj o vliv přemění v byznys a nebudou vznikat jedovaté hřiby proxy válek, jakou je ta na Ukrajině.

Je to dobře? Rozhodně ne. Pevně stanovený mezinárodní řád je klíčový pro stabilitu. Ale protože ve vedení máme samé panáky napříč celým glóbem, nezbývá nic než brblat (k čemu to bude, nevím), nebo věc akceptovat a vedle angličtiny si sem tam promrskat i němčinu a ruštinu. Na čínštinu snad nedojde, ale pro obzvláště pesimistické je tady i taková možnost.

Je tady pak otázka Evropy a Evropské unie. Evropskou unii vlastně nemá v oblibě ani jedna velmoc. Ale sama unie se velmocí stát nedokázala, protože myšlenku vlastní velikosti a relevance na mezinárodním poli utopila v tupé byrokracii a fanatické politické hyperkorektnosti.

Pragmatické řešení. Stát se velmocí. A to ve zkráceném procesu. Federalizovat, odhodit ideologické nánosy, které zdržují a zdražují běh na velmocenský Olymp. A začít nesmírnou rychlostí budovat bezpečnostní a ekonomické struktury. Takový proces by v současném politickém složení EU provázela fáze jistého druhu silového fašismu. Pravděpodobnost uskutečnění téměř nulová. (Kdyby se federalizace někdy před deseti lety chopili skuteční státníci, dávalo by to snad i smysl, jenže státníka v unii marno hledat.)

Když se nestaneme do půl roku velmocí (vtipkuju), pak jako mírně realistická ční do prostoru možnost Trojmoří, tedy rozdělení unie na dva kusy, kdy východní část by tvořila val mezi zbytkem unie a ruskou sférou přímého vlivu. Pro ČR, která by byla součástí Trojmoří, by to přineslo, mám ten pocit, některé výhody stran ústupu od bruselské politiky klimatického i migračního fanatismu. A na tom se dá s šikovnými politiky vystavět pohodlná prosperita. Tedy, dokud a pokud se taková prosperita bude líbit velmocím, že.

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
8 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (13 votes, average: 4,69 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

8 komentářů
  1. Alan Chalan 06:58:19 Odpovědět

    Fandit? Fanoušci jsou zaujatí a ve výsledku hloupí. Stačí se podívat, kam vedlo fandění injekcím proti kovidu a ukrajině. Fanoušci v době nějvětší hysterie vždycky kritikům s pěnou u huby řvali „ty jsi kacíř“. Těch druhých, ukrajinských fanoušků, kteří proti Putinovi bojují tak, že se snaží umlčet a kriminalizovat kritiky je stále dost. Ale peníze ukradené ve formě daní těmto kritikům a přerozdělené na „fandíme ukrajinskému dobru“ už samozřejmě nevadí. A pak ty hodnoty. Zlo, které páchá Rusko je v podobném případě u USA a Izraele dobro.
    Fandit se má jedině své zemi. Tam to dává aspoň trochu smysl. Jenže takový tu už asi nikdo není.

    • Petr Zdeněk 09:59:32 Odpovědět

      „Fandit se má jedině své zemi. Tam to dává aspoň trochu smysl. Jenže takový tu už asi nikdo není.“

      Fandit zemi, která občany okrade od 2/3 výdělku a přikazuje mu jako svému otroku? To bude dávat smysl, když se ve školách ještě trochu přidá s vymýváním mozků.

      • Alan Chalan 10:45:12 Odpovědět

        Vy vidíte ve vládě, poslanecké sněmovně a úřednickém aparátu někoho, kdo zastupuje tuto zemi? Já ne. Jestli to není tím, že se fandí vždycky někomu přespolnímu. Daňové prázdniny pro zahraniční montovny jsou výhodné, jsme pevně ukotveni v EU a musíme spolupracovat i když na tom tratíme, v Kábulu a Kyjevě bojujeme za Prahu…
        No a když nefandíme přespolním, tak aspoň vlastní kapse.

        V tom je třeba rozdíl mezi Poláky a Čechy.

  2. L.Vylíčil 08:18:54 Odpovědět

    Trojmoří je dávná Trumpova myšlenka.

    Už z jeho prvního mandátu. A pro nás výhra. Spojení s podobnými – jak historií, tak demografií, způsobem života a kulturou. Jen pozor na Polsko, které by tu chtělo rozkazovat…
    Pás zemí, oddělujících nestabilní Chalífáty (bývalé) Francie a Německa od neutrální předzahrádky Ruska, by se mohl líbit jak USA, tak i Rusku. Takže šance je.

    • Alan Chalan 10:49:53 Odpovědět

      Polsko bude chtít určitě rozkazovat. A taky si tažením na Rusa léčit své historické mindráky, až přijde befel ze zámoří. Poláci jsou nacionalisti, velmi dobře si dokázali oproti nám hájit své národní zájmy a přitom čerpat dotace na rozvoj. Díky národní identitě jim ve vlastní zemi i něco patří a ekonomicky nás už předehnali. Ale budou vždy hájit své zájmy, ne naše.

      To není výhra. To je z bláta do louže.

    • Mikelo 15:29:34 Odpovědět

      Naivita se snad dá léčit.

  3. Kraťas 18:16:24 Odpovědět

    „Jenže úder ve Venezuele, ať už byl Maduro jakýkoliv zlotřilec, nám tu zakládá podivný precedens vytvořený v minulosti a po druhé světové válce rozumně upuštěný, kdy bral ten, kdo toho slabšího utloukl.“ — opuštěný kým? USA? SSSR? To ne žejo, ty jeli dál tuhle linku dost intenzivně po celou studenou válku s proměnlivými úspěchy.
    Pak přišel 1. Irák, Jugoška, Somálsko, Afghán, 2. Irák, Lybie, Jemen… Čili se jedná o běžnou formu a na Putinov akci opravdu není nic zvláštního, co by mohli obdivovatelé USA odsuzovat. Venezuela je možná jen dalším dějstím Reaganových Kontras se vším všudy, tedy i opanováním obchodu s kokainem…

  4. Já Druhý 18:14:08 Odpovědět

    Trojmoří mělo být sjednáno už dávno. Svým způsobem by nahradilo nešťastně rozpadlé R-U. A všichni potenciální členové by na tom jedině vydělali.

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)