28.3.2022
Kategorie: Ze světa

Bidenův projev: Chceme takovou vizi?

Sdílejte článek:

RADIM VALENČÍK

Podle mě si nikdo nepovšimnul toho nejdůležitějšího v hlavním projevu prezidenta Bidena během návštěvy v Polsku. Nenašel jsem ani plný kontext sdělení, že se “musíme se připravit na dlouhý boj, který nás čeká” a který bude trvat dlouhé roky.

(Média věnovala pozornost hlavně Bidenově improvizaci o sejmutí Putina, od které se ti, kteří vystoupení připravovali, distancovali.)

Tak jsem si přímo ze stránek Bílého domu stáhl Bidenův projev s “povolenými” improvizacemi. Zajímavý je zejména tím, jakou vizi na dlouhá léta nabízí. Dobře si přečtěte. Podle mě potřebujeme jinou vizi, než vizi vlastní bezradnosti, vizi bezperspektivnosti, vizi vlastního pokrytectví a vizi udržování nepřítele, protože v podmínkách zastrašení se lépe udržuje moc, zejména ta prohnilá.

Potřebujeme vizi vycházející z pochopení doby, vizi optimistickou nabízející lepší budoucnost, hodně lepší budoucnost, budoucnost, která dává smysl dějinám, vizi, na jejímž uskutečnění se může podílet každý a podíl na sdílení které, jejím pěstování i postupném prosazování přináší každému naplnění života i odpověď na existenciální otázky smysli bytí a žití.

POTŘEBUJEME VIZI SVĚTLOU A NE TEMNOU

VIZE “BOJE SE ZLEM” JE FALEŠNÁ, JDE O VIZI SPOJOVÁNÍ SIL DOBRA

Tak se podívejme, co se nám nabízí:

Nejdůležitější část hlavního projevu prezidenta Bidena tak, jak byla připravena Bílým domem:

Ale znovu jsme se objevili ve velké bitvě za svobodu: bitvě mezi demokracií a autokracií, mezi svobodou a represí, mezi řádem založeným na pravidlech a řádem ovládaným hrubou silou.

V této bitvě potřebujeme mít jasné oči. Ani tato bitva nebude vyhrána za dny nebo měsíce.Musíme se připravit na dlouhý boj, který nás čeká.

Pane prezidente, pane premiére, pane starosto, poslanci parlamentu, vážení hosté a lid Polska a mám podezření, že někteří lidé z Ukrajiny jsou zde: Jsme — (potlesk) — shromáždili jsme se zde na Královském zámku v tomto městě, které zaujímá posvátné místo v dějinách nejen Evropy, ale i nekonečného hledání svobody lidstva.

Varšava po generace stála tam, kde byla zpochybňována svoboda a kde svoboda zvítězila.

Ve skutečnosti to bylo tady ve Varšavě, když se mladá uprchlice, která uprchla ze své rodné země z Československa pod sovětskou nadvládou, vrátila, aby promluvila a vystoupila v solidaritě s disidenty.

Jmenovala se Madeleine Korbel Albrightová. Stala se — (potlesk) — jednou z nejhorlivějších zastánců demokracie na světě. Byla to kamarádka, se kterou jsem sloužil. První americká ministryně zahraničí. Zemřela před třemi dny.

Celý život bojovala za základní demokratické principy. A nyní, ve věčném boji za demokracii a svobodu, je Ukrajina a její lid v první linii bojující za záchranu svého národa.

A jejich statečný odpor je součástí širšího boje za základní demokratické principy, které spojují všechny svobodné lidi: právní stát; svobodné a spravedlivé volby; svoboda mluvit, psát a shromažďovat se; svoboda respektovat, jak se člověk rozhodne; svoboda tisku.

Tyto principy jsou nezbytné ve svobodné společnosti. Ale vždy – vždy byli v obležení. Vždy byli bojováni. Každá generace musela porazit smrtelné nepřátele demokracie.Takový je svět – protože svět je nedokonalý, jak víme. Kde se choutky a ambice několika lidí navždy snaží ovládnout životy a svobody mnoha lidí.

Moje poselství ukrajinskému lidu je poselství, které jsem dnes předal ukrajinskému ministru zahraničí a ministru obrany, kteří, jak věřím, jsou tu dnes večer: Stojíme s vámi. Doba.

Dnešní boje v Kyjevě, Mariupolu a Charkově jsou nejnovější bitvou v dlouhém boji: Maďarsko, 1956; Polsko, 1956, poté znovu 1981; Československo, 1968.

Sovětské tanky rozdrtily demokratická povstání, ale odpor pokračoval, až nakonec, v roce 1989, Berlínská zeď a všechny zdi sovětské nadvlády – padly. Padli. A lidé zvítězili.

Ale bitva o demokracii nemohla skončit a neskončila s koncem studené války.

Během posledních 30 let ožily síly autokracie po celém světě. Jeho charakteristické znaky jsou známé: pohrdání právním státem, pohrdání demokratickou svobodou, pohrdání pravdou samotnou.

Dnes Rusko udusilo demokracii – snažilo se o to i jinde, nejen ve své vlasti. Na základě falešných tvrzení o etnické solidaritě napadlo sousední národy.

Putin má tu drzost říct, že “denacifikuje” Ukrajinu. Je to lež. Je to prostě cynické. On to ví. A je to také obscénní.

Prezident Zelenskyj byl demokrat

K tomu ode mě

Místo podrobného rozboru jen připomenu z projevu to, podle čeho poznáme, “kdo je kdo”, co jsou “základní demokratické principy”. Je to: ” svoboda mluvit, psát a shromažďovat se; svoboda respektovat, jak se člověk rozhodne; svoboda tisku”.

Tak tyto principy braňeme všemi silami a nedopusťme jejich pošlapávání. U NÁS. Tady, u nás se rozhoduje o nás. Braňme je v tradicích Husa, Komenského, Havlíčka, v tradicích českého národa.

Nedopusťme, aby:

– bylo někomu vyhrožováno, že půjde do vězení, když říká pravdu,

– projevy fašismu, v podobě vyhrožování někomu za to, že říká pravdu,

– cenzuru ani ve zrůdné podobě toho, že se veřejnoprávní médium (Radiožurnál) omlouvá za to, že pozvalo někoho k vyjádření jeho názoru, či cenzuru Čajkovského na základě absurdně vyfabulované interpretace libreta jeho opery (kam se hrabou Vodňanský a Zkoumal se svou Sněhurkou),

– se excesy uvedené v předcházejícím bodě staly pravidlem.

Používejme rozum, buďme trpěliví i vůči těm, kteří se nechali ovlivnit brutální manipulací, snažme se mít před očima vizi, kterou lze realizovat a která znamená lepší budoucnost. Taková vize existuje, resp. s jejím pěstováním se již začalo:

radimvalencik.pise.cz

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (9 votes, average: 4,89 out of 5)
Loading...
4 komentářů