8.4.2016
Kategorie: Ekonomika

Bankovní “elity” dostanou po čem tak toužily – inflaci, ale přijde v té nejhorší podobě: Stagflace

Sdílejte článek:

MAREK 08|04|2016

Fed se jakože dívá jen na statistiky nezaměstnanosti a na základě dobrých čísel následně rozhoduje, zda utáhne monetární politiku zvýšením úrokových sazeb. To je ale divadlo pro blbečky. Za prvé jsou tato čísla tak absurdně počítána, že zachycují jen krátkodobě nezaměstnané. Reálná míra nezaměstnaných je 3-4x vyšší než prezentují oficiální statistiky. Na straně druhé, je-li toto číslo směrodatné, Fed mohl klidně pokračovat ve výtlaku mír. Vládou nakreslené statistiky nezaměstnanosti jsou nyní velmi nízko. Co Fed ve skutečnosti zajímá je integrita akciového trhu.V prosinci Fed vztyčil míry o drobných 0,25% a trhy šly do kolen. Žaneta nyní váhá znovu utáhnout šrouby, aby nespustila kolaps akciového trhu. A to je jen jeden problém. Zanedlouho začne centrální banky do zadku kousat démon inflace, jehož se tiskem peněz tak velmi snaží vyvolat.

[ad#clanek-respo]

Centrální banky po poslední krizi rozšířily své rozvahy o 1 bilion dolarů. Zaplavily systém obrovským množstvím likvidity a něco takového se v historii nikdy neskončilo dobře. A největší komedie je, že i navzdory tomuto úsilí se ekonomika nevzpamatovala a stále je závislá na nulových sazbách. Byly to prakticky vhozené peníze. Bubáci rozházení na to, aby nedošlo k likvidaci velkých bank a potrestání mezinárodního bankéřského kartelu, který si takto o pár let prodloužil svou existenci. Tato partička je však nyní tak zamotaná do svých nonsensů nulových mír a předstírání, že má věci pod kontrolou, že už nemá kam ustupovat. Řešení které nabídli – nulové úrokové sazby a nafouknutí rozvah centrálních bank – způsobily nové a mnohem strašnější problémy, kterým nyní začínáme čelit.

Po kolapsu cen aktiv v letech 2008 a 2009 začaly centrální banky do systému pumpovat likviditu. Chtěly tak zvednout ceny finančních instrumentů. Snažili se dofouknout inflací to, co deflace utrhla z trhů během začátku krize. Poslední roky jsme v několikaletém období směšné nízké inflace a panďuláci v médiích nám vyprávěli bajky o tom, jak musí centrální banky tisknout penízky, aby mohly vydolovat dost velkou inflaci. Z jejich pohledu může inflace vznikat pouze zvýšením ekonomické aktivity. Ale zdá se, že inflace je konečně tady. Centrální banky dostanou, ne-li v druhém, tak pravděpodobně ve třetím čtvrtletí první dávku růstu spotřebních cen. Komodity přestaly klesat a pokud se jejich ceny začnou postupně zvedat, projeví se to na růstu cen spotřebního zboží. Pokud k tomu přičteme případně další vlnu kvantitativního uvolnění, pak je tak dlouho požadovaná inflace skutečně za dveřmi. A kde je problém, pokud centrální bankéři dostanou to po čem ta dlouhá léta touží? Jak jsem napsal několikrát, je to celé bluff.

Ve skutečnosti z příchodu inflace serou kostky. Na planetě máme gigantickou bublinu dluhopisů, která bude v ohrožení, pokud půjde inflace nad 2%. Pokud půjde inflace vyšší než jsou 2%, centrální banky budou muset zvednout úrokové sazby ať se jim to líbí nebo ne. Toto bude konec třicetiletého růstového trendu na dluhopisech. S růstem úrokových sazeb jejich cena půjde dolů. A když půjde dolů, půjde dolů dramaticky.

Toto je však optimistický scénář, protože se na situaci díváme stále z perspektivy fiktivního ozdravení světové ekonomiky. Pravda je, že tak jak jsou statistiky nezaměstnanosti USA propagandou, tak je stejně celé toto komické ozdravení. Pokud by Fed zvedal míry do reálného ozdravení světové ekonomiky, mohla by se celá situace táhnout ještě pár let, do dalšího zeslabení monetární politiky. Ale je zde velké ALE – to, že ekonomika v USA i v globálu se nevzpamatovala do míry další recese. To znamená stagflaci, současný projev inflace a stagnující ekonomiky. Zvedání mír kvůli rostoucí inflaci v prostředí počínající recese způsobí, že centrální banky budou zvedat úrokové sazby a komplikovat úvěrování podniků, států a samospráv v době, kdy by měly ekonomiku stimulovat. To znamená začarovaný kruh zvedání mír, stagnace ekonomiky a dalšího zvedání mír kvůli nedůvěře investorů ve schopnost vlád splácet své závazky při erozi reálné ekonomiky, což způsobí ještě větší nárůst mír a tak dále až po úplný kolaps dluhopisového trhu.

Mnoho ukazatelů již prakticky dva kvartály vykazuje v USA recesi. Situace musí být skutečně vážná pokud je vláda přizná v oficiálních číslech, které měří HDP stejně komicky, jako měří reálnou míru inflace. USA nyní musí být nejméně alespoň na papíře nejlepší hráč ve městě, aby k sobě lákaly kapitál z upadajících rozvíjejících se trhů. Bez této výživy a kreditní kontrakce, která právě v ekonomice probíhá, by byl dluhopisový trh USA nelikvidní. Korporátní zisky jsou meziročně dolů o závratných 18%. Také výnosy S & P 500 vypadají, jako kdyby recese v pohádkové zemi demokracie už dávno nastala. Za pokles korporátních zisků může i silný dolar, ale pokud by chtěli dolar oslabit, inflačním tlakům v ekonomice se i tak nevyhnou.

Index S & P 500 má hlavu ve smyčce. Objevil se na něm po sedmi letech opět kříž smrti, což je technický ukazatel protnutí 6 a 24 měsíčních klouzavých průměrů. Je to významný ukazatel otočení dlouhodobého trendu a za posledních 15 let se vyskytl pouze třikrát. V roce 2000 před kolapsem technologické bubliny, v roce 2008 před kolapsem hypoteční bubliny a objevil se znovu v únoru. Trhy jsou astronomicky překoupené po letech masivních stimulů centrálních bank. S & P vzrostl na obrovských 250% od roku 2009. Kromě jejich absurdní drahosti se na nich začíná otáčet trendový sentiment. Trh poukazuje na 30-40% propad indexu. Růst za poslední měsíce je jen rally idiotů. Takzvaná svíce naděje, která se po kříži vyskytne. Krátké, několikaměsíční období optimismu a růstu indexu, které do sebe vtáhne poslední idioty a dovolí začleněným potichu opustit své pozice.

Nákupní a prodejní tlak se snaží v tržním procesu najít objektivní cenu aktiv, ale centrální banky to nechtějí dovolit. Po 30 letech neustálé manipulace úrokových sazeb je systém tak závislý na pobídkách, že centrální banky udělají všechno možné, aby objektivizaci cen zabránily. Nulové úrokové míry deformovaly riziko napříč celou strukturou aktiv. Tradeři v tomto prostředí nemohou mít reálné ztráty, protože pokud přijdou i o 80% svého portfolia, půjčí si peníze zdarma a díru ztrát zalátají. Riziko tak bylo deformované do absurdních rozměrů. Fed rok dopředu mluvil o zvedání úrokových sazeb a vytyčil je v prosinci loňského roku. Jako pobídka nulových mír skončila a míra krátkodobých půjček pro banky vzrostla pouze o drobných 0,25%, tradeři byli nemilosrdně zmasakrováni. Hedge fondy mají doslova strašný rok. Více než polovina akciových fondů nedosahuje ani výkonu sotva se potácejících indexů. Jejich akce jsou dole o 10-20% za první kvartál.

Navíc si tito blbečkové myslí, že vše je v pořádku a akce půjdou nahoru, tak jak posledních 5 let. Že Fed vytáhne nějaký svůj stimul a napumpuje do ekonomiky další heroin. To, že Fed bude stimulovat až když budou ztráty akciových trhů velké, a že i když to udělá, bude to mít obrovský dopad na inflaci, v úvahu neberou. O obratu akciových trhů jsem informoval na jaře a na začátku léta s předstihem. V létě minulého roku dosáhly akciové indexy vrcholů a tyto hodnoty již nedosáhly 3 kvartál. Přesně v té době jsem radil prodat akcie a nakupovat zlato. Stačí se po těch pár měsících podívat kde je zlato nyní a kde jsou akcie. To však stále je nic oproti tomu co se stane když centrálním bankám podaří vydolovat inflaci.

Bezradnost západní finanční elity je nyní velká. Kromě USA se nikde jinde výtlak mír nechystá. Naopak Draghi v ECB rozšířil program kvantitativního uvolňování a zavedl záporné úrokové míry. Nejnověji bude ECB tisknout ničím nekryté peníze a zkupovat i korporátní dluhopisy. Docházejí jim totiž věci, kterými by mohli ještě nějak rozšířit rozvahu centrální banky. Záporné míry jsou čistý nonsense. Vysmály se tomu trhy jak v Janponsku, tak i EU a je sporné, zda v této konině budou pokračovat. Ale když se s mírami nebude dát jít dolů, budou muset jít nahoru. Nebo spustit gigantické tisknutí peněz. Nový program kvantitativního uvolňování, jaký tu ještě nebyl. To může udržet úrokové míry chvilku dole, ale pak to trh vrátí s odplatou. A velmi krutou. V praxi na toto dosud čekalo Rusko a Čína. Bude to nic oproti problémům, které měly centrální banky dosud. Ztratily kontrolu nad trhem komodit a je jen otázkou času kdy se totéž stane na trhu akcií a dluhopisů.

Samostatnou kapitolou je trh ropy, který může stále zamíchat inflačními kartami. Jako na každém trhu, vývoj ceny je řízen nabídkou a poptávkou, ať už reálnou nebo fiktivní, za peníze které vytisknou centrální banky. Ropa se ocitla v patové situaci. V globálu se díváme na tři hlavní participanty, kteří se vklínili do vzájemné vyrovnané formace a ani jeden nechce ustoupit. Jedná se o Rusko, Saúdskou Arábii a USA. Banky v US mohou ještě nějakou dobu skrývat katastrofální dluhy, které mají ve svých knihách z ropných projektů. Jejich solventnost závisí čistě na ceně ropy a ta se nyní nachází pod hodnotou, na které dokáží nákladní producenti přežít. Prakticky celá severoamerická produkce je při současných hodnotách ztrátová. Banky však nemusí ropné dluhopisy oceňovat na trhu. Mohou si vymyslet jejich ceny a uměle je nafukovat. Prostě řeknou, že dluhopis má stále stejnou hodnotu jako při ceně ropy 100 dolarů za barel. Tedy mohou kolaps produkce ještě pár kvartálů oddalovat. Ale jen do momentu, kdy se ukončí funkce zajišťovaných pozic, protože při současné ceně nebudou moci dělat Hegde, když je cena pod jejich produkčními náklady. Pokud je cena produkce 50 dolarů za barel, nikdo neudělá hedge na tržní ceně 40 za barel. Jedině kdyby věděl, že Fed přijde s další vlnou tisku a tyto bezcenné instrumenty pobere na svou rozvahu.

Dalším hráčem v této zamotané trojce je ruská ropná produkce, která je solventní kvůli poklesu rublu. Pád měny v Rusku způsobil, že se náklady na produkci snížily o polovinu. Protože Rusové prodávají ropu za dolary, eura a jüany, jejich domácí produkce výrazně zlevnila poté, co šel rubl dolů. To drží nad hladinou ruskou ekonomiku. Kvůli tomu se Rusové ani nesnaží rubl zvedat odprodejem jejich rezerv. Na co? Využívají petrodolarový mechanismus ve svůj prospěch. Rubl se nechystají zachraňovat. Naopak, ještě více budují své zahraniční rezervy a agresivně nakupují zlato. Připravují se na to co přijde po odmrštění dolaru jako světové rezervní měny. Třetím hráčem jsou Saudi, kteří mají stále nejlevnější ropu a také na těchto úrovních dokáží přežít. Není to na vyskakování, musí sekat domácí sociální programy a přepalují své rezervy v národních fondech, ale dokáží vyžít.

Trh ropy je nyní v patové situaci. Netřeba čekat žádný obrat cen, ale pouze za předpokladu, že nepřijde další vlna tisku peněz nebo pokud bude dolar devalvován. Ropa je stále na světových trzích oceňována v dolarech. Pokud by přišel jeden ze zmíněných kroků, bude čas nakupovat ropu. Je třeba pamatovat na to, že pokud by přece jen šla cena ropy nahoru, nakopne to významně inflaci. Stane se něco podobného jako během ropné krize v 70. letech.

[ad#clanek-respo]

Každopádně, západní elita se řádně zamotala do sítě svých podvodů a nemá žádnou snadnou cestu ven. Obyčejně vždy spáchali nějakou světovou válku, aby odvedli pozornost a mohli situaci dostat opět pod kontrolu. Zdá se, že tentokrát se jim to nepodaří, neboť jejich geopolitickým soupeři jsou na situaci lépe připraveni. Čína i Rusko budují masivní zlaté rezervy a alternativní systémy vůči západním finančním mechanismům. Západ si bude muset sám vyžrat co si navařil. Jen malá chybička, jen drobný zlomyslný zásah ze strany Východu do tohoto procesu může zbourat jejich domeček z karet. Zatím Východ jako tak spolupracuje, protože Západ stále dodává fyzické zlato. Je sporné kdy odejde ze západu poslední zlatá cihla. V tom momentě už východ nebude západ potřebovat a nechá ho napospas svému osudu.

ZDROJ: nemesis.sk

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (5 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...