Amélie z Francie u sebe doma ubytovala dva nezletilce bez doprovodu: „Jsou jako moje rodina,“ říká

Už vícekrát jsme měli možnost se dozvědět o osudech některých nadšených sluníčkářů, kteří si u sebe doma ubytovali nějaké ty „sirotky bez doprovodu“ ze zemí Středního a Blízkého východu či z Afriky.

Ve Francii tak například před časem jeden z chráněnců svého mecenáše, šéfa promigrační neziskovky, ubil železnou tyčí, ve Švédsku pak například „sirotek bez doprovodu“ znásilnil 13letou dceru rodiny, která se ho ujala.

V Německu pak pro změnu takový „vděčný uprchlík“ pobodal nejen ženu, která ho pozvala k sobě domů, ale i její dceru.

Podobných příběhů je bezpočet, ale přesto se stále najde dost zájemců o ubytování těchto jistě „velmi obohacujících“ jedinců. Ostatně, stačí si vzpomenout na europoslankyni Šojdrovou a její „sirotky bez doprovodu.“

Ta měla dokonce seznam 200 rodin, které měly zájem si tyto „vousaté sirotky“ u sebe doma ubytovat. Co na tom, že tito „nezletilci bez doprovodu“ jsou v 90% případů dávno zletilí.

Ovšem platí to, co oni sami řeknou, takže pokud nějaký třicátník z Afriky tvrdí, že je mu 16, pak se to samozřejmě bere vážně a takový „sirotek“ má právo na lepší zacházení.

Francouzská média nyní přinesla vánoční příběh o Amélii, která na ulici potkala dva bezprizorní „nezletilce bez doprovodu,“ kterých se jí zželelo, tak si je nastěhovala k sobě domů. Ve dvoupokojovém bytě tak žije ona s jejími dětmi a dva její afričtí chráněnci.

Nakonec nezbývá než doufat, že nemá dceru kolem 8 let nebo starší, protože pak by mohla být lákadlem pro  nové „bratříčky“ a doplatila by tak na altruismus svojí matky, což se před časem stalo jisté 14leté Němce, jejíž matka byla až fanatická vítačka.

Nebo si hoši z Afriky vystačí s maminkou? A mají je pak děti považovat za nové tatínky??

Je to jedno z těch ožehavých témat, které může na Štědrý den a Silvestra vyvolat vášnivé debaty. Přijímání migrantů může dokonce vyvolat určité úvahy typu: „Jste připraveni přijmout je doma?“

To je otázka, na kterou by tato obyvatelka Rennes (Ille-et-Vilaine) mohla odpovědět kladně. Už téměř čtyři měsíce Amélie Brionová a její rodina vítají Yayu a Abdoulayeho, dva nezletilé bez doprovodu, kteří byli na ulici:

„V našem bytě o rozloze 72 m² nás žije pět. Máme dvě ložnice, ale moc jsem si nekladla otázky. Mé mateřské srdce promluvilo.“

Cesty Amélie a Yayi se zkřížily v září. Náhodné setkání, které změní život.

„Ten den jsem přijela do Nantes. Jedno z mých dětí tam mělo podstoupit důležitou lékařskou prohlídku. Na Yayu jsem narazila, když jsem vystoupila z autobusu,“ vzpomíná Amélie s jistým dojetím.

„Spolu jsme hledali tramvajovou linku. Byl úplně ztracený. Hledal nocleh a přijel z Rennes…“

Ano, vskutku „dojemná pohádka,“ která zatím nemá konec. Čas ukáže, zda se o Amélii či jejích dětech nedočteme v nějaké jiné rubrice. Rozhodně by nešlo o první takový případ…