31.10.2014
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

A kdo by stavěl silnice?

Sdílejte článek:

MARTIN BULÁK 31|10|2014

Pokud někdo zpochybňuje legitimitu státu v určité oblasti, jako první protiargument slyší právě pozici státu při výstavbě silnic. Běžný člověk je vděčný státu za to, že staví silnice a klaní se politikům za každý postavený kilometr. Celé je to ale jen jeden velký mýtus.

 

[ad#hornisiroka]

 

Proč tomu tak je? Na cestách není nic speciálního. Je to jen politická propaganda. Cesty jsou jednoduše nejhmatatelnějším a nejjednodušším marketingovým prostředkem politické třídy. Vládce se proto tohoto nikdy nechce vzdát. Nechce, aby se něco stavělo aniž by mu někdo “nepolíbil prsten na jeho ruce”. Lidé nechtějí poslouchat složité makroekonomické ukazatele a už vůbec nechtějí slyšet o škrtech. Naopak cesty znají. Jezdí po nich a proto vědí, co je to cesta, co je to kilometr a velmi dobře rozumí tomu, když politik řekne: “Postavil jsem 150 km silnic. “

 

V tomto článku se dočtete, proč tomu tak je a rovněž to, proč je lepší výstavbu silnic nechat na volný trh. Nejdříve si ale obecně řekněme, proč vůbec cokoli privatizovat …

 

Proč privatizovat?

.

V první řadě je to morálka a etika , kterými by se měl řídit každý slušný a civilizovaný člověk. Ve volném trhu každý vyměňuje své produkty a služby dobrovolně, neexistuje donucování. Pokud já mám tužku a ty máš pero, a já chci pero a ty tužku, uděláme vzájemně výhodnou dobrovolnou výměnu. Stát je naopak založen na systému donucování, bez kterého by nemohl existovat. Nic takového jako vzájemně výhodná výměna u státu neexistuje.

 

Další velmi důležitý faktor je efektivita . Milton Friedman to popisoval ve své čtyřčlence efektivity utrácení peněz, kde jasně vysvětlil čtyři stávající způsoby utrácení. Za nejefektivnější logicky označil ten způsob, když někdo utrácí své peníze pro svůj prospěch. Naopak za nejméně efektivní způsob, označil způsob utrácení cizích peněz pro cizí prospěch. To je přesně to, co dělá stát! Je to i výstavba silnic. Výsledek v množství utracených prostředků a kvalitě je vždy nejhorší u státu, teoreticky i empiricky.

 

Můžeme postavit 6-proudovou dálnici do Užhorodu, budeme mít vysoké HDP, ale další rok budeme okusovat kůru ze stromů. 

 

Stát buduje silnice v KLDR.

Stát buduje silnice v KLDR.

 

V neposlední řadě nesmíme zapomenout ani na tržní spravedlnost . Ve volném trhu je vždy odměňován ten, kdo se snaží a trestán ten, kdo dělá chyby. Pokud umírají na silnicích lidé kvůli jejich špatné bezpečnosti, stát na to nijak nedoplatí. “Nezmenšuje” se. Naopak, “dostane” vždy ještě více peněz (na řešení problému, který sám způsobil). V prostředí volného trhu prostě špatná firma ztratí svůj tržní podíl, nebo zbankrotuje.

 

[ad#hornisiroka]

 

Staví politik cesty?

.
Ne. Žádný politik nikdy žádnou cestu nepostavil ani ji nefinancoval. Jedinou činností politika při státní výstavbě silnic je manipulace veřejného mínění všemi možnými způsoby. Slyšet od politika “Já jsem postavil cestu,” je to samé, jako objednat si stavbu domu na klíč za sousedovy peníze, na sousedově pozemku, nechat si za tu” práci “od souseda i zaplatit a pak se mu jít pochlubit s tím, že jaký pěkný dům jste mu postavili. To, že celá vaše činnost spočívala pouze (a reálně ani v tom ne) v odeslání objednávky, je druhořadé. Podstatné je, že se vám podařilo zmanipulovat souseda na totálně bezmozkové individuum, jednající jako loutka na provázku.

 

Pokud vás po tomto váš soused neprokoukne a stále se bude na vás usmívat a požadovat další vaše “skvělé služby, můžete zkusit ještě další (zlodějský) trik. Řeknete mu, že za to, že může bydlet ve svém vlastním domě, vám musí platit roční poplatek. Aby to neznělo jako výpalné nebo hrozba, nazvete to nějak pěkně eufemisticky, například “daň z nemovitosti”. Samozřejmě musí to být napsané na nějakém papíře s podpisy vašich kamarádů a vypadat velmi oficiálně.

 

Pokud si někdo myslí, že existuje nějaký Santa Claus, Ježíšek, Zubní víla nebo cokoliv, co by politikům shodilo z nebes prostředky a znalosti na výstavbu čehokoliv, tak ať si klidně žije v této iluzi. Je to to samé, jako si myslet, že zmíněný Santa Claus nosí dárky … Je to prostě jen vsugerovaná fikce . Tak, jak vám rodiče v dětství lhali, že dárky nosí Ježíšek nebo Santa Claus, dnes vám lžou politici, že oni stavějí silnice a bez nich byste ty cesty neměli. Asi tak, jak byste neměli dárky, pokud by nebyl Santa Claus.

 

Úmrtnost na silnicích a odpovědnost

.
Na evropských silnicích ročně zemře přibližně 30 000 lidí. V USA je to 40 000. Jsou to oběti, které má na svědomí stát. Politici se zvyknou chlubit klesajícími statistikami úmrtí na silnicích. Evropská unie se chlubí tím, jak se jí prý díky akčním plánům daří snižovat úmrtnost. Donekonečna budou chválit a opakovat, jak za úmrtí na silnicích nemohou oni, ale různé faktory (nepozornost řidičů, alkohol za volantem, porucha aut, hustota provozu, …). Nikdy si nepřiznají vlastní vinu. Zmíněné faktory jsou jen důsledky, ale skutečnou příčinou je stát. Je to stejné, jako když zkrachuje restaurace a my budeme říkat, že příčinou byla špatná obsluha, špatné jídlo, špatná lokalizace …? Ne! Na vině bude majitel, který špatně vedl podnik.

 

Ve volném trhu a na soukromých cestách by také umírali lidé. Nedá se říct přesně kolik, jen s jistotou víme, že méně. Pokud je výsledkem státní produkce jídla až hladomor a masové umírání lidí, co by znamenala soukromá produkce a správa silnic ve volném trhu v oblasti bezpečnosti? Podle amerického ekonoma Waltera Blocka až 5-násobné snížení počtu mrtvých. 

 

 

Příklady z praxe

 

Pokud někdo tvrdí, že ” vždyť stát vždy stavěl silnice “, není to pravda. První silnice a železnice byly právě soukromé. Povoz se účtoval racionálně, například podle šířky kol, nebo podle toho, kolik koní ho táhlo. Podobně by to mohlo fungovat i dnes, ale na modernějších automatizovaných systémech.

 

Máme příklady i ze současnosti. Například efektivně vyřešena doprava v soukromé “Double deck” tunelové cestě na předměstí Paříže (a jinde). Doprava v tomto dvoupatrovém tunelu je plynulá a bezpečná. Sledují ji desítky bezpečnostních kamer a v případě, že se něco vyskytne, okamžitě vyrážejí na místo pracovníci soukromé společnosti, která cestu vybudovala a také ji spravuje.

 

Výborným příkladem jsou i soukromé mýtné úseky silnic v USA – California, které stejně efektivně řeší problémy s provozem. Vytvořili paralelně s cestou další pruhy, které mohou řidiči použít v případě hustého provozu, ale za využití si připlatí. Tržně si připlatí za to, že se rychleji dostanou k cíli.

 

Jak by to tedy fungovalo?

 

Je docela pravděpodobné, že zpoplatněny by zůstaly jen dálnice (ne jako dnes, když platíme za všechny cesty), protože místní firmy podnikající na daném území a také samotní lidé by měli eminentní zájem na existenci infrastruktury pro svůj prospěch. Firmy by stavěly cesty bez přímé návratnosti z nich (aby se k nim jako měli dostat jejich zákazníci).

 

Stát jako centrální monopolní donucovatel a excelentní manipulátor se snaží přesvědčit lidi o tom, že dělá vše pro jejich dobro a bezpečnost. Z každé jedné oblasti, ať už je to školství, zdravotnictví, nebo jen zmiňované cesty, pokud by se stát stáhl, zvýšilo by to životní úroveň celé společnosti. 

 

ZDROJ: Martin Bulák

 

[ad#velkadolni]

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (15 votes, average: 4,80 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky