2.2.2026
Kategorie: Ze světa1177 přečtení

Židé a Rusové mohou za všechno!

Sdílejte článek:

JKM

Ti, kteří dlouhodobě  sledují  německou politickou scénu  velmi  dobře znají  jméno Oskar Lafontaine.  Jde  o  dlouholetého  zemského premiera  spolkové  země  Sársko za  SPD, přezdívaného sárský  Napoleon, který to dotáhl až na pozici jejího předsedy  a  kandidáta  na  kancléře, aby se nakonec  stal „jen“  spolkovým ministrem financí.  Následně z  SPD  odešel,  oženil  se  Sahrou  Wagenknechtovou a  společně  založili  novou levicovou stranu  Die Linke, aby ji  následně oba  opustili, když se  stala příliš progresivistickou a  sestavili  další levicovou  formaci  BSW.

Oskar  Lafontaine  patří  k prominentům a  praktikantům  tzv. politiky  uvolňování,  dnes  zcela  nepřijatelného politického azimutu  v  současné  kolektivní Evropě.  A  stále  glosuje  německou/evropskou politiku. Tady  je  jeho nejnovější  text, popisující politiku Německa  vůči  Rusku. Jak je  poslala  paní  JKM.

Russenhass ist deutsche Staatstradition

Rusofobie je  německá  státní tradice

Židé nebo Rusové jsou považováni za příčinu veškerého zla všude  na světě. Císař Vilém II. kdysi prohlásil: „Rasová válka, válka Slovanstva proti Němectví […] pokud tuto otázku nelze vyřešit diplomaticky, pak musí být rozhodnuta silou zbraní.“ Po atentátu v Sarajevu a ruské mobilizaci, kterou Berlín vnímal jako přípravu na válku, vyhlásilo Německo 1. srpna 1914 Rusku válku. V první světové válce přišlo o život 2,7 milionu Němců a 3,6 milionu Rusů. O dvě desetiletí později Adolf Hitler označil Slovany za rasově méněcenné, aby se připravil na svou vyhlazovací válku na Východě: „Slovan se rodí do otroctví,“ bylo známé prohlášení „Führera“. V  II.ww  Německo zaznamenalo   sedm milionů obětí a Sovětský svaz 25 milionů.

Otázka, proč se několika nezodpovědným a bezskrupulózním zločincům opakovaně daří dohnat miliony lidí na smrt, se stala hlavním tématem poválečné generace.

USA následně přijaly nacistický antislavismus, aby ospravedlnily svůj boj proti komunismu a Sovětskému svazu. Již v roce 1945 generál George S. Patton, tehdejší vrchní velitel amerických sil v Německu, popsal Rusy jako Asiaty, kteří rozumí pouze násilí. Tvrdil, že jsou kulturně a politicky neslučitelní se Západem. Navrhl, že by bylo lepší pokračovat v boji proti Sovětskému svazu.

Pro USA by bylo lepší pokračovat v boji proti Sovětskému svazu. A skutečně, po Druhé světové válce USA bojovaly proti Sovětskému svazu a později proti Rusku prostřednictvím propagandy a ekonomické války a dodnes podporují zástupnou válku vedenou ukrajinskou armádou proti Rusku – válku vyvolanou znovuvyzbrojením a změnou tamního  režimu – dodávkami zbraní a společným velitelským a plánovacím centrem ve Wiesbadenu.

To, že americký generál jako Patton, neznající evropskou kulturu a historii, označil Rusy za kulturně neslučitelné se Západem, by se dalo odpustit. Ale skutečnost, že západoněmecká poválečná politika se vyznačovala nepřátelstvím a nenávistí vůči Rusku, upevnila rozdělení Německa a přiživila studenou válku. Rusofobii, kterou dodnes pěstují politici CDU, jako  Friedrich Merz, Johann Wadephul a Roderich Kiesewetter, lze vysledovat v neposlední řadě až ke Konradu Adenauerovi, který stejně jako Patton viděl v roce 1946 „Asii na Labi“ a neustále varoval před sovětskou hrozbou.

To byla historická amnézie a začátek odsouzeníhodného dvojího metru, protože nacisté nejen brutálně zavraždili šest milionů Židů. Dvacet pět milionů občanů Sovětského svazu také přišlo o život v Hitlerově vyhlazovací válce. Zemřeli na bojišti, hladověli, byli zpopelněni nebo nuceni kopat si vlastní hroby.

Tolstoj a německý idealismus

V tomto období si alespoň vzdělaná střední třída v Německu uvědomovala hluboké spojení mezi ruskou a německou kulturou. Spisovatel Ivan Turgeněv nazýval Německo svou druhou vlastí a prosazoval západní, liberální modernizaci Ruska. Fjodor Dostojevskij, kterého si Albert Einstein vysoce vážil („Dává mi víc než kterýkoli vědec“), byl obeznámen s filozofií Kanta, Hegela a Schopenhauera a obdivoval Goetha a Schillera. Postupem času se však od Západu stále více distancoval a kritizoval ho jako materialistický a duchovně prázdný. Pravoslavné křesťanství pro něj bylo morálním centrem Ruska.

Lev Tolstoj, který měl německého učitele, byl také ovlivněn německým idealismem a výmarským klasicismem. Postavil se však proti německému militarismu a prosazoval univerzální morálku lásky k sousedům a nenásilí.

Petrohrad, dlouho kulturní centrum Ruské říše, je stejně tak evropským městem jako Berlín, Paříž nebo Řím. Je to Putinovo rodiště. Kultura tohoto města ho formovala a v tomto duchu pronesl 25. září 2001 svůj historický projev v německém Bundestagu. Řekl: „Kultura nikdy neznala hranic. Kultura byla vždy naším společným dědictvím a spojovala národy. Dnes si dovoluji pronést velkou část svého projevu jazykem Goetha, Schillera a Kanta.“ Zasazoval se o dobré sousedství a přátelství a odvolával se na „silné a pulzující srdce Ruska, které je otevřené plné spolupráci a partnerství“.

Jeho natažená ruka nebyla přijata. Místo toho, krok za krokem, na popud amerického zbrojního průmyslu a neokonzervativců ve Washingtonu byly přijaty bývalé členské státy Varšavské smlouvy do NATO. Když se Ukrajina a Gruzie také staly členy západní aliance a americké jednotky a rakety měly být umístěny na ruských hranicích, byla z ruského pohledu překročena červená čára. Následoval USA financovaný převrat na Majdanu, ruská anexe Krymu, válka Kyjeva proti rusky mluvícímu východu Ukrajiny se 14 000 mrtvými a invaze ruské armády na Ukrajinu, která byla nicméně podle mezinárodního práva nelegální. Tato nesmyslná válka zuří již čtyři roky a mnoho lidí zemřelo. Ničení Ukrajiny pokračuje a stále není konce v dohledu.

Dnes Putin mluví jako slavjanofilové starých časů, kteří odmítali ruskou orientaci na západní Evropu, osvícenství, individualismus a liberalismus. Západní společnost, jak nyní říká, se blíží k nihilismu, odmítá morální normy a ničí náboženství a rodinu.

Proč německá vláda selhala a nadále selhává v tom, aby v této zástupné válce působila jako prostředník? Měla by se poučit ze své vlastní historie a uznat, že antisemitismus a protiruské nálady sdílejí stejné kořeny. V první řadě je to projekce; vlastní nežádoucí pocity se přenášejí na Židy nebo Rusy. Židé nebo Rusové byli a nadále jsou vnímáni jako příčina všeho zla na světě. A samozřejmě usilují o ovládnutí světa. Konspirační jádro této démonizace je nezaměnitelné. Výsledná nenávist je zakořeněná a již se nedá podrobit racionálním argumentům.

Brandtova politika uvolnění

Na začátku 70. let jsme byli svědky toho, jak kulturní výměna začala bořit železnou oponu a jak politika uvolnění Willyho Brandta překonávala předsudky a stereotypy. Jean Monnet, který spolu s dalšími vydláždil cestu k usmíření a spolupráci dříve nepřátelských evropských národů, prý poznamenal: „Kdybych to měl udělat znovu, začal bych s kulturou.“

Kultura překračuje hranice a spojuje lidi. Proč to nezkusíme znovu? Nepřežijeme, pokud se budeme, stejně jako kdysi Vilém II., snažit dosáhnout „míru“ s jadernou mocností Ruskem silou zbraní.

***

Není co dodat!

 

KOSA NOSTRA

Redakce

Sdílejte článek:
1177 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (9 votes, average: 4,89 out of 5)
Loading...
19 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)